Mike Hewitt zveřejnil na své zdi na Facebooku obrázek citátu zesnulého pastora baptistické mega-církve Adriana Rogerse (obrázek lze nalézt mimo jiné na http://4.bp.blogspot.com/-A5b5eNXvIGE/VUOxl4i_y4I/AAAAAAAAA80/eH_aUKVomEo/s1600/1931%2Bquote%2Bon%2Bwelfare.jpg), který virálně obletěl konzervativní stránky. Můj přítel Cecil Grubbs jej přeposlal na svou vlastní zeď na Facebooku a dodal: „Zatraceně rovnou“. Začal jsem Cecilovi odpovídat v jeho komentářích, ale měl jsem pocit, že bych měl předložit ucelenější odpověď.
Pokud vám tato URL adresa nefunguje nebo pokud nemůžete pochopit, co grafika říká, zde je text na obrázku:
„Jak hluboký malý odstavec……….
„Vyjádřený už v roce 1931 a říká vše
„“Nemůžete uzákonit chudé ke svobodě tím, že uzákoníte bohaté ze svobody. To, co jeden člověk dostává, aniž by na to pracoval, si musí jiný člověk odpracovat, aniž by to dostal. Vláda nemůže nikomu dát nic, co předtím nesebere někomu jinému. Když polovina lidí získá představu, že nemusí pracovat, protože druhá polovina se o ně postará, a když druhá polovina získá představu, že nemá smysl pracovat, protože to, co si odpracují, dostane někdo jiný, je to, milý příteli, o konci každého národa. Nemůžete rozmnožit bohatství tím, že ho rozdělíte.“
„~~~Dr. Adrian Rogers, 1931“
Velmi si tě vážím, Cecile, ale tento mem je v několika rovinách naprosto mylný. Za prvé, Adrian Rogers se *narodil* v roce 1931 (a zemřel v roce 2005); tento citát pronesl až v roce 1984, tedy nedaleko od začátku politiky „ekonomie nabídky“ z Reaganovy éry, která prokázala jeho nepravdivost. Za druhé, připsání citátu „Dr. Adrianu Rogersovi“ mu dodává punc „vzdělaného muže“, ale zesnulý Dr. Rogers byl televizní kazatel a demagog, nikoli ekonom. Zatřetí, a to je mnohem důležitější, Rogers v tomto odstavci hrál rétorické hry a já ho rozeberu kousek po kousku.
„Nemůžete uzákonit chudé ke svobodě tím, že uzákoníte bohaté ze svobody.“ Zní to hluboce, ale co to znamená? Ze zbytku odstavce jasně vyplývá, že „zbavit bohaté svobody zákonem“ znamená „zdanit je, aby platili za vládní služby“. Dříve jsem nevěděl, že chtít po bohatých, aby platili podíl na podpoře této země, který jsou schopni nést na svých bedrech, se rovná jejich zavírání do federálního vězení. Myslel jsem si totiž, že platit daně, místo aby museli uplácet úředníky nebo se nechat okrádat válečníky, je povinností i výsadou lidí žijících ve svobodné a dobře uspořádané společnosti. Ale ne; podle „našeho přítele“ Adriana je požadavek, aby Sheldon Adelson platil daň z příjmu o čtvrt procenta vyšší, aby tisíc chudých rodin (přinejmenším) mělo na rok potravinové lístky, ničením jeho „svobody“. (Ach, ty hrůzy, když člověk musí přerušit byť jen jeden víkendový výlet na Riviéru!)
