Jmenuji se Carol a je mi 54 let. První migrénu jsem měla, když mi bylo šest let. Moje matka vždycky říkala, že to bylo proto, že jsem se příliš rozrušila, protože jsem šla za družičku. Jsem si jistá, že jsem se opravdu těšila, ale netrvalo to dlouho, protože po obřadu jsem ležela napříč židlemi v koutě a plakala v agónii.

Migrénu jsem pak dostávala docela pravidelně, často v sobotu, když jsem šla s maminkou nakupovat a šly jsme do kavárny a já jedla sýrové sušenky. Maminka si byla jistá, že sýrové sušenky způsobily migrénu.

Měla jsem mnoho epizod, když jsem chodila do školy a snažila se dostat domů autobusem a bylo mi špatně v autobuse, což byl jeden z nejhorších zážitků, které jsem zažila, ale žádné ponížení se nikdy nevyrovnalo nesmírné bolesti. Chtělo se mi vyrvat si oči a brečela jsem jako malé dítě, a to jsem nikdy nebyla člověk, který by nějak zvlášť plakal.

Zjistila jsem, že lidé to prostě nechápou a ani je to nezajímá, protože by jen řekli, že je to bolest hlavy. Nic nemůže být dál od pravdy, žádná bolest hlavy to není. Jednou mě bolela hlava, a to se ani nedotýká stran migrény.

Jakmile jsem dosáhla produktivního věku, bylo prostě těžší je zvládnout a na pracovišti měli ještě méně pochopení. Nového dna ponížení jsem dosáhla, když jsem jednou běžela na pracovní toalety, že je mi špatně. Dostal jsem se do třetího patra, vběhl dovnitř a zrovna když jsem dorazil k záchodům, uklouzl jsem, jen abych toaletu minul. To pak rozzuřilo mého osobního vedoucího a s prací to šlo z kopce, až jsem byla propuštěna, když jsem byla ve třetím měsíci těhotenství.

To byl pro mě docela zlomový okamžik, protože jsem zjistila, že po otěhotnění nemám migrény a jsem v nejlepším zdravotním stavu. Měla jsem čtyři děti a pokaždé, když jsem byla těhotná, jsem migrénami netrpěla. Takže já osobně jsem z toho usoudila, že mé migrény jsou převážně hormonální.

Jsem už pěkných pár let v menopauze a migrény se mi výrazně zhoršily. Moje menstruace se stala nepřetržitou a stejně tak i mé migrény. Každý den jsem se budila v brzkých ranních hodinách s tak silným tlučením hlavy, že jsem nemohla mluvit ani se hýbat. Po tváři mi tekly jen tiché slzy. Bylo to peklo, říkala jsem to každému, kdo mě poslouchal. Naštěstí už 17 let mám předepsaný sumatriptan, a pokud ho do sebe dostanu rychle, do hodiny se cítím lépe, ale někdy je prostě pozdě. Vždycky jsem zjistila, že láhev s horkou vodou na hlavě mi pomáhá uklidňujícím způsobem, ale bohužel není dobrá pro mé vlasy po tolika horkých lahvích na hlavě. Teď mám spirálu Mirena a ta mi pomohla trochu zmírnit migrény, ale stále trpím.

Měla jsem chvíle, kdy se stydím říct, že jsem si přála, abych tu nebyla. Když ta bolest udeří a je vám špatně a vaše řeč je zmatená a víte, že můžete mít v lepším případě hodiny bolesti v horším případě dny bolesti, zdá se to všechno příliš nesnesitelné. Ničí to život vám i ostatním kolem vás. Nemůžu cestovat, protože tím člověk začíná. Nemůžu nosit nebo snášet, když jsem v blízkosti lidí s parfémem, protože tím to začíná. Nedokážu se vyrovnat s tím, že jsem mimo režim nebo že chodím pozdě spát. Nemůžu jíst moc sýrů. Nemohu si dovolit mít hlad, protože to je spouštěč. Migrény ovládají můj život.
Můžu třeba řídit auto a najednou mě přepadne nepřetržité zívání a já vím, že se blíží migréna. Často to začíná nepřetržitým zíváním. Zjišťuji, že nemohu pořádně mluvit, protože nemohu najít správná slova. Hlava se mi prostě zamlží.

Život plný migrén, opravdu není nic horšího.