Čeleď:

Nightshade Family (Solanaceae)

Další názvy:

nahořklý noček, hořký noček, modrý noček, popínavý noček, popínavý noček, smrtící noček, psineček, dulcamara, hořký noček evropský, felonwood, felonwort, jedovatá bobule, šarlatová bobule, shooting star, fialový květ, dřevitý noček.

Původ a rozšíření:

Po zavlečení do Severní Ameriky z Eurasie jako pěstované okrasné rostliny se hořký noček rozšířil po celých USA a stal se nejhojnějším ve východních a severních středních státech. V Ohiu je hořký noček rozšířen po celém území státu. Druh se vyskytuje v houštinách, živých plotech, příkopech, na březích potoků, v bažinách, v bažinatých lesích, v listnatých lesích, na pustých místech, na okrajích silnic, železničních tratí, v sadech a na okrajích agronomických polí. Nočnice hořká dává přednost bohatým půdám na místech, která bývají po část roku vlhká nebo dokonce podmáčená. Plevel snáší zastínění.

Popis rostliny:

Nočnice hořká je vytrvalá popínavá nebo tažná liána, která se rozmnožuje semeny a zakořeňováním v uzlech rozložených stonků. Od ostatních liánovitých rostlin ji lze odlišit podle dutých stonků, které jsou na bázi dřevnaté, a oválných listů se špičatými konci. K listové stopce (řapíku) na bázi větších listů jsou připojeny 2 protilehlé laloky, které u menších listů chybějí. Rostlina má tedy 2 formy listů, které mohou být spolu s modrofialovými květy a jasně červenými bobulemi užitečné k rozlišení hořké natě od jiných druhů natí. Všechny části rostliny při potlučení vydávají nepříjemný zápach.

• Sazenice a výhonky:

  Mladé stonky a listy jsou obvykle chlupaté

• Stonky:

  Stonky jsou duté, štíhlé, mírně chlupaté a na bázi dřevnaté. Mohou být zelené, tmavě červené nebo černé a mohou dorůstat délky až 10 stop. Stonky se buď pnou, nebo se táhnou po zemi. Prostokořenné stonky jsou schopné zakořenit v uzlinách.

• Listy:

  Listy jsou oválné se špičatou špičkou. Větší listy mají na bázi 2 laloky nebo lístky, zatímco menší listy tyto laloky postrádají. Listy jsou střídavé (1 list v uzlině), 2 až 5 palců dlouhé, tmavě zelené s fialovým nádechem a ke stonkům jsou připojeny pomocí dlouhých listových stopek (řapíků). Okraje listů jsou hladké. Listy při otlačení vydávají silný nepříjemný zápach.

• Květy:

  Květy se skládají z 5 modrofialových (zřídka bílých) okvětních lístků, které jsou u báze spojené, hluboce 5laločné, na vrcholu ve tvaru hvězdy a asi 1/2 palce široké. Ze středu každého květu vyrůstá žlutý sloupek složený ze srostlých prašníků. Květy se objevují v rozvětvených, převislých hroznech, které se připevňují k hlavnímu stonku naproti listům.

• Ovoce a semena:

  Ovoce jsou oválné, tenkostěnné, šťavnaté, jasně červené bobule, které jsou asi 3/8 palce široké a obsahují mnoho diskovitých, světle žlutých semen.

Podobné druhy:

Vegetačně vypadají podobně, ale mají bílé květy a načernalé bobule, zatímco hořký noček má květy modrofialové a jeho bobule jsou jasně červené.

Biologie:

Kvete od května do září. V oblastech, kde jsou kruté zimy, rostliny obvykle odumírají těsně u země; v oblastech s mírnějšími zimami však mohou stonky vytrvat a zesílit a zdřevnatět. Hořkosladký noček nepřežívá pěstování. Protože slouží jako náhradní hostitel pro takové obecné škůdce, jako je brouk bramborníček coloradský, může hořkosladká nočovka způsobovat nepřímé škody na plodinách.

Toxičnost:

Listy jsou při požití považovány za mírně jedovaté a o toxicitě plodů panují velké spory. Někteří tvrdí, že u lidí, kteří snědli pouhých 6 bobulí, může dojít k ochrnutí. Byly zaznamenány případy otravy skotu, koní a ovcí. Koncentrace toxických látek v rostlinách se může lišit podle fáze růstu a chemické složky se mohou u jednotlivých jedinců lišit. Bez ohledu na to je třeba listy a bobule rostliny považovat za jedovaté.

Fakta a folklór:

• „Solanum“ bylo odvozeno ze stejného latinského kořene slova jako „útěcha“ a pravděpodobně bylo dáno jako název pro tento plevel kvůli jeho mnoha léčebným využitím.

• „Dulcamara“ je kombinací latinských slov znamenajících „sladkohořký“.

• Všeobecný název odkazuje na toxin obsažený v hořkosladkém nočku, který prý po požití zanechává hořkou a poté sladkou chuť.

• Hořkosladký noček se používal k léčbě astmatu, bronchitidy, žloutenky, ledvinových potíží, revmatismu, kožních chorob, syfilidy a proti čarodějnictví.