Jedním z často nepochopených témat podnikání je „udržitelná konkurenční výhoda“, konkrétně výhoda plynoucí ze „síťového efektu“. Microsoft, Google, Facebook, Amazon, iTunes a mnoho dalších moderních technologií uspělo díky tomuto efektu, ale anekdota, kterou rád používám, je téměř 150 let stará, telefon.

Anekdota zní takto: Jeden telefon nemá žádnou hodnotu. Dva telefony nemají téměř žádnou hodnotu. Po 100 telefonech můžete znát někoho s telefonem, a pokud ano, pak má hodnotu, když se přihlásíte k telefonní službě. Po 100 000 telefonech velmi pravděpodobně znáte mnoho lidí s telefony a hodnota je měřitelná. A po 1 000 000 telefonů bude mít telefon mnoho vašich přátel, kolegů a rodinných příslušníků, takže služba bude mít vysokou hodnotu.

Nepokouším se tyto hodnoty vyčíslit, protože v polovině anekdoty začnou všechny hlavy kývat.

Zjistil jsem však, že tato anekdota přináší druhé poučení v podobě druhé otázky. Jak nastartovat podnikání, které se spoléhá na síťový efekt, aby uspělo? Problém pro mě spočívá v tom, že jsem netušil, jak se Bellovi podařilo prodat první telefon, nebo desátý, stý atd. Věděl jsem, že trvalo asi 50 let, než se dostal k polovině americké populace, a pak dalších 30 let, než se dostal ke zbytku. Navíc jsem věděl, že Bell nespoléhal na model freemium, který přesouvá problém z oblasti prodeje do oblasti reality získávání finančních prostředků.

O něco později jsem trochu googlil a našel odpověď. Vlastně dvě odpovědi, protože k rozjezdu telefonního byznysu byly použity dva obchodní modely:

První: Někteří mimořádně bohatí lidé si koupili pár telefonů a jeden připojili do svého domu a druhý do své kanceláře. Tito lidé se museli dohodnout s místní telegrafní společností na natažení drátů mezi budovami a telefony hovořily pouze mezi sebou, nikoli jako součást sítě. Nicméně tyto první prodeje přišly draho a Bell je nepochybně využil k tomu, aby přesvědčil další vlnu zákazníků o hodnotě telefonů.

Těmito dalšími zákazníky byl druhý, větší obchodní model. Poskytování licencí na telefonní zařízení novým (začínajícím) společnostem, které poskytovaly telefonní služby v jednom městě nebo obci. Prvním z těchto držitelů licence byla v lednu 1878 společnost District Telephone Company of New Haven (Connecticut). Jejich úkolem pak bylo následně prodat první telefonní předplatné. I oni pravděpodobně našli bohatého zákazníka, který si předplatil dva telefony, ale tyto telefony připojili ke své nové síti. Trvalo pouhý měsíc, než byl vydán vůbec první telefonní seznam města New Haven s 50 jmény, ale bez telefonních čísel, protože ta byla vynalezena až za několik desetiletí.

Společnost AT&T nakonec propojila tyto malé společnosti prostřednictvím „dálkových“ linek, většinu z nich sloučila do jedné velké společnosti a nakonec uzavřela dohodu s americkou vládou, aby se stala regulovaným monopolem, a to právě proto, aby zajistila síťový efekt, který by pokračoval v růstu společnosti až do 20. století.

Je mnoho dalších poučení o síťovém efektu, monopolech a jednání s federální vládou, ale když se vrátím zpět do roku 1878, dlouho mě v souvislosti s telefony trápila ještě jedna otázka, na kterou tento výzkum také odpověděl.

Jak v době lidských operátorů, bez telefonních čísel a bez počítačů telefonní společnost účtovala poplatky za služby? Okresní telefonní společnost v New Havenu si účtovala 1,50 dolaru měsíčně. Existovalo jen několik desítek telefonů, na které se dalo volat, žádné meziměstské hovory ani nic jiného, za co by se účtovala přirážka, a tak tato jednoduchá paušální cena dávala smysl. V dolarech z roku 2014, pokud se podíváme pouze na inflaci, je tento 1,50 dolarů přibližně 40,00 dolarů. Těch 1,50 dolaru je spíše 350 dolarů, pokud uvážíme, o kolik více lidé vydělávají dnes než před 135 lety. Každopádně to leží někde mezi cenou internetového telefonu a mobilního telefonu, přičemž oba dnes umožňují neomezené volání po celých USA.

Síť se jistě rozrostla, a tím vzrostla i její hodnota, ale díky všeobecné deflaci nákladů na technologie se cena, kterou platíme, za téměř půldruhého století příliš nezměnila.

Když je tato záhada vyřešena… ví někdo, kolik Bell účtoval svému nabyvateli licence za zařízení?

Druhý díl tohoto seriálu vysvětluje, že AT&T ve skutečnosti nikdy žádné telefony neprodávala a proč to byl špatný obchodní model.

Líbí se vám tento příspěvek? Poslechněte si tento příběh a další v pořadu The Next Step:
Krok #22: Prodej prvního telefonu a váš první prodej

.