Komplikovaná infekce močových cest (UTI) je infekce močových cest spojená se stavem, jako jsou strukturální nebo funkční abnormality močopohlavního traktu nebo přítomnost základního onemocnění, který zvyšuje riziko získání infekce nebo selhání léčby. V posledních několika letech vzrostl počet komplikovaných infekcí močových cest způsobených rezistentními gramnegativními bakteriemi, zejména v důsledku rozšíření bakterií s rozšířeným spektrem β-laktamáz (ESBL), které představují významnou terapeutickou výzvu. Ačkoli komplikovanou UTI může způsobovat široká škála patogenů, nejčastější zůstává Escherichia coli.

ESBL jsou typicky plazmidem zprostředkované enzymy citlivé na klavulanát, které hydrolyzují penicilin, cefalosporiny s rozšířeným spektrem a aztreonam. Nejčastěji jsou odvozeny od TEM nebo Sulfhydryl variabilních rodičů, ale výskyt CTX-M se také celosvětově dramaticky zvýšil. Mezi producenty ESBL je běžná korezistence k chinolonům a aminoglykosidům. ESBL patří do třídy A Amblerovy klasifikace a jsou produkovány především gramnegativními organismy z čeledi Enterobacteriaceae, zejména Klebsiella pneumoniae a E. Coli. Hlavními rizikovými faktory pro kolonizaci nebo infekci organismy produkujícími ESBL jsou dlouhodobá expozice antibiotikům, prodloužený pobyt v nemocnici, pobyt v zařízení s vysokou mírou užívání cefalosporinů třetí generace a osoby, u nichž jsou dlouhodobě přítomny invazivní přístroje (močové katétry, endotracheální rourky a centrální žilní linky). K detekci přítomnosti ESBL v izolátu je k dispozici řada konvenčních laboratorních metod, včetně synergie dvojitého disku, kombinované diskové metody a specifických ESBL E-testů. Pokud však izolát produkuje také další AmpC nebo metalo-β-laktamázy (které nejsou inhibovány klavulanátem), ztrácejí tyto metody svou citlivost. Také detekce ESBL konvenčními metodami může být technicky obtížná a časově náročná. Molekulární analýza genů kódujících ESBL pomocí polymerázové řetězové reakce může být v referenčních laboratořích použita jako rychlejší alternativa ke konvenčním metodám.

V této studii autor uvádí výskyt ESBL pozitivních E. coli u komplikované UTI. Z celkového počtu 49 pacientů trpících komplikovanou UTI zahrnutých do studie mělo 11 pacientů infekci E. coli a produkci ESBL vykazovalo 7, z těchto 11 izolátů E. coli (63,6 %). Všechny tyto izoláty E. Coli byly vysoce rezistentní a vykazovaly citlivost pouze na amikacin a karbapenemy. Všichni pacienti také v předchozích měsících podstoupili vícenásobnou antibiotickou terapii chinolony nebo cefalosporiny třetí generace, což může být příčinou vysoké ESBL pozitivity a chinolonové rezistence mezi izoláty. Mahesh et al. rovněž uvádějí, že E. Coli je nejčastější příčinou komplikované UTI a že 66,78 % z celkového počtu izolátů E. Coli produkuje ESBL. Tyto studie poukazují na nárůst a rozšíření organismů produkujících ESBL u závažných klinických infekcí. Organismy produkující ESBL se mohou snadno šířit v nemocničním prostředí. Nejčastěji se na šíření z pacienta na pacienta podílí přechodné přenášení organismu na rukou zdravotnických pracovníků. Potenciálním zdrojem je také kontaminace prostředí, přičemž jako zdroje infekce jsou uváděny umyvadla, vany a lékařské vybavení, jako jsou bronchoskopy, manžety na měření krevního tlaku a ultrazvukový gel.

Není pochyb o tom, že infekce produkující ESBL jsou pro lékařský svět vážným problémem. Jsou spojeny se zvýšenou morbiditou a mortalitou a jejich identifikace může být obtížná a časově náročná. Strategie léčby komplikované UTI zahrnuje vhodnou antimikrobiální terapii a léčbu urologických abnormalit. Za léčbu volby komplikované UTI způsobené organismy produkujícími ESBL lze považovat chinolony, pokud neexistuje rezistence na chinolony in vitro. Vzhledem k obavám z nárůstu rezistence se však empirické použití chinolonů k léčbě těchto infekcí obecně nedoporučuje. Další možností antibiotické léčby komplikované UTI jsou karbapenemy, které jsou považovány za lék volby závažných infekcí s ESBL produkujícími organismy. U komplikované UTI se obvykle doporučuje antimikrobiální léčba po dobu nejméně 7-14 dní.

ESBL byl poprvé identifikován v roce 1980 a za posledních 30 let prošel značným vývojem. Podobný vývoj však neproběhl ve vývoji novějších, účinných antibiotik proti multirezistentním bakteriím. Proto jsou programy kontroly infekcí a správy antibiotik nedílnou součástí našich zbraní ve válce proti těmto rezistentním patogenům. Je třeba důsledně dodržovat hygienu rukou, odpovídající úroveň ošetřovatelského personálu zejména na jednotkách intenzivní péče a soudné, uvážlivé používání antibiotik, aby se zabránilo selekčnímu tlaku. Na institucionální úrovni má pro kontrolu tohoto nárůstu multirezistentních patogenů zásadní význam pravidelné sledování údajů z místní surveillance běžných infekčních patogenů spolu se screeningem a potvrzením producentů ESBL.

.