DISKUZE

Sarkoidóza je chronické multisystémové granulomatózní onemocnění neznámé etiologie. Mohou být postiženy všechny části těla, ale nejčastěji postiženým orgánem jsou plíce. Časté je také postižení kůže, oka, jater a lymfatických uzlin. Kožní postižení při sarkoidóze se vyskytuje u 10-35 % pacientů se systémovým onemocněním.

Sarkoidóza jizev je vzácná, ale specifická forma kožní sarkoidózy, při níž dochází k infiltraci starých jizev nekaseifikujícími granulomy z epiteloidních buněk. Přesná incidence sarkoidózy v jizvách není známa a uvádí se, že v sériích kožní sarkoidózy dospělých kolísá od 2,9 % do 13,8 %.

Kromě reaktivace jizev získaných z předchozích poranění byla zaznamenána v místech předchozích intramuskulárních injekcí, v místech vpichů po dárcovství krve, v jizvách po tetování, v jizvách po herpes zoster, při rituální skarifikaci, v místech alergenových extraktů pro desenzibilizaci a po injekci kyseliny hyaluronové a laserové operaci. Sarkoidóza v jizvách může být izolovaná nebo může předcházet či doprovázet systémovou sarkoidózu, nejčastěji plicní sarkoidózu. Změny jizev u pacientů se sarkoidózou v remisi mohou ukazovat na exacerbaci onemocnění nebo mohou být dokonce markerem recidivy hrudní sarkoidózy.

Jizvová sarkoidóza objevující se na jizvách po herpes zoster byla hlášena v několika případech . Předpokládá se, že tato hypersenzitivitou vyvolaná granulomatózní reakce tkáně, která se vyskytuje ve fázi hojení lézí po herpes zoster, závisí na imunitním stavu pacienta a přítomnosti virových antigenů nebo tkáňových antigenů modifikovaných virem varicella-zoster. Z 5 dříve hlášených případů měly pouze dva systémové postižení ve formě plicního onemocnění. Ohledně nomenklatury jednotky sarkoidóza s jizvou bez systémového postižení se vedou diskuse. Několik autorů navrhlo, aby se na jizvách po herpes zoster tato jednotka označovala jako sarkoidální granulom podobný izotopické reakci.

Tabulka 1

Podrobné údaje o pacientech se sarkoidózou v jizvě po herpes zoster

Protože u mnoha pacientů dochází ke spontánní remisi a přínos léčby neovlivňuje dlouhodobý výsledek, není systémová léčba obvykle indikována u kožních lézí, pokud nejsou progresivní a znetvořující, a je vyhrazena pro pacienty se závažnými nebo progresivními plicními příznaky. U kožních lézí jsou prospěšné intralezionální kortikosteroidy a vysoce účinné lokální kortikosteroidy. Bylo hlášeno, že excize malých lézí je úspěšná, i když existuje riziko vyvolání sarkoidálních infiltrátů. Alternativní terapie zahrnuje protizánětlivé a imunosupresivní léky, chlorochin, izotretinoin, alopurinol, thalidomid a tetracykliny a laser s oxidem uhličitým.

Sledování chování jizev tvoří důležitou součást vyšetření u pacienta s podezřením na sarkoidózu nebo s prokázanou sarkoidózou, protože biopsie těchto jizev se snadno provádí a zmírňuje nutnost invazivního vyšetřování ke stanovení diagnózy sarkoidózy se systémovým postižením. V tomto sdělení pomohla diagnóza sarkoidózy v jizvě po herpes zoster potvrdit plicní postižení. U pacienta s izolovanou kožní lézí/lézemi se důrazně doporučuje pečlivé a dlouhodobé sledování vzhledem k potenciálnímu riziku rozvoje systémové sarkoidózy.

.