Pracovní skupina DSM-5 pro poruchy spánku měla obzvlášť napilno. Požadují téměř kompletní přepracování kategorie poruch spánku v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch („DSM“).

Podle prezentace na květnovém výročním zasedání Americké psychiatrické asociace doktor Charles Reynolds naznačil, že přepracování této kategorie usnadní odborníkům diagnostiku problémů se spánkem a rozlišení různých poruch spánku.

Uvedl, že současný DSM-IV klade příliš velký důraz na předpokládané příčiny příznaků, což zbytek DSM-IV nečiní. Uvedení oddílu o poruchách spánku do většího souladu s ostatními oddíly v DSM by jej mělo učinit méně matoucím.

Primární a běžně diagnostikované poruchy spánku jsou v DSM-5 uspořádány do tří hlavních kategorií: nespavost, hypersomnie a porucha vzrušení. Nový DSM umožní odborníkům volit mezi podtypy v každé kategorii, stejně jako to lze udělat u mnoha dalších hlavních poruch v manuálu.

Tady je přehled některých navrhovaných doplnění a změn v kategorii poruch spánku pro DSM-5, jehož vydání je plánováno na květen 2013.

Tato kritéria poruch spánku jsou shrnuta z navrhovaných změn, které najdete na webových stránkách DSM 5.

Syndrom Kleina Levina

Tento syndrom je charakterizován osobou, u které se opakovaně vyskytují epizody nadměrného spánku (více než 11 hodin/den). Tyto epizody se objevují nejméně jednou ročně a trvají 2 dny až 4 týdny.

Během jedné z těchto epizod je při bdění abnormální poznávání s pocitem nereálnosti nebo zmatenosti. V některých epizodách se mohou objevit abnormality chování, jako je megafagie nebo hypersexualita.

Pacient má mezi epizodami normální bdělost, kognitivní funkce a chování.

Syndrom obstrukční spánkové apnoe s hypopnoí

(dříve známý jako porucha spánku související s dýcháním)

• Příznaky chrápání, chrčení/chrčení nebo pauzy v dýchání během spánku

  a/nebo

• Příznaky denní ospalosti, únavy, nebo neobčerstvující spánek navzdory dostatečným příležitostem ke spánku a nevysvětlitelné jinou zdravotní nebo psychiatrickou nemocíAND
• Důkaz polysomnografií (typ měření dýchání ve spánku používaný ve spánkové laboratoři) 5 nebo více obstrukčních apnoí nebo hypopnoí za hodinu spánku nebo důkaz polysomnografií 15 nebo více obstrukčních apnoí a/nebo hypopnoí za hodinu spánku.

Primární centrální spánková apnoe

(dříve známá jako porucha spánku související s dýcháním)

Přítomna je alespoň jedna z následujících poruch:

1. Přílišná denní spavost
2. Časté buzení a probouzení během spánku nebo stížnosti na nespavost
3. Probouzení se s nedostatkem dechu

Polysomnografie (typ měření dýchání ve spánku používaný ve spánkové laboratoři) ukazuje pět nebo více centrálních apnoí za hodinu spánku.

Primární alveolární hypoventilace

(dříve porucha spánku související s dýcháním)

Polysomnografické (typ měření dýchání ve spánku používaný ve spánkové laboratoři) monitorování prokazuje epizody mělkého dýchání trvající déle než 10 sekund spojené s arteriální desaturací kyslíkem a časté probouzení ze spánku spojené s poruchami dýchání nebo brady-tachykardií. Poznámka: ačkoli příznaky nejsou pro stanovení této diagnózy povinné, pacienti často uvádějí nadměrnou denní spavost, časté probouzení a buzení během spánku nebo stížnosti na nespavost.

Porucha chování s rychlými pohyby očí

Tato porucha je charakterizována opakovanými epizodami vzrušení během spánku spojenými s vokalizací a/nebo komplexním motorickým chováním, které mohou být dostatečné k tomu, aby vedly ke zranění jedince nebo partnera v posteli.

Tato chování vznikají během spánku REM, a proto se obvykle objevují déle než 90 minut po začátku spánku, jsou častější v pozdějších částech spánkového období a zřídka se vyskytují během denního spánku.

Po probuzení je jedinec zcela vzhůru, bdělý a není zmatený ani dezorientovaný.

Pozorované vokalizace nebo motorické chování často korelují se současně probíhající snovou mentací, což vede ke zprávě o „hraní ze snů“.

Chování způsobuje klinicky významný distres nebo zhoršení v sociální nebo jiné důležité oblasti fungování – zejména týkající se distresu partnera v posteli nebo zranění sebe nebo partnera v posteli.

Přítomna je alespoň jedna z následujících charakteristik: 1) zraňující, potenciálně zraňující nebo rušivé chování ve spánku a 2) abnormální chování ve spánku REM dokumentované polysomnografickým záznamem.

