Pahlavího abeceda, Pahlaví také psáno Pehlevi, systém písma perského národa, který podle některých vědců pochází již z 2. století př. n. l. a používal se až do příchodu islámu (7. století n. l.). Zoroastrijská posvátná kniha Avesta je psána ve variantě pahlavštiny zvané avestština.

Pahlavíjská abeceda se vyvinula z aramejské abecedy a vyskytovala se nejméně ve třech místních variantách: severozápadní, nazývané Pahlavík neboli Arsacid, jihozápadní, nazývané Parsik neboli Sásánovec, a východní. Všechny se psaly zprava doleva. Z 22 písmen aramejštiny jich většina začala v pahlavíštině zastupovat více než jeden zvuk; několik se jich nepoužívalo vůbec a jedno se v pahlavíštině vyvinulo ve dvě písmena. Severozápadní pahlavština měla 20 písmen a jihozápadní 19 písmen. Avestánština, kurzivní písmo, měla 50 různých písmen a byla pravděpodobně vynalezena samostatně, i když podle vzoru pahlavštiny.

Specifikem pahlavského písma byl zvyk používat aramejská slova k vyjádření pahlavských slov; ta sloužila takříkajíc jako ideogramy. Příkladem je slovo pro „krále“ v pahlavštině shāh, které se důsledně psalo m-l-k za aramejským slovem pro „krále“, malka, ale četlo se jako shāh. Takových ideogramů se standardně používalo velké množství, včetně všech zájmen a spojek a mnoha podstatných jmen a sloves, což činilo pahlavštinu poměrně obtížně čitelnou.