Nate Shipley zkoumá kandidáty na seznam BUG-ket. Robert Bixler

Už jsou to nejméně tři celé minuty, co jsem ho požádal o pár jeho oblíbenců, a Robert Bixler stále jmenuje chyby. Je tu můra clearwing, která svým oblečením i chováním napodobuje čmeláky a vyhýbá se běžnému protokolu můr, aby mohla létat ve dne. Je tu halloweenská vážka pěnkavovitá, která je jasně oranžová s hnědě skvrnitými křídly. Je tu třešňová mnohonožka, která při vyrušení páchne, jako by někdo otevřel sklenici třešní maraschino.

A je tu larva mravkolva, velká čelist, která žije v písčité půdě. Když má hlad, vyhloubí si past a pak leží na jejím dně a čeká, až se mravenci přiblíží a spadnou dovnitř. Tento poslední typ má velmi zvláštní fanouškovskou základnu: „Jsou potěšením každého devítiletého a desetiletého chlapce, který o nich ví,“ říká Bixler, profesor na Clemson University’s College of Behavioral, Social and Health Sciences. „Budou sedět a strkat do trychtýře jehličí a snažit se, aby po něm mravenečník sáhl.“

Larva mravenečníka, která čeká na kořist. Gilles San Martin/CC BY-SA 2.0

Klikli jste na ten odkaz s vážkami? Chtěli byste zvednout a očichat třešňovou mnohonožku? Až budete příště někde, kde je písčitá půda, možná se přistihnete, jak se vrháte po nejbližším jehličí? Pokud ano, možná jste se chytili do Bixlerovy vlastní přátelské pasti. Je specialistou na to, čemu říká „environmentální socializace“, a neustále hledá nové způsoby, jak přimět lidi, aby chodili ven a zabývali se divokým světem kolem sebe. Málo známí brouci by podle něj mohli být docela dobrou návnadou.

Bixler začal před několika lety shromažďovat statistiky brouků poté, co byl frustrován tím, co považoval za tendenci – jak ve svém oboru, tak ve světě obecně – přehlížet blízké možnosti ve prospěch okázalejších druhů a lokalit. „Nikdo nechce studovat lidské chování v místním parku,“ říká. „Všichni chtějí studovat věci v Yellowstonském národním parku.“

Když jsem hledal blízký problém, do kterého bych se mohl ponořit, „uvědomil jsem si, že neustále slyším lidi říkat: ‚Nesnáším brouky! Brouci jsou hrozní!“ říká. „Prostě mě napadlo, že kdybychom přišli na způsob, jak přimět více lidí, aby se o hmyz zajímali a věděli o něm, lidé by se venku cítili lépe.“

Kolísající můra clearwing, která se maskuje jako – no, podívejte se sami. John Flannery/CC BY-SA 2.0

Stejně jako většina snah o rebranding i tato začala fokusními skupinami. V loňském roce Bixler a jeden z jeho postgraduálních studentů Nate Shipley shromáždili skupiny vysokoškolských studentů a zadali jim řadu dotazníků a kvízů týkajících se chyb. „Nejprve jsme chtěli vědět, co lidé o broucích vědí?“ říká Shipley, nyní doktorand na Illinoiské univerzitě v Urbana-Champaign. „A oni toho moc nevědí.“

V průměru byli dotázaní studenti schopni v jedné části dotazníku s volnou odpovědí vyjmenovat jen 12 různých druhů hmyzu. (Mnozí z nich uvedli i jiné než hmyzí strašilky, jako jsou pavouci, mnohonožky a v několika případech i hadi). A co víc, nejznámější hmyz se obecně dělil do dvou kategorií: „krásní brouci“, jako jsou motýli, berušky a světlušky, a „otravní brouci“, jako jsou komáři a vosy.

