Potřeba pomsty je často instinktivní, dokonce matematická; poté, co nám někdo ublíží, chceme se pomstít. Tato touha může přetrvávat dlouho po původním zranění a přerůst ve fantazie o pomstě.

Pro zkoumání fenoménu pomstychtivosti podle typu osobnosti jsme se našich čtenářů zeptali, zda souhlasí, nebo nesouhlasí s následujícím tvrzením: „Často fantazírujete o tom, jak se vyrovnáte s lidmi, kteří vám v minulosti ublížili.“ Mezi jednotlivými dvojicemi osobnostních rysů byl v odpovědích patrný rozdíl, přičemž největší byl zjištěn mezi turbulentními a asertivními typy (57,37 % vs. 33,05 % souhlasících). Zde je graf se všemi osobnostními typy:

Trendy se stanou ještě zřetelnějšími, pokud se podíváme na dvě vrstvy, které tvoří náš model – Role a Strategie. Podívejme se níže, jak se jednotlivé skupiny vypořádávají s touhou po pomstě.“

Role

Analytici byli jedinou rolí, u které jasná většina respondentů souhlasila s tím, že fantazie o pomstě často zaměstnávají jejich myšlenky (63,55 % souhlasících). Ačkoli jsou analytici obecně chladnokrevní a objektivní při posuzování problémů vědecké nebo technologické povahy, mohou mít potíže s efektivním řešením obtíží spíše mezilidské povahy, kde se rovnice nevyrovnávají tak snadno. Analytici, kteří mají často silnou vůli až tvrdohlavost, se mohou ocitnout v jakési mentální smyčce: nechtějí nechat maličkost být, ale nejsou schopni najít uspokojivé řešení.

Diplomaté byli v této otázce rovnoměrně rozděleni (50,84 % souhlasilo). Ačkoli se jim často zdá, že odpuštění je nejjistější cestou k harmonii, Diplomaté mohou stejně často skrývat pokušení vyrovnat misky vah z důvodů morálky nebo spravedlnosti, i když předstírají, že už dávno zapomněli na činy, které podnítily jejich potřebu pomsty. Je pravděpodobné, že spíše než o přímé pomstě Diplomaté fantazírují o náležité rovnováze karmy. Jedná se o pomstu srdce a duše, kdy ti, kteří jim ublížili, musí čelit své krutosti prostřednictvím sebereflexe a žít s tímto vědomím.

Nejméně se myšlenkami na pomstu zabývali Průzkumníci (39,62 % souhlasících) a Strážci (35,03 % souhlasících). Průzkumníci mají tendenci žít prakticky, v daném okamžiku – pomsta je pro ně čin, který se uskuteční buď bezprostředně, nebo vůbec. Co se týče Sentinelů, ti mohou osobní pomstu považovat za ohrožení smyslu pro řád a hierarchii a raději čekají na soudy a vrstevníky – na zdravý úsudek společnosti – aby vykonali spravedlnost.

Stratégové

S výrokem „Často fantazírujete o tom, že se vyrovnáte s lidmi, kteří vám v minulosti ublížili“ souhlasila většina respondentů z odpovědí Neustálé zlepšování a Sociální angažovanost – 58,29 %, resp. 56,15 %. Oba typy Turbulentních strategií mají tendenci živěji pociťovat příkoří, které jim způsobili druzí, zejména pokud se v důsledku toho cítí sníženi ve svém postavení. Mohou pociťovat tlak na to, aby se „pomstili“ těm, kteří jim něco vzali, ať už je tento cíl dosažitelný, nebo ne.

Minimum respondentů z typů Confident Individualism a People Mastery s otázkou souhlasilo (34,57 % a 32,21 %). Jako asertivní strategie mohou mít tyto typy vnitřní sebedůvěru, která jim umožňuje cítit se méně uraženi než turbulentní typy, a tudíž je méně pravděpodobné, že se budou zabývat fantaziemi o pomstě. Mohou mít prostě pocit, že nejlepší pomstou je žít dobře.

Závěry

Ponecháme-li stranou otázku jednání v rámci pomsty – ostatně otázka se týkala pouze fantazií, nikoli realizace – stojí za to zamyslet se nad dopadem i myšlenek na pomstu. Tyto fantazie se mohou zdát jako neškodný prostředek, jak se vypořádat se svými pocity, jako duševní vypálení-effigy namísto skutečné pomsty. Čím více se však zabýváme újmou, kterou nám způsobili druzí, tím méně podnikáme kroky k její nápravě, což může vést k trvalému rozkolu.

Kromě ztráty potenciálního přítele nebo spojence je posedlost nekonzumovanou pomstou stresorem bez uvolnění. Tato nezvládnutá úzkost může mít zhoubný vliv na psychiku a na naše vztahy. V konečném důsledku pomsta nejvíce škodí svému nositeli. Bylo by lepší, kdybychom odpustili.