V současné době je virová infekce stále běžnou hrozbou pro veřejné zdraví v rozvojových zemích (Liu et al., 2013; Mao et al., 2013; Zhang a Wang, 2014). Vzteklina u lidí je stále předmětem velkého celosvětového zájmu s téměř 100% úmrtností (Willoughby et al., 2005; Takayama, 2008). Virus vztekliny patří k neurotropnímu typu viru rodu Lyssavirus, onemocnění se projevuje zhoršující se encefalomyelitidou a je endemické na velké části světa, zejména v Africe a Asii (Fooks et al., 2014). Předchozí údaje ukázaly, že celosvětově je vzteklina příčinou přibližně 59 000 lidských úmrtí ročně (Hampson et al., 2011). Vzteklinu u lidí lze naštěstí léčit včasným podáním postexpoziční profylaxe (PEP). V dnešní době se očkování vakcínou proti vzteklině stalo standardní praxí pro osoby, které byly pokousány nebo poškrábány zvířetem nebo které byly vystaveny tělním tekutinám nakaženého zvířete (Willoughby et al., 2005; Johnson et al., 2014). Nedávno jsme se však setkali s případem vztekliny u člověka, který vznikl vzácným způsobem přenosu, a domníváme se, že z této události lze a je třeba si vzít ponaučení.
Dne 22. června 2014 utrpěl pracovník středního věku tržnou ránu na palci pravé ruky od řezacího nože. Rána měla délku 1,5 cm a byla doprovázena minimálním krvácením. Po vyčištění, dezinfekci a sešití byla rána převázána gázou. V rámci ošetření byl pacientovi podán tetanový antitoxin. Dne 6. července byly stehy odstraněny a bylo zjištěno, že se rána dobře hojí a následně převázána gázou. Dne 7. července byl příbuzný muže pokousán na pravém lýtku toulavým psem u dálniční čerpací stanice. Když muž svému příbuznému pomáhal, byla jeho gáza kontaminována krví příbuzného. Gázu okamžitě zlikvidoval, ale nevyhledal další lékařskou pomoc ani se nenechal očkovat proti vzteklině. Dne 1. září začal v noci pociťovat neklid a poruchy spánku. Dne 9. září trpěl parastézií pravé horní končetiny v podobě pocitů lezení a bodání. Dne 10. září se u něj objevily závažnější příznaky zahrnující fotofobii, hydrofobii, anemofobii, křeče hltanových svalů, nadměrné pocení, slinění, tlak na hrudi, podrážděnost a delirium. Byl převezen do naší nemocnice a na základě klinického obrazu bylo vysloveno podezření na vzteklinu. Pacient byl izolován v tichém jednolůžkovém pokoji a bylo mu doporučeno, aby se vyhýbal světlu a stimulaci; byla mu také poskytnuta sedativa. Vzorky slin pacienta byly odebrány a testovány ve Státní klíčové laboratoři pro diagnostiku a léčbu infekčních nemocí (Hangzhou, Čína) a vnořená reverzní transkripčně-polymerázová řetězová reakce (RT-PCR) potvrdila přítomnost RNA viru vztekliny (obr. (obr. 1).1). Souprava pro detekci RNA viru vztekliny metodou reverzní transkripce-polymerázové řetězové reakce (RT-PCR) byla zakoupena od společnosti TaKaRa Biotechnology Co. (Dalian, Čína). Stav pacienta se po přijetí výrazně zhoršil, došlo u něj k výpadkům vědomí a křečím. Dne 11. září ve 13:00 došlo k zástavě srdce a dýchání a poté, co se pokusy o resuscitaci ukázaly jako neúspěšné, zemřel. Naproti tomu příbuzný, který byl pokousán vzteklým psem, byl včas očkován vakcínou proti vzteklině a neutrpěl žádné komplikace.
Agarosová gelová elektroforéza nested RT-PCR identifikující RNA viru vztekliny v cílovém fragmentu 255 bp
M: DL2000 marker; 1-5: vzorky slin
V současné době většina vyspělých zemí účinně eliminovala vzteklinu ze svých populací domácích psů (Coleman et al., 2004). Nicméně v Číně, jakožto rozvojové zemi, zůstává vzteklina u lidí v některých oblastech významným zdravotním rizikem. Nejchudší země nebo regiony jsou vůči hrozbě epidemie vztekliny nejzranitelnější, protože podávání vakcín proti domácím psům není rozšířené ani důsledné (Hampson et al., 2015).
Všeobecně vzteklina u lidí má jedinečné klinické projevy, které lze snadno odlišit od jiných onemocnění, a smrt je po klinickém nástupu obvykle nevyhnutelná. Informace o tom, zda zemřelý pacient měl či neměl v anamnéze předchozí pokousání zvířetem nebo expozici tělním tekutinám zvířat, je obvykle klíčová pro nasměrování diagnózy mimo vzteklinu. Výše uvedený případ byl však neobvyklý kvůli způsobu přenosu viru, totiž že je možné, že virus vztekliny byl nepřímo přenesen z jedné osoby na druhou prostřednictvím vystavení poškozené kůže krvi kontaminované slinami jedince pokousaného vzteklým psem.
Klíčovým poučením, které tento případ odhaluje, je tedy to, že v případech, kdy byla porušená kůže nebo sliznice vystavena krvi kontaminované slinami jedince, který byl pokousán zvířetem, by mu měla být včas ošetřena rána a okamžitě podána vakcína proti vzteklině a/nebo lidský imunoglobulin proti vzteklině.
.