„Co jeden člověk dostává, aniž by na to pracoval, na to druhý musí pracovat, aniž by to dostával.“ Tato věta se dostává přímo k častému a únavnému vyvyšování bohatých jako „lidí, kteří si své peníze odpracovali a jsou o ně nespravedlivě připraveni“, a k častému a únavnému démonizování chudých, zejména těch, kteří pobírají státní dávky, jako „lidí, kteří dostávají peníze za to, že nepracují“, tj. jako příživníků a vyžírků. Jistěže mnoho lidí parazituje na systému vládních dávek, ale v obrovské převaze jsou lidé, kteří jsou skutečně v nouzi; lidé, kteří dělají všechno možné, aby se postavili na vlastní nohy, ale nedaří se jim to, často proto, že naprostá většina našich sociálních systémů a politik je zaměřena na to, aby je udržela v bídě a na dně všech existujících žebříčků. A řekněte mi, prosím, kolik skutečné práce jakéhokoli druhu (kromě stavění se před kamery) podle vás Donald Trump za posledních deset let vykonal? V reálném světě Ameriky jsou to bohatí, kdo „dostávají, aniž by pracovali“, a chudí, kdo „pracují, aniž by dostávali“; Cecile, měl by sis toho být vědom víc než téměř kdokoli jiný, koho znám!“
Vláda nemůže nikomu dát nic, co předtím někomu jinému nevezme.“ Abychom si odpustili pedantskou poznámku: Ve skutečnosti vláda platí za řadu věcí, které dělá, prostřednictvím poplatků, z nichž některé (například ty spojené s žádostmi o víza) platí (údiv!) dobrovolně lidé, kteří ani nejsou (dvojnásobný údiv!!) americkými občany. Co se týče samotné věty: Je to opět povrchnost maskující se za hloubku. S výjimkou produktů lidí, kteří sklízejí, těží, vytvářejí nebo padělají, *cokoli*, co *kdokoli* dává někomu jinému, bylo získáno od třetí strany. Vláda je jedním z mnoha účastníků globálního ekonomického tance dolarů; navrhovat, že by stát neměl dávat chudým lidem peníze, které dostal od bohatých lidí, se sotva liší od navrhování, že by jednotlivci neměli dávat chudým lidem peníze, které dostali ve výplatě. „Rev.“ Ježíš Dr. Adriana Rogerse je možná teoreticky pro „konání pro ty nejmenší“, ale ne, pokud s tím naši korporátní miliardáři nesouhlasí.
„Když polovina lidí získá představu, že nemusí pracovat, protože druhá polovina se o ně postará, a když druhá polovina získá představu, že nemá smysl pracovat, protože to, na co pracují, dostane někdo jiný, tak to, můj milý příteli, je asi tak konec každého národa.“ Yessiree, vytvoření systému, v němž jsou ženy s maseraty „nuceny“ pomáhat zajišťovat ženy s postižením, nevyhnutelně povede k tomu, že nikdo nebude pracovat, což se rovná ekonomickému kolapsu, hladomoru, soužití koček a psů, masové hysterii atd. Bojte se těch žebráků! Seškrábejte je, ať země neskončí v plamenech!!! Vždyť přesně takové jsou teď poměry v „sociálních státech“, jako je Švédsko, a v Nizozemsku a v Německu, kde právě souhlasili s přijetím dalšího půl milionu uprchlíků ze Sýrie. Jsou to všechno pustiny! Dobrý Bůh by jistě nechtěl, aby „Murrika“ dopadla takhle!“
„Bohatství nelze rozmnožovat rozdělováním.“ Samozřejmě, že můžeš. Různé programy mikropůjček a přímo dárcovské programy, které fungují v chudých oblastech světa, dostatečně prokázaly, že dát chudým lidem peníze, za které si mohou zlepšit život, vede ke skutečnému zlepšení jejich života a celkovému zvýšení životní úrovně jich samotných i ostatních lidí v jejich rodinách a komunitách. Ale samozřejmě, že všechno to bohatství přinese více pro Boží království, pokud zůstane nahromaděno na jedné obrovské hromadě, že?“
Nakonec, myšlenka, že bychom se měli vyhnout zvyšování daní nebo dokonce snížit daně bohatým na základě teorie, že „oni využijí své peníze ke zlepšení života méně šťastných lépe než vláda“, byla vyzkoušena a ukázala se jako naprosto nepravdivá. Když bohatí lidé nejsou zdaněni, většina z nich své peníze spíše hromadí (nebo je v lepším případě utrácí za luxusní zboží), než aby je investovala nebo darovala způsobem, který by prospěl chudým lidem. V celostátním měřítku v USA taková politika v 90. letech 19. století a v 80. letech 20. století pouze zvýšila chudobu; v nedávné době taková politika zdevastovala stát Kansas za Brownbackovy vlády. Jak upozornil Mezinárodní měnový fond v letos vydané zprávě: „Zjistili jsme, že zvyšování podílu příjmů chudých a střední třídy ve skutečnosti zvyšuje růst, zatímco zvyšování podílu příjmů 20 % nejbohatších má za následek nižší růst – to znamená, že když bohatí bohatnou, přínosy neproudí dolů.“ Adrian Rogers byl obratný komunikátor a v televizi se snažil působit jako zdroj domácí moudrosti, ale jeho evangelium o snižování daní bylo (a zůstává) čistým jedem.