TY – JOUR
T1 – Podávání melatoninu a metforminu zabraňuje škodlivým účinkům cirkadiánní poruchy a obezity u samců potkanů
AU – Thomas, Anthony P.
AU – Hoang, Jonathan
AU – Vongbunyong, Kenny
AU – Nguyen, Andrew
AU – Rakshit, Kuntol
AU – Matveyenko, Aleksey V.
N1 – Informace o financování: Tato práce byla podpořena grantem National Institutes of Health R01DK098468 (pro A.V.).V. M.), grantu iniciovaného výzkumníkem od společnosti Takeda Pharmaceuticals a Centra pro regenerativní medicínu (Mayo Clinic, Rochester, MN). autorská práva vydavatele: Copyright © 2016 by the Endocrine Society. autorská práva: Copyright 2017 Elsevier B.V., Všechna práva vyhrazena.
PY – 2016/12
Y1 – 2016/12
N2 – Narušení cirkadiánního rytmu a obezita synergicky predisponují k rozvoji diabetes mellitus 2. typu (T2DM), což znamená, že terapeutické zacílení na obě cirkadiánní a metabolické dysfunkce by mělo být zvažováno jako potenciální léčebný přístup.Abychom se touto hypotézou zabývali, zkoumali jsme potkany, kteří byli současně vystaveni narušení cirkadiánního rytmu a obezitě vyvolané dietou (CDO), což je model potkana, u něhož se nedávno ukázalo, že rekapituluje fenotypové aspekty obézního T2DM (např. narušení cirkadiánního rytmu, obezitu, inzulinovou rezistenci a selhání ostrůvků). Potkani s CDO byli následně denně (po dobu 12 týdnů) léčeni načasovaným perorálním podáváním vehikula, melatoninu (známéhochronobiotika), metforminu nebo kombinací obou terapeutik. Samotná léčba melatoninem zlepšila cirkadiánní rytmy aktivity, zmírnila indukci selhání β-buněk a zlepšila glukózovou toleranci. Samotný metformin cirkadiánní aktivitu nezměnil, ale zvýšil citlivost na inzulin a glukózovou toleranci. Důležité je, že kombinace melatoninu a metforminu měla synergické účinky na modifikaci progrese metabolické dysfunkce u potkanů s CDO prostřednictvím zlepšení adipozity, cirkadiánní aktivity, citlivosti na inzulin a selhání ostrůvkových buněk. Tato studie naznačuje, že léčba cirkadiánních i metabolických dysfunkcí by měla být považována za potenciální preventivní a terapeutickou možnost léčby obezity a T2DM.
AB – Circadian disruption and obesity synergize to predispose to development of type 2 diabetes mellitus (T2DM), signifying that therapeutic targeting of both circadian and metabolic dysfunctions shouldbeconsidered as a potential treatment approach.Abychom se touto hypotézou zabývali, zkoumali jsme potkany, kteří byli současně vystaveni narušení cirkadiánního rytmu a obezitě vyvolané dietou (CDO), což je model potkana, u něhož se nedávno ukázalo, že rekapituluje fenotypové aspekty obézního T2DM (např. narušení cirkadiánního rytmu, obezitu, inzulinovou rezistenci a selhání ostrůvků). Potkani s CDO byli následně denně (po dobu 12 týdnů) léčeni načasovaným perorálním podáváním vehikula, melatoninu (známéhochronobiotika), metforminu nebo kombinací obou terapeutik. Samotná léčba melatoninem zlepšila cirkadiánní rytmy aktivity, zmírnila indukci selhání β-buněk a zlepšila glukózovou toleranci. Samotný metformin cirkadiánní aktivitu nezměnil, ale zvýšil citlivost na inzulin a glukózovou toleranci. Důležité je, že kombinace melatoninu a metforminu měla synergické účinky na modifikaci progrese metabolické dysfunkce u potkanů s CDO prostřednictvím zlepšení adipozity, cirkadiánní aktivity, citlivosti na inzulin a selhání ostrůvkových buněk. Tato studie naznačuje, že řízení cirkadiánních i metabolických dysfunkcí by mělo být považováno za potenciální preventivní a terapeutickou možnost léčby obezity a T2DM.
UR – http://www.scopus.com/inward/record.url?scp=85001975624&partnerID=8YFLogxK
UR – http://www.scopus.com/inward/citedby.url?scp=85001975624&partnerID=8YFLogxK
.