Na večerním zasedání, přestože pršelo v přívalech, bylo přítomno asi šedesát duší. Zasedání bylo zahájeno následující básnickou poctou Platónovi, kterou přečetla paní Julia P. Stevensová:

I.
„Nesmrtelný Platón ! Oprávněně nazván božským !
Jaká hloubka myšlenek, jaká energie je tvá !
Jehož duše, podobná Bohu, zdá se rozsáhlým zrcadlem,
silně odrážejícím nebeské paprsky mysli,
jehož periody příliš nadbytečné se valí,
velké jako oceán ! jako silný proud.“

V každém věku se jich vždy najde několik,
„Aby rozvinuli moudrost tvé mystické stránky.“

II.
A nyní, ačkoli chmurné věky utekly,
chceme ještě uctít slavné mrtvé,
mrtvé ! Řekl jsem snad ? Ach, ne! Ještě inspiruje
všechny vznešené duše nebeskými touhami
Vznést se na křídlech Rozumu, za obzor,
kde vskutku krásné tvary nikdy nezemřou,
kde prorok, světec a mudrc v zářivém šiku,
předou nádheru věčného dne.

Pan Johnson, redaktor Bibliotheca Platonica, přečetl příspěvek s názvem „Platón a jeho spisy“. Na závěr čtení se projevil velký zájem o různé dotazy.

Dr. Hiram K. Jones z Jacksonville ve státě Illinois, který prohlásil, že jeho „jasná přestávka“ je spíše ráno než večer, přednesl velmi výmluvnou extemporální řeč o „Platónově Symposionu“.

Posluchači se poté, co se připojili k písni „Auld Lang Syne“, rozešli.

Další den, 8. listopadu, byl téměř celý vyplněn rozhovory a diskusemi na platónská témata a já si uchovávám ve vděčné paměti všechny dobré věci, které pronesli jak pan Johnson, tak doktor Jones.

Úspěch sympozia byl především zásluhou energie slečny Raymondové, která, obdařena vděčností, je ztělesněním velkorysosti a vždy se snaží přinést občanům Bloomingtonu to nejlepší.

Příští oslava se bude konat 7. listopadu 1890 v Jacksonville ve státě Ills.

.