Především katolíci neuctívají Marii. Uctíváme ji proto, že je Ježíšovou matkou. Sám Bůh Marii uctil tím, že ji shledal hodnou být matkou svého jediného syna. Bůh poslal k Marii anděla Gabriela, aby jí řekl: „Zdrávas, Maria, plná milosti! Pán je s tebou. Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš ve svém lůně a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“ A tak se stalo. Maria řekla: „Hle, já jsem služebnice Páně. Kéž se mi stane podle tvého slova.“

Marii ctíme, protože ji ctil sám Bůh. Vybral si ji ze všech žen na světě, aby mu porodila syna. Maria řekla Bohu ano a porodila Ježíška, ale mohla říci i ne. K Marii vzhlížíme jako k největší světici naší církve, protože řekla Bohu ano. Maria věděla, že mohla být ukamenována za to, že je neprovdaná matka, zatímco byla zasnoubená s Josefem. Věděla, jak by Josef, její rodiče a lidé v jejím městě reagovali, a přesto řekla ano. Proto k ní vzhlížíme jako k duchovní hrdince naší církve. Bůh Marii svěřil, že bude jeho syna milovat a starat se o něj, a ona to udělala, a to až k úpatí kříže. Nemáme Mariinu fotografii, která by nám ji připomínala. Většina lidí má fotografie svých rodičů, prarodičů a dalších předků, ale Marii si nemáme jak vizuálně připomenout. Proto máme Mariiny sochy; jsou jako její fotografie.

Umělci také namalovali obrazy, jak by podle nich mohla Maria vypadat, aby nám pomohli představit si Marii jako skutečnou osobu a ne jen jako postavu, o které čteme v Bibli. Katolíci se nemodlí k Marii místo k Ježíši. Naše modlitby vždy směřují k Ježíši. Někdy však Marii prosíme, aby naším jménem promluvila k Ježíši a požádala ho, aby zvážil vyslyšení našich modliteb. Ježíš svou matku velmi miluje a my doufáme, že Maria bude schopna ovlivnit Ježíše, aby vyslyšel naše modlitby, podobně jako se na svatbě v Káni zmínila Ježíšovi, že „nemají víno“. Ježíš svou matku vyslechl, když ho o to požádala, a přestože neměl v úmyslu proměnit vodu ve víno pro svatební hosty, udělal to, protože ho o to matka požádala. Doufáme, že Ježíš splní i naše prosby, když ho o to matka požádá.

Když se modlíme růženec, celý růženec je rozjímáním nebo meditací, o Ježíšově životě. Růženec vypráví příběhy o návštěvě anděla u Marie, o návštěvě Marie u Alžběty, o narození Ježíše, o jeho představení v chrámu a o tom, jak se jako dítě ztratil a jeho rodiče se o něj velmi báli. Růženec vypráví příběhy o Ježíšově křtu, proměně vody ve víno, kázání zástupům, proměně ve vidění světla a jeho poslední večeři s učedníky. Dále nám růženec vypráví o Ježíšově agónii v zahradě, o jeho bití u sloupů a korunování trním, když nesl svůj kříž, o jeho ukřižování a později o jeho zmrtvýchvstání a nanebevstoupení.

Modlitby Zdrávas Maria, které se modlíme při růženci, jsou ve skutečnosti verši z Bible, kterými Marii pozdravil anděl Gabriel: „Zdrávas, Maria, milosti plná“. Tento verš z Písma se modlíme jako formu meditace, která uvolňuje naši mysl k rozjímání o Ježíšově životě. Navenek to zní, jako bychom se modlili pouze k Marii, ale neviditelné je, že přemýšlíme o Ježíšově životě. Pokaždé, když během růžence přemýšlíme o příbězích z Ježíšova života, je to jako obětovat Marii růži.

To je jediné, co od nás Maria žádá, abychom milovali jejího syna. Maria na sebe nikdy neupozorňuje, vždycky směřuje naši pozornost k Ježíši, svému synovi, abychom si ho také zamilovali.

Autorka, Laura Kazlasová

Marie se snaží, abychom si ji zamilovali.