Syndrom neklidných nohou

O přesných kritériích používaných k diagnostice syndromu neklidných nohou nebylo rozhodnuto. Jeden soubor navrhovaných kritérií však zahrnuje pacienta, který splňuje všechny následující podmínky:

1. Nutkání pohybovat nohama, které je obvykle doprovázeno nebo způsobeno nepříjemnými a nepříjemnými pocity v nohách (nebo u dětského RLS by měl být popis těchto příznaků uveden vlastními slovy dítěte).
2. Nutkání nebo nepříjemné pocity začínají nebo se zhoršují během období odpočinku nebo nečinnosti.
3. Příznaky se částečně nebo zcela zmírňují pohybem
4. Příznaky jsou horší večer nebo v noci než přes den nebo jsou přítomny pouze v noci nebo večer. (Ke zhoršení dochází nezávisle na rozdílech v aktivitě, což je u dětského RLS důležité, protože děti ve škole většinu dne sedí).

Tyto příznaky jsou doprovázeny významným strádáním nebo zhoršením v sociální, pracovní, studijní, behaviorální nebo jiné důležité oblasti fungování, na které ukazuje přítomnost alespoň jedné z následujících příznaků:

1. Únava nebo nízká energie
2. Denní ospalost
3. Narušení kognitivních funkcí (např, pozornost, soustředění, paměť, učení)
4. Narušení nálady (např. podrážděnost, dysforie, úzkost)
5. Problémy s chováním (např, hyperaktivita, impulzivita, agresivita)
6. Zhoršené studijní nebo pracovní funkce
7. Zhoršené mezilidské/sociální fungování

Porucha cirkadiánního rytmu spánku

Tato porucha je charakterizována trvalým nebo opakovaným narušením spánku, které vede k nadměrné spavosti, nespavost nebo obojí, která je primárně způsobena změnou cirkadiánního systému nebo nesouladem mezi endogenním cirkadiánním rytmem a rozvrhem spánku a bdění, který vyžaduje fyzické prostředí nebo sociální/profesní rozvrh člověka.

Probuzení ze spánku

(Zahrnuje předchozí diagnózy Porucha náměsíčnosti a Porucha spánkového teroru)

Rekurentní epizody neúplného probuzení ze spánku, které se obvykle objevují během první třetiny hlavní spánkové epizody.

Podtypy:

• Zmatené probuzení: Opakující se epizody neúplného probuzení ze spánku bez hrůzy nebo ambitu, které se obvykle vyskytují během první třetiny hlavní spánkové epizody. Během epizody relativně chybí autonomní vzrušení, jako je mydriáza, tachykardie, zrychlené dýchání a pocení.
• Náměsíčnost: Opakované epizody vstávání z postele během spánku a chůze, které se obvykle objevují během první třetiny hlavní spánkové epizody. Během náměsíčnosti má osoba prázdný, zírající obličej, relativně nereaguje na snahu ostatních s ní komunikovat a lze ji probudit jen s velkými obtížemi.
• Spánkové děsy: Opakované epizody náhlého probuzení ze spánku, které se obvykle objevují v první třetině hlavní spánkové epizody a začínají panickým křikem. Během každé epizody se objevuje intenzivní strach a známky autonomního vzrušení, jako je mydriáza, tachykardie, zrychlené dýchání a pocení.

Relativní nereagování na snahy ostatních o útěchu během epizody.

Nepamatuje se žádný podrobný sen a na epizodu je amnézie.

Porucha cirkadiánního rytmu spánku

Tato porucha je charakterizována přetrvávajícím nebo opakujícím se vzorcem narušení spánku vedoucím k nadměrné spavosti, nespavosti nebo obojímu, které je primárně způsobeno změnou cirkadiánního systému nebo nesouladem mezi endogenním cirkadiánním rytmem a rozvrhem spánku a bdění, který vyžaduje fyzické prostředí nebo sociální/profesní rozvrh osoby.

Podtypy:

• Volně běžící typ: trvalý nebo opakující se vzorec cyklů spánku a bdění, který není přizpůsoben 24hodinovému prostředí, s denním posunem (obvykle do pozdějších a pozdějších časů) časů nástupu spánku a bdění
• Nepravidelný typ spánku – bdění: časově neuspořádaný vzorec spánku a bdění, takže období spánku a bdění jsou proměnlivá v průběhu 24 hodin.

Stejně jako u všech duševních poruch musí i u poruch spánku docházet k významnému ovlivnění nebo narušení běžného každodenního fungování člověka v jeho životě – v práci, doma a při zábavě. Všechny výše uvedené poruchy spánku se navrhují obecně nediagnostikovat, pokud jsou přímo způsobeny známým zdravotním stavem, nemocí nebo zhoršením zdravotního stavu osoby

.