Serena Williamsová to má spočítané. Největší šampionka tenisové historie dominovala tak dlouho, že vyhrála více grandslamů než kterákoli hráčka v historii otevřeného tenisu. Vyhrála major, když byla těhotná, vzala si volno kvůli dítěti, stala se symbolem ženské síly a mateřství, byla podnětem k diskusím o mateřské dovolené a dalších důležitých ženských otázkách a dostala se do finále Wimbledonu a US Open. Byla téměř všeobecně uctívána a široká veřejnost na dlouho zapomněla na kontroverze a nesportovní chování v její minulosti.
A pak si nemohla pomoci. Sobotní výbuch na US Open, její třetí na tomto turnaji za posledních devět let, vyhmátl všechna ta negativa z minulosti s podivným pocitem tenisového déjà vu. Ti, kdo si pamatují první dva Sereniny kolapsy, jistě v sobotu večer sledovali, jak Serena stále hlouběji a hlouběji kope svou díru, a říkali si: „Jak to zase dělá!“
Každý výbuch přišel ve stejné situaci: když Serena prohrávala zápas v závěru kola, využila nepříznivého rozhodnutí rozhodčích jako katalyzátoru zhroucení v zápase, který by stejně téměř jistě prohrála. Krytí? Výmluva? Změna tématu?
V sobotu se Serena samozřejmě dopustila ne jednoho, ne dvou, ale hned tří prohřešků, které nakonec vedly k udělení trestného gemu dvacetileté Naomi Ósakaové, jež turnaj vyhrála. V návaznosti na to byl Ramos obviněn ze sexismu a uplatňování dvojího metru na ženy, což je kromě zpochybnění integrity jednoho z nejuznávanějších předsedů rozhodčích ve hře (řekla to i Serena) také snadná výmluva, která podceňuje chování Sereny Williamsové na největším tenisovém turnaji na světě.
(Getty Images)
Incident vyvolal celosvětové pobouření a nespočet obhájců Sereny, z nichž mnozí existují i mimo tenisový svět. Říkali, že situace je bezprecedentní, a pokud mluví o tom, že hráčka dostane trestný gem, zatímco je pár bodů od prohry na grandslamu, protože se zmíněná hráčka nedokázala přenést přes spravedlivé rozhodnutí z doby před 30 minutami, tak ano, asi je to bezprecedentní. Ale ve skutečnosti je to něco, co tenisoví fanoušci viděli už dříve, a co je důležitější, viděli to už dříve od Sereny.
Na US Open 2009 jí byla odpískána chyba nohou a pak bez další provokace vyhrožovala, že strčí míček do “ krku“ ženě od lajny, která to odpískala. Serena nakonec za tento výbuch dostala bodový trest, což je fakt, který byl v posledních 48 hodinách zcela ignorován a tak trochu kazí celý argument o „bezprecedentnosti“. V roce 2011, kdy byla Serena vyzvána k překážení za to, že zjevně křičela během bekhendu Sam Stosurové v jejich finále US Open, se opět pomátla, křičela na předsedkyni a v jednu chvíli se ptala, jestli to byla ona, kdo mě „předtím podrazil“, přičemž si spletla Evu Asderakiovou s jinou Evropankou, Louise Engzellovou, která v zápase ’09 předsedala.
(Getty Images)
Představa, že muži nečelili stejným trestům jako Serena, je buď neznalost, nebo výmysl. Všichni současní tenisté, včetně Nicka Kyrgiose, Fabia Fogniniho, obdrželi v minulém roce bodové tresty. Fognini dostal dokonce zákaz startu na dvou Slamech za „chování v rozporu s integritou hry“. Serena za vyhrožování ženě na lajně před devíti lety nedostala žádný distanc, pouze podmínku. Sobota přinesla facku ve výši 17 000 dolarů.
Herní tresty a diskvalifikace jsou vzácné, ale stávají se. Grigor Dimitrov dostal jednu v istanbulském finále v roce 2016 (ukončila zápas). David Nalbandian byl diskvalifikován ve finále prestižního turnaje na trávě za kopnutí do vývěsního štítu. A John McEnroe, muž, který byl tento týden použit v tolika argumentech na podporu Sereny („McEnroe byl mnohem horší, proč nikdy nedostal trest“), byl sám vyloučen z Australian Open 1990 poté, co nadával umpirovému rozhodčímu, a ve své kariéře měl nespočet dalších prohřešků, včetně trestu za zápas během svého slavného řádění „odpověz na otázku, blbečku“.
