Každoročně putuje do svatyně Panny Marie Guadalupské v Mexico City až 10 milionů lidí, což je údajně největší katolická pouť v Americe. Kvůli obavám z COVID-19 se pouť, která se měla konat 12. prosince, letos místo toho uskuteční online.

Obvykle se v tomto ročním období koná po celé zemi několik poutí, které končí v bazilice – církevní stavbě speciálně uznané katolickým papežem – Panny Marie Guadalupské, zjevení Panny Marie v Mexiku.

V Mexiku jsou její obrazy a sochy vlastně všude. Je na oltářích v lidských domech, na oltářích na nárožích ulic, na plakátech v mechanických obchodech a restauracích. Dokonce i ve Spojených státech je v mnoha katolických kostelech, jejichž farníci mají vazby na Mexiko, její malá kaple.

Když jsem v roce 2011 jako doktorand poprvé navštívil Mexico City, navštívil jsem svatyni Panny Marie. Později jsem psal o jejím významu v románech, povídkách a filmech – nejen jako náboženské ikoně.

Tato pouť je jen jednou částí vztahu Mexičanů k Panně Guadalupské.

Zjevení Panny Marie

Při pouti v Mexiku lidé navštěvují svatyni na kopci poblíž místa, kde se údajně Panna Marie zjevila aztéckému muži jménem Juan Diego, který v roce 1531 konvertoval ke křesťanství.

Legenda praví, že když o tom Juan Diego vyprávěl biskupovi, požadoval důkaz. Juan Diego se tedy vrátil do svatyně a Panna mu řekla o místě, kde si může natrhat růže.

Juan Diego se vrátil k biskupovi s pláštěm plným růží. Když se však biskup na růže podíval, zjevil se mu prý obraz Panny Marie. V domnění, že se jedná o zázračnou událost, byla v Tepeyacu v severní části Mexico City postavena svatyně Panny Marie.

Dnes je tato svatyně součástí rozsáhlého komplexu, který zahrnuje několik církevních budov, skupinu soch v nadživotní velikosti, které zobrazují zjevení Panny Marie Juanu Diegovi, a velký prostor pro venkovní mši, katolickou bohoslužbu.

V průběhu let prošla svatyně změnami. Většina bohoslužeb se nyní koná v nové bazilice postavené v roce 1974, i když starší kostel postavený v roce 1709 stále stojí.

Nejdůležitějším předmětem ve svatyni je zázračný obraz Panny Marie, který se zjevil na plášti Juana Diega a který je vystaven před pohyblivým chodníkem v nové stavbě.

Spojení víry

Příběh o tom, jak se Panna Maria zjevila v Mexiku, se podobá zprávám o jejích zjeveních ve Španělsku. Ve 14. století se prý Panna Maria zjevila jednomu rolníkovi u řeky Guadalupe v západním Španělsku. Panna mu prý řekla, aby vykopal její obraz, který byl údajně po několik staletí pohřben.

Někteří účastníci španělského dobývání, například Kryštof Kolumbus a Hernán Cortés, se údajně před cestou do Ameriky modlili v její svatyni ve Španělsku.

Když Španělé na počátku 16. století kolonizovali Ameriku, jejíž součástí byla i aztécká říše ve středním Mexiku, přinesli s sebou obraz a příběh Panny Marie Guadalupské.

Pozoruhodné je, že se údajně zjevila Juanu Diegovi na stejném místě, kde nahuatlsky mluvící Aztékové uctívali bohyni Tonantzin.

Španělská koloniální správa spolu s církevními představiteli povzbuzovala lidi, aby uctívání Tonantzin v Tepeyacu nahradili uctíváním Panny Guadalupské v Tepeyacu. Tímto způsobem mohli zdánlivě nahradit domorodou víru katolickou.

Přestože byl v roce 1556 na tomto místě postaven kostel, Panna Guadalupská si získala velké množství příznivců až v polovině 17. století, kdy církevní představitelé shromáždili přísežná prohlášení týkající se zázraků, které údajně vykonala. Její svátek byl v té době přesunut ze září na prosinec.

Větší poutě do Tepeyacu začaly koncem 17. století a byly jednou z mnoha takových poutí v rámci širší katolické tradice poděkování světci nebo zjevení Panny Marie za vyslyšení jejich modliteb.

Symbolické využití

V průběhu staletí byl její obraz různými způsoby využíván k vytváření pocitu společenství nebo k prosazování konkrétních politických cílů. Například během mexického hnutí za nezávislost v 19. století používal její podobiznu na svých transparentech katolický kněz Miguel Hidalgo. Tímto způsobem úspěšně sjednotil mnoho Mexičanů v jejich boji proti Španělsku. Mexičané si to každoročně v září připomínají při oslavách Dne nezávislosti.

O 40 let později budou představitelé katolické církve používat její podobiznu, aby přilákali Mexičany ke své věci, když budou bojovat proti liberálním reformám z roku 1857, které podporovaly stále větší odluku církve od státu.

Podobně na počátku 20. století přijala mexická vláda tak přísné sekulární zákony, že katoličtí biskupové na tři roky pozastavili mše. Katoličtí představitelé opět používali obrazy Panny Marie Guadalupské na svých transparentech, aby povzbudili vojáky bojující proti protikatolickým zákonům.

Dnes je její obraz stejně rozmanitý jako mexická zkušenost. Jedním z nich je světle dětská „Virgencita plis“ na všem možném, od malých sošek až po obličejové masky. Navrhla ji v roce 2003 společnost Distroller corporation, která se zabývá výrobou dárků a hraček. V tomto zobrazení Panna nevypadá jako Mexičanka a nahrává velmi tradičním a často zastaralým představám o ženskosti: nevinná, neohrožující, téměř jako děti. Socha Panny Marie v bazilice Panny Marie Guadalupské je tmavé pleti, fyzicky působivá a má mexické rysy.

Pro každého má svůj vlastní význam a způsob uctívání. A i když mnozí lidé nemohou cestovat do její svatyně, najdou si jiné způsoby, jak letos uctít Pannu Marii Guadalupskou.