Pro taxonomickou skupinu, která se může pochlubit více než 900 000 známými druhy, nejsou tato čísla tak skvělá. „Začali jsme přemýšlet o tom, jak podpořit hmyzí gramotnost,“ říká Bixler. Při několika dalších průzkumech, které tvořily jeho magisterskou práci, kladl Shipley otázky, které měly zjistit nejen to, jak dobře lidé znají určité brouky, ale i to, do jaké míry by je chtěli znát.

Reprezentativní obrázek z Shipleyho práce, podrobně popisující „brouky, které jsou účastníci nejvíce a nejméně ochotni držet v ruce“. Nathan Shipley

nechal účastníky hodnotit, jak zajímaví jim připadají různí brouci a co přesně je zaujalo (např. „chlupaté tělo“, „rohy vypadají nebezpečně“, „tvar vypadá cool“). Sledoval dokonce pohyby jejich očí, když si prohlíželi různé brouky vedle sebe. (Pokud se lidem nějaký brouk líbil, měli tendenci zaměřit se na jeho hlavu.)

Vítězové tvoří kategorii, kterou Bixler a Shipley nyní nazývají „Fascinující a neznámí“ neboli „FUN“ brouci. Ti měli tendenci vykazovat určité znaky: „Barva, tvar, neobvyklé morfologické struktury,“ říká Shipley. Šampion ankety, housenka brašnáře, „nemá definovaný tvar“, říká Shipley. „Lidé jsou zvědaví – co to je? Také si myslí, že je to docela roztomilé.“

Shipley a Bixler doufají, že jejich zjištění pomohou různým zainteresovaným stranám „využít novost brouků ve svůj prospěch“, říká Shipley. „Když dáváte dohromady brožuru, ceduli nebo článek na internetu – jak upoutat něčí pozornost?“. Dávají také dohromady soubor 75 FUN brouků, kteří jsou natolik běžní, že se vyskytují na většině území Spojených států, a natolik fascinující, že by se na ně lidé mohli chtít podívat: mrchožrouti, skákavky, blatnice, plus všichni ti, kteří již byli zmíněni v tomto článku.

Muška kudlanka nábožná – jeden z oblíbených brouků Nata Shipleyho – má, jak říká, „přední polovinu, která vypadá jako kudlanka nábožná, a zadní polovinu, která vypadá jako můra“. Gilles San Martin/CC BY-SA 2.0

„Je to v duchu hry Pokemon GO nebo prostě lovení hmyzu,“ říká Bixler, který plánuje seznam rozdat přírodovědným centrům, botanickým zahradám a školám. Říká mu seznam BUG-ket: „

Bixler si stále myslí, že střední dětství – věk průměrného milovníka mravenců – je ideální dobou, kdy se broukům věnovat. „Líbilo by se mi, kdyby každý desetiletý kluk, který má v ložnici baseballovou pálku, měl vedle ní položenou síťku na hmyz,“ říká. Jednou ze skvělých věcí na pozorování hmyzu je však to, že s ním můžete začít kdykoli a kdekoli. „V Africe jsou lvi a nosorožci, ale my máme mravenčí lvy a nosorožčí brouky přímo tady ,“ říká Bixler. „Každý si může dovolit vyrazit na hmyzí safari.“

Husenka brašnáře – co to vlastně je? arian.suresh/CC BY 2.0

V neposlední řadě Bixler říká, že pozorování hmyzu „poskytuje jednoduché potěšení“. Uvádí svou vlastní oblíbenou kategorii brouků: skupinu hmyzu a pavouků známou jako „ptačí kapky“, kteří se maskují jako hrudky ptačích bobků. „Jsou jich desítky a desítky ,“ říká s jasnou radostí. Od té doby, co se o nich dozvěděl, pokračuje: „Usmívám se pokaždé, když vidím, že nějaký pták padá.“ Jak víc ZÁBAVY si můžete přát?“

Přírodopis je týdenní rubrika, která zkoumá měnící se vztahy mezi člověkem a divokými věcmi. Máte něco, o čem chcete informovat (nebo co chcete odhalit)? Pošlete tipy na adresu [email protected].

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.