PŘEDMLUVA: Harry S. Truman se stal 33. prezidentem Spojených států po smrti Franklina Delano Roosevelta v roce 1945. Truman vedl zemi v závěrečných fázích druhé světové války a v napjatých prvních letech studené války.
Narodil se na venkově v Missouri, opustil rodinnou farmu a během první světové války vedl dělostřeleckou jednotku ve Francii. Po válce si s přítelem z armády otevřel obchod s pánskými oděvy v Kansas City ve státě Missouri. Když obchod na počátku 20. let 20. století zkrachoval, rozhodl se Truman věnovat politice. V roce 1926 byl zvolen předsedou okresního soudu. V této funkci si začal budovat pověst čestného a efektivního člověka.
V roce 1934 byl Truman zvolen do Senátu USA. Na počátku 40. let, během druhé světové války, vedl senátní výbor, který vyšetřoval neefektivitu a korupci v americké armádě. Tato práce vynesla Trumanovi celostátní uznání. V roce 1944 byl zvolen viceprezidentem pro čtvrté prezidentské období Franklina D. Roosevelta.
Jako viceprezident měl Truman jen málo společného s utvářením americké politiky. Prezident Roosevelt se s ním radil jen zřídka. V důsledku toho, když Roosevelt po necelých třech měsících svého funkčního období náhle zemřel, nebyl Truman na funkci prezidenta plně připraven. Prezidentovi asistenti a další lidé se mu však snažili pomoci a Truman se rychle učil.
Truman začal své prezidentství s velkou energií. Pomohl zařídit bezpodmínečnou kapitulaci Německa v květnu 1945, která ukončila druhou světovou válku v Evropě. Poté odcestoval do Německa na setkání se spojeneckými vůdci, aby projednal mírové urovnání. Během pobytu v Postupimi obdržel doma zprávu o úspěšném testu atomové bomby.
Truman varoval Japonsko, aby se vzdalo, ale jeho představitelé to odmítli. Trumanovi poradci se obávali, že invaze do Japonska by mohla stát až 500 000 amerických životů. S ohledem na to Truman schválil svržení atomových bomb na japonská města Hirošimu a Nagasaki, při kterém zahynulo více než 100 000 mužů, žen a dětí.
HARRY S. TRUMAN: „Použili jsme je, abychom zkrátili válečnou agónii, abychom zachránili životy tisíců a tisíců mladých Američanů. Budeme ji používat tak dlouho, dokud zcela nezničíme schopnost Japonska vést válku.“
NARRATOR: Jednalo se zřejmě o nejkontroverznější rozhodnutí, jaké kdy americký prezident přijal. O několik dní později Japonsko kapitulovalo.
Brzy po druhé světové válce čelil Truman nové hrozbě – touze Sovětského svazu rozšířit komunismus do Evropy i mimo ni. V roce 1947 Truman vyzval k hospodářské pomoci Řecku a Turecku, aby tyto země odolaly komunistickému převzetí moci. Tímto rozhodnutím zavedl Trumanovu doktrínu, která tvrdila, že se Spojené státy postaví proti komunistické agresi kdekoli na světě. Začalo americko-sovětské soupeření známé jako studená válka.
Na konci roku 1947 Truman podpořil odvážnou strategii ministra zahraničí George C. Marshalla v boji proti komunismu. Marshallův plán poskytl miliardy dolarů na obnovu zničených evropských ekonomik. Plán úspěšně zabránil šíření komunismu do západní Evropy.
Přesto však napětí studené války nadále rostlo. V roce 1949 v Číně vypukla komunistická revoluce a Sovětský svaz úspěšně otestoval jadernou bombu. Aby odolal sovětské rozpínavosti, vedl Truman Spojené státy k uzavření vojenské aliance s nekomunistickými evropskými zeměmi – Organizace Severoatlantické smlouvy neboli NATO.
V roce 1950 napadla Sovětským svazem podporovaná komunistická vláda Severní Koreje Jižní Koreu a rozpoutala korejskou válku. Truman nařídil americkým vojenským silám, aby se připojily k ostatním jednotkám OSN a invazi odvrátily. Válka se protáhla až do konce Trumanova prezidentství.
Neschopnost Spojených států dosáhnout v Koreji jednoznačného vítězství přispěla k přesvědčení mnoha Američanů, že Spojené státy studenou válku prohrávají. Navzdory Trumanově silně protikomunistické politice mu někteří lidé vyčítali, že pro boj s komunismem neudělal dost. Jeho popularita prudce klesla a v roce 1952 se rozhodl neusilovat o znovuzvolení.
Truman odešel na odpočinek do svého domu v Missouri. Přestože z úřadu odcházel s nízkou oblibou veřejnosti, jeho postavení mezi americkými prezidenty v pozdějších letech stouplo. Začal být oceňován jako obyčejný člověk, který se postavil do čela země v kritickém období jejích dějin. A pozdější prezidenti bez ohledu na politickou stranu obdivovali Trumanovu ochotu převzít odpovědnost za své činy. Namísto přenášení odpovědnosti na druhé, Truman slavně zdůrazňoval: „Odpovědnost končí tady!“

.