Členové Kolegia volitelů se 14. prosince sejdou v hlavních městech států po celé zemi a budou volit prezidenta a viceprezidenta. Očekávaný celkový počet hlasů: 306 pro demokrata Joea Bidena a 232 pro republikána Donalda Trumpa. Právě jejich hlasy – nikoli hlasy téměř 160 milionů Američanů, kteří odevzdali hlasovací lístky 3. listopadu nebo dříve – rozhodnou o tom, čí prezidentské období začne 20. ledna 2021.

V průběhu několika posledních měsíců požádal The Conversation znalce sboru volitelů, aby vysvětlili, jak tento systém vznikl a jak funguje, a aby popsali, zda – a jak – zvýhodňuje určité lidi na základě místa jejich bydliště. Zde jsme shromáždili hlavní body z několika těchto článků.

Kde se vzal?“

Delegáti Ústavodárného shromáždění v roce 1787 debatovali o třech možných způsobech výběru prezidenta, vysvětluje občanský pedagog z Purdue University Philip J. VanFossen: „

Myšlenka lidových voleb – kdy zvítězí kandidát, který získá nejvíce hlasů – byla lákavá. Jedenáct členů výboru si však uvědomovalo, že jižanské státy nebudou souhlasit, protože chtěly mít větší politickou moc založenou na vlastnictví zotročených lidí.

Nakonec se dohodli, píše VanFossen, na „systému volitelů, jehož prostřednictvím by lid i státy pomáhaly vybírat prezidenta. byl částečně národním a částečně federálním řešením a … odrážel další struktury v ústavě“.

Tento systém přiděloval každému státu dva americké senátory a počet amerických zástupců podle relativního počtu obyvatel jednotlivých států – a počet volitelů rovnající se součtu senátorů a zástupců. Žádný stát by neměl méně než tři volitele bez ohledu na to, jak málo obyvatel by v něm žilo.

Zvýhodnění méně lidnatých států

Tento systém znamená, že s voliteli v různých státech se zachází různě, píše politolog John Tures z LaGrange College.

Jak vysvětluje, „někteří kritici si stěžují, že systém sboru volitelů podporuje kandidáty, aby ignorovali voliče v menších státech, jako je Oklahoma a Mississippi, a místo toho se soustředili na kampaň ve velkých státech, jako je Kalifornie a New York, které mají hodně hlasů volitelů.“

Ve skutečnosti však sbor volitelů poskytuje výhodu voličům v méně lidnatých státech, konstatuje Tures: „voliči v malých státech mají při použití několika různých měřítek více hlasů v Kolegiu volitelů na obyvatele než ve větších a různorodějších státech – a tedy větší moc při volbě prezidenta, než by měli v celostátních lidových volbách.“

Poznamenává, že podobný systém volby guvernéra Georgie byl v roce 1963 zrušen ve volbách v USA.Nejvyšší soud USA „rozhodl, že porušuje základní zásadu ‚jedna osoba, jeden hlas‘.“

Rasová záležitost

Podle politologa Williama Blakea z Marylandské univerzity v Baltimore County má ignorování této zásady důsledky i dnes: „Systém nadále dává větší moc státům, jejichž obyvatelstvo je bělejší a rasově nevraživější.“

Jeho analýza rasového rozdělení států a volebních hlasů zjistila, že „státy, jejichž obyvatelé na základě odpovědí na řadu otázek v průzkumu vykazují intenzivnější protičernošské postoje, mají tendenci mít více volebních hlasů na osobu“. To je měřítko toho, kolik volebních hlasů má stát v poměru k počtu lidí, kteří v něm žijí.

Statisticky zjistil, že „pokud počty obyvatel dvou států naznačují, že každý z nich by měl 10 volebních hlasů, ale jeden z nich má podstatně větší rasovou nesnášenlivost, nesnášenlivější stát by jich měl pravděpodobně 11″.“

Zranitelnost vůči zásahům

Volební kolegium činí americkou demokracii zranitelnější vůči hackerům, podvodníkům a dalším osobám, které by mohly usilovat o změnu výsledků, vysvětluje matematik Steven Heilman z USC Dornsife.

S poukazem na to, že „změna pouhých 269 hlasů na Floridě z George W. Bushe na Ala Gora by změnila výsledek celostátních voleb“, Heilman zdůrazňuje, jak těsné byly mnohé celostátní volby v průběhu historie země.

Jak upřesňuje: „Sbor volitelů rozděluje jedny velké volby na 51 menších – po jedněch pro každý stát plus District of Columbia. Matematicky vzato je tento systém postaven tak, že prakticky zajišťuje těsná vítězství, takže je velmi náchylný ke snahám změnit buď názor voličů, nebo záznamy o jejich volbě.“

Existuje lepší způsob?“

Politolog Joshua Holzer z Westminster College popisuje různé způsoby, jakými různé země vybírají své prezidenty, a „zjistil lepší ochranu lidských práv v zemích, které volí prezidenty podporované většinou voličů – což je něco, co U.S.A. podporuje.S. Electoral College nezaručuje.“

Vysvětluje pluralitní hlasování – metodu široce používanou v celých USA, při níž vyhrává ten, kdo získá nejvíce hlasů. Zabývá se také hlasováním ve druhém kole, při němž se „potenciálně hlasuje ve dvou kolech. Pokud někdo získá více než polovinu hlasů v prvním kole, je tento kandidát prohlášen za vítěze. V opačném případě se dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů v prvním kole utkají ve druhém kole hlasování.“

Po představení dalších variant, včetně kontingenčního hlasování a hlasování podle pořadí, které voličům umožňují vyjádřit diferencovanější preference, Holzer v závěru popisuje snahu, která právě probíhá a jejímž cílem je účinně přeměnit systém Electoral College na celonárodní lidové hlasování.

Ale, jak poznamenává, to by s sebou přineslo vlastní problémy – jen jiné.

Poznámka redakce: Tento článek je souhrnem článků z archivu The Conversation.