V roce 1959 se Paul oženil s Glendou Garlandovou (nar. 1941), rovněž z Toccoa. Glenda sdílela Paulův sen a byla katalyzátorem, který potřeboval k zahájení činnosti domova mládeže. V roce 1961 manželé Andersonovi otevřeli dveře Domova mládeže Paula Andersona ve Vidalii ve státě Georgia.

Paul ročně absolvoval více než 500 veřejných vystoupení na podporu domova. Předváděl vzpírání a dělil se s davem o svou křesťanskou víru a lásku k Americe. Paul by svým zvučným hlasem a bystrým a chytrým vtipem dokázal dav téměř uhranout. Jeho silové výkony přiváděly publikum na nohy a jeho poselství měnilo mnohá srdce.

Když Paul cestoval po zemi a sháněl peníze pro Domov mládeže Paula Andersona, Glenda se starala o jeho obyvatele. V roce 1966 Paul a Glenda přivítali na svět své jediné dítě, Paulu Dean Andersonovou. Paula a její manžel Edward Schaefer mají tři děti: Paula Andersona Schaefera (nar. 1996), Spencera Edwarda Schaefera (nar. 2000) a Garlanda Deana Schaefera (nar. 2000).

Původní vize Paula a Glendy pro Domov mládeže Paula Andersona se dodnes nezměnila: Domov pracuje s mladistvými, kteří by jinak byli uvězněni. Mladí muži se především učí o spásné milosti a trvalé lásce Ježíše Krista. Domov mládeže Paula Andersona, který se nachází v areálu o rozloze 50 akrů, nabízí svým studentům možnost dokončit si vzdělání na akreditované střední škole při domově, která mladé muže více než vhodně připravuje na vysokou školu, odborné učiliště nebo na kariéru v armádě. Paul věřil, že pokud se problémový chlapec naučí mít rád sám sebe, místo aby útočil na druhé, bude naopak pomáhat druhým. A Paul Anderson se také snažil vštípit každému chlapci silnou pracovní morálku.

Na počátku 80. let selhaly Paulovi ledviny, které byly vážně poškozeny jeho dětským onemocněním Brightovou chorobou. Jeho sestra Dorothy Anderson Johnsonová mu v roce 1983 nezištně darovala jednu ze svých ledvin. Díky tomuto neocenitelnému daru mohla celá rodina Andersonových prožít ještě mnoho let společně se svým milovaným Paulem.

Paul často vyprávěl historku o tom, jak jeden velký automobilový závodník kdysi vyhrál závod, i když řídil mírně porouchaný automobil. Paul vyprávěl, že to nebyl vůz, který vyhrál závod, ale že záleželo na řidiči uvnitř. Paul to dokazoval v ranních hodinách na olympijských hrách i každý den svého života. Pavel Anderson ukázal, že jeho skutečnou silou není jeho fyzická síla, ale jeho skutečná duchovní síla, která se nachází v Ježíši Kristu.