Ramos se také střetl s některými hráči zvučných jmen i mezi muži. Rafaelu Nadalovi udělil dvě varování za pomalou hru na French Open, Novaku Djokovičovi ve Wimbledonu udělil varování za zneužití rakety, zatímco podobný čin jeho soupeře ignoroval, a na olympijských hrách rozzlobil Andyho Murrayho, když mu udělil přestupek proti kodexu za relativně neškodnou poznámku o „hloupém rozhodčím“.
Žádný z těchto příkladů neznamená, že Ramos měl pravdu, když Sereně udělil herní trest. A neříká, že Serenin temperament je větší než McEnroeův nebo že nazvat někoho „zlodějem“ je horší než nazvat rozhodčího odpadlíkem z druhé třídy (jak to kdysi udělal Andy Roddick), ale jsou důležitým kontextem pro ty, kdo říkají, že sobota neměla obdoby.
Tyhle věci se stávají, a i když rozhodčí příliš spustí (což Ramos udělal), je to vždycky chyba hráče. A obecně platí, že když hráč dostane jeden strike, nedostane strike druhý. A když dostane strike dva, téměř nikdy nedostane strike tři. Mají nad sebou kontrolu.
(Getty Images)
A stejně tak Serena, většinou. Během své kariéry dostávala přestupky, které neskončily bodovými/herními tresty nebo záchvaty vzteku, takže čím to je, že US Open a zejména pozdní kola na US Open, a abychom byli ještě konkrétnější, pozdní kola na US Open, kdy prohrává set, v ní probouzejí démony?
Ve čtyřech z posledních pěti porážek na tomto turnaji, které se datují deset let zpátky, se buď rozplynula na kurtu, nebo se po nich vykašlala na novináře, což je od velké šampionky chování bez úrovně.
Nemůže to být tím, že ve velkých chvílích cítí tlak a musí se chovat. Serena je nejlepší zavíračka všech dob, vyhrála 23 z 31 finále majorů, ve kterých hrála, a v semifinále má neuvěřitelnou bilanci 31-5. Vždyť je to nejlepší hráčka v historii. Zdá se, že ztráta setu ji nikdy neovlivní. A i kdyby to byla pravda, Serena prohrála velké zápasy na každém grandslamu, ale pohodu ztratila jen na domácím slamu.
Možná cítí tlak, když hraje před nejobdivovanějším publikem, které za celý rok vidí? Možná chce tak moc vyhrát, že musí při prohře odvádět pozornost, aby nikdo nemluvil o tom, že ji Naomi Ósakaová rozdrtila? Nebo to možná sahá mnohem dál.
V roce 2004 hrála Serena čtvrtfinále US Open proti Jennifer Capriatiové a ve třetím setu se proti ní postavily čtyři sporné výroky předsedající rozhodčí Marie Alvesové, z toho tři v rozhodující hře. Tato rozhodnutí byla tak závažná, že se za ně USTA omluvila a podnítila zavedení systému opakovaných videozáznamů, který je dnes ve sportu zlatým standardem. Serena byla po celou dobu klidná, což je ironie, protože jestli byl někdy čas na hlasité vystoupení, bylo to právě tehdy.
Z pohledu křeslového psychiatra dává smysl, že ’04 postavila Serenu na US Open do defenzivy. I po uznání, že Alvesová neměla pravdu a že Serena byla podvedena, v ní incident zjevně zůstal. Kvůli židli prohrála zápas v New Yorku. Neprotestovala dostatečně. Její jednání v posledních devíti letech je jednáním hráčky, která si pekelně přeje, aby se ani jedno z toho neopakovalo.
Když byla v roce 2009 v nevhodnou chvíli odpískána chyba nohou, musely se jí vrátit vzpomínky. Stejně tak překážka v roce 2011 a bodový trest v roce 2018. Je to flashback jako obranný mechanismus.
Serena tomu zřejmě do jisté míry rozumí. Při svých posledních dvou výpadech na Open připomněla své předchozí incidenty, jako by byly v popředí její mysli. Hned po trenérském prohřešku, kterým to v sobotu všechno začalo, Serena Ramosovi řekla: „Pokaždé, když tady hraju, mám problémy.“
Ne pokaždé. Serena Williamsová odehrála více než 100 zápasů na US Open, aniž by vyvolala mezinárodní incidenty. Ale ve třech zápasech, v nichž se poslala do běsnění, křičela na úředníky a tvrdila, že jí bylo ukřivděno, byla jedna klíčová podobnost: Pokaždé prohrála.