Porodnictví a gynekologie Onemocnění：Rakovina vaječníku
- Při zvětšování může přesáhnout velikost 10 cm.
- Když je malý, probíhá bez příznaků.
- Většina nádorů ve tvaru vaku je nezhoubné onemocnění.
- Závislost pooperační chemoterapie na šíření rakoviny vaječníku.
Když se zvětšuje, může přesáhnout velikost 10 cm.
Vaječník se nachází po jednom na levé/pravé straně dělohy a jeho velikost je obvykle 2 až 3 cm. Uvnitř vaječníku se nachází mnoho struktur nazývaných folikuly a každý z nich obsahuje jednu vaječnou buňku. Vajíčko se z vaječníku pravidelně uvolňuje, což se nazývá ovulace. Nádor vzniklý ve vaječníku se nazývá nádor vaječníku. Nádor se rozlišuje na nezhoubný, zhoubný a zhoubný, přičemž zhoubný nádor vaječníku se nazývá rakovina vaječníku. Pokud je velký, může přesahovat i více než 10 cm. Existuje mnoho druhů rakoviny vaječníků a zhruba se dělí na povrchový epiteliální a intersticiální nádor, intersticiální nádor pohlavních orgánů a nádor ze zárodečných buněk.
Když je malý, čas plyne bez příznaků.
Příznaky rakoviny vaječníků jsou pocit plnosti břicha (žaludek je nafouklý) nebo hypogastrická bolest, ale když je malý, je běžné, že čas plyne bez příznaků, pak když se zvětší nebo když stojí tekutina ascites, mohou se objevit příznaky. Někdy se vyskytuje případ, že se náhle objeví silná bolest při narušení vaječníku nebo při zkroucení vaječníku v žaludku, kterému se říká torze stopky.
Většina nádorů vakovitého tvaru je benigní onemocnění.
Diagnostický proces spočívá v tom, že se po lékařském pohovoru provede manipulace/interní vyšetření a echografie, poté se diagnostikuje existence/neexistence nádoru vaječníků. V případě, že je nádor cystický (vakovitého tvaru), jedná se o benigní nádor, ale v případě, že se část s plněním (část se sraženinou) a cystická část mísí nebo je celá část s plněním, je podezřelý maligní nádor nebo hraniční malignita. Dále se v případě, že se zjistí, že je nutné důkladné vyšetření, provede CT vyšetření, vyšetření magnetickou rezonancí, měření nádorového markeru, a pokud lze odebrat tekutinu z ascitu poklepem, protože je v něm mnoho tekutiny, provede se cytologické vyšetření ascitu. Protože může dojít ke zvětšení vaječníků při metastázách rakoviny žaludku nebo střev, může být provedeno vyšetření gastroskopem nebo endoskopem tlustého střeva. Primář z těchto výsledků komplexně posoudí, zda se jedná o benigní nebo maligní nádor, ale o konečné diagnóze rozhodne až patologické vyšetření nádoru odebraného při operaci.
Závislost pooperační chemoterapie na šíření rakoviny vaječníků.
Základní léčbou rakoviny je chirurgická léčba, ale v případě rakoviny vaječníků většina z nich vyžaduje pooperační chemoterapii pomocí protinádorových léků. U karcinomu vaječníků je základní operací resekce dělohy, vaječníků a vaječníků na obou stranách, omenta (blány mezi žaludkem a tlustým střevem). Kromě toho existuje případ, kdy resekce lymfatických uzlin nebo složená resekce střevního traktu nebo peritonea závisí na šíření nádoru. Avšak i v případě hraniční malignity nebo maligního nádoru existuje případ, kdy je možné zachovat zdravou stranu vaječníků a vejcovodů v závislosti na jeho povaze nebo šíření (pokročilá fáze). Proto se osoba, která si přeje pozdější těhotenství nebo porod, musí poradit s primářem.
U rakoviny vaječníků rozhoduje o nutnosti pooperační chemoterapie nebo druhu protinádorového léku její povaha nebo rozšíření (pokročilá fáze). Více než 90 % karcinomů vaječníků je řazeno do kategorie epiteliálních/stromálních nádorů (epiteliální karcinom vaječníků) a výskyt germinálních nádorů hlavně u mladých osob se vyskytuje v několika málo procentech. K pooperační chemoterapii epiteliálního karcinomu vaječníků se obecně používají taxanové preparáty (paklitaxel atd.) a platinové preparáty (karboplatina atd.) a s výjimkou velmi časných stadií se provádí 3 až 6 cyklů léčby s odstupem 3 až 4 týdnů v závislosti na pokročilosti onemocnění (pokročilá fáze) nebo aspektu (histologický typ). Pětileté přežití pacientek, které podstoupily tuto chemoterapii po chirurgickém výkonu, je přibližně 90 % u stadia I (lokalizovaného v ovariu), přibližně 70 % u stadia II (lokalizovaného v pánevních vnitřnostech) a přibližně 30 % u pokročilejších stadií III/IV.