Předkové původních obyvatel Ameriky od cípu Chile na jihu až po Kanadu na severu migrovali z Asie nejméně ve třech vlnách, jak vyplývá z nové mezinárodní studie zveřejněné tento týden online v časopise Nature, na které se podílelo více než 60 badatelů z 11 zemí Ameriky a čtyř zemí Evropy a Ruska.
Vědci v rámci výzkumu, který označují za dosud nejkomplexnější průzkum genetické rozmanitosti původních obyvatel Ameriky, zkoumali variabilitu sekvencí DNA původních obyvatel Ameriky. Zjistili, že zatímco většina indiánských populací pochází především z jedné migrace, existovaly dvě pozdější, které také významně geneticky přispěly.
První migraci, která vedla ke vzniku většiny indiánských populací, tvořila jediná skupina zvaná „první Američané“, která přešla z Asie do Ameriky po pevninském mostě zvaném Beringia, jenž existoval v době ledové před více než 15 000 lety, tvrdí vědci, jejichž úsilí koordinoval profesor Andres Ruiz-Linares z katedry genetiky, evoluce a životního prostředí na University College London (UCL) ve Velké Británii.
Pozdější migranti pravděpodobně připluli na člunech poté, co na konci doby ledové zmizel pevninský most.
Ruiz-Linares v tiskovém prohlášení vysvětluje, že po léta se vedla debata o tom, zda osídlení Ameriky pochází z jedné nebo několika migrací ze Sibiře.
„Náš výzkum však tuto debatu vyřešil: původní obyvatelé Ameriky nepocházejí z jedné migrace. Naše studie také začíná vrhat světlo na zákonitosti lidského rozptylu v rámci Ameriky,“ dodává.“
Zjištění potvrzují to, co v roce 1986 navrhl lingvista Joseph Greenberg. Na základě studia jazykových rozdílů mezi původními obyvateli Ameriky uvedl, že Amerika musela být osídlena ve třech migračních vlnách.
Pro účely studie vědci vyhledali více než 300 000 specifických markerů DNA neboli „snips“ (SNP, Single Nucleotide Polymorphisms) u 52 indiánských a 17 sibiřských skupin a hledali podobné a odlišné vzorce genů.
Spoluautor David Reich, profesor genetiky na Harvard Medical School v USA, říká, že našli důkazy o nejméně třech „hlubokých liniích“:
„Asijská linie vedoucí k prvním Američanům je nejstarší divergencí, zatímco asijské linie, které přispěly částí DNA k eskymácko-aleutským mluvčím a na-densky mluvícím Chipewyanům z Kanady, jsou více příbuzné současným východoasijským populacím,“ říká Reich.
Ukazuje se, že 50 % DNA eskymácko-aleutských mluvčích pochází z prvních Američanů, zatímco u Na-Dene mluvících Chipewyanů pochází 90 % jejich DNA z prvních Američanů.
Analýza také ukázala, že jakmile tyto migrační vlny dorazily do Ameriky, skupiny se rozšířily na jih, objímaly pobřeží a cestou se rozdělily. Poté, co se oddělily, se skupiny mezi sebou jen velmi málo mísily, zejména ty, které skončily v Jižní Americe.
Ale zatímco nemísení se zdálo být obecným vzorcem po rozptýlení, vědci našli dvě nápadné výjimky. Jedna ukazuje opětovné smíšení severu a jihu a druhá opětovné smíšení západu a východu.
U opětovného smíšení severu a jihu to vypadá, že došlo ke zpětné migraci z Jižní Ameriky na sever, což se odráží v genomech středoamerických čibčanských mluvčích, které obsahují DNA ze dvou značně oddělených větví domorodého původu.
U západo-východního re-mixu se zdá, že někteří eskymácko-aleutští mluvčí migrovali zpět do Asie, protože genomy naukanských a pobřežních čukotských populací severovýchodní Sibiře nesou část „prvoamerické“ DNA.
Analýza nebyla jednoduchá, protože vědci museli najít způsob, jak vyloučit geny evropských a afrických populací, které přicházely do Ameriky od konce 15. století.
Ruiz-Linares říká, že se jim podařilo vyvinout metodu, jak „vyloučit“ přírůstek těchto genů do směsi, což nám podle jeho slov „umožnilo studovat historii mnohem více indiánských populací, než bychom mohli udělat jinak“.
Tým tvořili vědci z: Argentiny, Bolívie, Brazílie, Kanady, Chile, Kolumbie, Kostariky, Francie, Guatemaly, Mexika, Peru, Ruska, Španělska, Švýcarska, Velké Británie a USA.
Napsala Catharine Paddock PhD
.