Dnes se s vámi podělím o krátké podobenství, které se v průběhu let objevilo na vážených webových stránkách. Pokaždé, když ho čtu, nutí mě zastavit se a podívat se do svého nitra. Příběh je často označován jako „Bankéř a rybář“ nebo „Mexický rybář“ – a přináší poučení o kráse prostoty a vděčnosti nad slepou ctižádostí.

Pro zvídavé: příběh byl v průběhu let převzat a upraven s rozhodným (a patřičným) americkým nádechem, ale zdá se, že původ příběhu „Mexický rybář“ byl prostřednictvím povídky „Anekdota o snížení produktivity práce“ (Anekdote zur Senkung der Arbeitsmoral), kterou v roce 1963 vydal německý spisovatel Heinrich Böll.

Užijte si povídku – po ní se s vámi podělím o několik myšlenek.

„Mexický rybář“

Americký investiční bankéř stál u mola malé pobřežní mexické vesnice, když u něj zakotvila malá loďka s jediným rybářem. Uvnitř malého člunu bylo několik velkých tuňáků. Američan pochválil Mexičana za kvalitu jeho ryb a zeptal se ho, jak dlouho trvá, než je uloví.

Mexičan odpověděl: „Jen chvíli.“

Američan se ho pak zeptal, proč nezůstane na moři déle a nechytí více ryb.

Mexičan řekl, že jich má dost na to, aby zajistil okamžité potřeby své rodiny.

Američan se pak zeptal: „Ale co děláte ve zbytku svého času?“

Mexický rybář odpověděl: „Dlouho spím, trochu rybařím, hraji si s dětmi, dělám siestu se svou ženou Marií, každý večer se procházím do vesnice, kde popíjím víno a hraji na kytaru se svými amigos. Mám plný a rušný život.“

Američan se vysmál. „Jsem MBA z Harvardu a mohl bych vám pomoci. Měl bys trávit víc času rybařením a za výtěžek si koupit větší loď a za výtěžek z větší lodi by sis mohl koupit několik lodí. Nakonec byste měl flotilu rybářských lodí. Místo toho, abyste své úlovky prodávali zprostředkovateli, prodávali byste je přímo zpracovateli a nakonec byste si otevřeli vlastní konzervárnu. Měli byste kontrolu nad produktem, zpracováním a distribucí. Musel byste opustit tuto malou pobřežní rybářskou vesnici a přestěhovat se do Mexico City, pak do Los Angeles a nakonec do New Yorku, kde byste vedl svůj expandující podnik.“

Mexický rybář se zeptal: „Ale jak dlouho to bude trvat?“

Na to Američan odpověděl: „Patnáct až dvacet let.“

„Ale co potom?“

Američan se zasmál a řekl, že to je to nejlepší. „Až by nastal ten správný čas, vyhlásil byste IPO, prodal byste akcie své společnosti veřejnosti a velmi byste zbohatl; vydělal byste miliony.“

„Miliony?“ zeptal se rybář. „A co pak?“

Američan řekl: „Pak byste odešel do důchodu. Přestěhoval by ses do malé pobřežní rybářské vesnice, kde bys dlouho spal, trochu rybařil, hrál si s dětmi, dělal siestu se svou ženou, večer se procházel po vesnici, popíjel víno a hrál na kytaru se svými amigos!“

Poučení, které si z „Mexického rybáře“ odnáším

Z „Mexického rybáře“ si odnáším několik velkých poučení. Prvním je, že jde o ostrou kritiku slepé ctižádosti a honby za většími penězi oproti prostému životu – a to v době, kdy je toho (zejména v této zemi) velmi zapotřebí.

Někdy jsou jednoduché, základní věci, které nám mohou dát skutečné štěstí, přímo před námi, jen kdybychom se naučili najít štěstí a vděčnost v „dostatku“. A tento příběh skutečně zdůrazňuje otázku „proč?“. Klást si tuto otázku tak dlouho, dokud naše odpovědi nedospějí k logickému závěru, než se rozhodneme přijímat stále více stresujících pracovních rolí a povinností, abychom vydělávali více a více peněz v zaměstnání, které nás nebaví (nebo které někdy nenávidíme), je pro naše štěstí asi tak zásadní, jak jen to jde.

Druhé poučení, které si z toho odnáším, je, že honba za větším množstvím peněz jako cíl sám o sobě ve skutečnosti nemá žádný smysl, hodnotu nebo účel. Studie ukazují, že jakmile náš příjem stačí k pohodlnému pokrytí všech našich základních potřeb, je zisk štěstí z více peněz zcela minimální. Jakou hodnotu přináší přírůstek bohatství, když věci, které si díky němu můžete koupit, nepřinášejí přírůstek štěstí?“

Kritika „Mexického rybáře“

Jediná část příběhu, kterou bych poupravil, je tato: „

Není nic špatného na tom, když si ulovíte nějakou rybu navíc, abyste poskytli rodině trochu jistoty, nebo když se vaše láska k rybaření (nebo čemukoli jinému) rozplyne. „Dost na zajištění okamžitých potřeb“ by mohlo být synonymem pro „život od výplaty k výplatě“ a to může být také pěkně stresující způsob života. Co se stane, když ryby zmizí, loď se potopí nebo ji někdo ukradne, nebo bude na rybaření příliš starý? Existuje spousta zdravého spektra mezi „dost na pokrytí okamžitých potřeb“ a „miliony IPO“.

Co třeba tato náhrada: „Mexičan říkal, že chytá dost na pokrytí okamžitých potřeb své rodiny a navíc dost navíc v průběhu let, aby mohl na neurčito financovat jejich současný životní styl.“

Vděčnost + spoření dost na financování jednoduché, spokojené existence na neurčito (neboli „finanční nezávislost“) – to je vítězná kombinace. A pokud vás baví rybaření, pokračujte v něm.

• Chcete finanční nezávislost? Posedlost tímhle
• Kolik peněz potřebujete na důchod?“
• Jsou osobní finance oprávněným důvodem, proč nemít děti nebo domácí zvířata?“
• Samotné bohatství hrdinu nedělá

.