Tohle je samozřejmě na vyhození a bude to kurevsky dlouhé a bude to působit chraplavě. Ale seru na to. Je mi jedno, jestli se to bude číst, prostě to potřebuju kurva napsat.

Nesnáším kurva svou přítelkyni. Já ji nenávidím. Já ji kurva nenávidím. Neměl bych, ale myslím, že mám velmi pádné důvody, proč se tak cítím. Samozřejmě nejsem žádný zasraný svatoušek a udělal jsem věci, kterých hluboce lituji, ale když si sestavím seznam kladů a záporů, zápory daleko převažují nad klady. Podělím se o ně s vámi.

Pros: Přitažlivý / Skvělý v posteli. Vlastně býval skvělý v posteli. Přesto jí budiž ke cti, že to není špatný zážitek / Skvělá kuchařka. Pro mě vlastně není důležitá, ale po tom prvním mám problém vymyslet další pro / Umm… . Sedím tu už dobré čtyři minuty. Upřímně, nic dalšího mě nenapadá.

Zápory: Extrémně odsuzující / Kritická ke všem a všemu kromě sebe / Nespravedlivě žárlivá / Povýšená / Občas vyloženě hrubá / Strašně se neumí omluvit / Sobecká jak sviňa / Chová se špatně ke svým rodičům, až mi to, jak se k nim chová, přijde na dospělého člověka kurevsky nechutné / Okamžitě se rozčílí kvůli sebemenší kravině / Nesdílí / Hrozně si umí řídit čas / Upřednostňuje kamarády před rodinou a partnerem (mnou) / Flirtuje s ostatními / NESNÁŠÍ, když se někdo mýlí, nebo NIKDY nepřizná chybu. Dobře, možná ne nikdy, ale trvá to kurevsky dlouho / Tvrdohlavá / Upřímně řečeno, mohla bych pokračovat, ale to už by stačilo.

Vraťme se zpátky a postavme tyhle sračky od základů. Potkal jsem ji před dvěma lety. Bylo mi sedmadvacet a jí šestadvacet. Byla to moje kolegyně. Žiju v Asii, ale jsem z jiné země. Ona je z Asie a angličtina není její první jazyk (i když, ona je v ní docela plynulý) a ona žila v mé rodné zemi, když byla studentka. Sblížily jsme se díky jejím dřívějším zkušenostem ze zmíněné země a trávily jsme spolu hromady času. Přitahovali jsme se, dali se dohromady, zamilovali se… a tak. Měl bych tu podotknout, že než jsme spolu začali chodit, řekla mi, že už se nikdy nechce vrátit do mé země. Nesnášela to tam, ale měla dobré životní zkušenosti, takže nelitovala. To je fér. Taky mi řekla, že miluje evropské muže (já nejsem Evropan) a jejím snem je vrátit se do Francie. Žila ve Francii předtím, než jsme se seznámili, měla tam přítele na hovno, kterého nenávidí (myslím?), ale celkově byla Francie pro ni splněným snem a je tím místem dost posedlá. Ze začátku to bylo fajn. Vůbec žádné problémy. Byl jsem rád, že jsem potkal někoho, kdo vypadal, že je zcestovalý a vyspělý. Znovu zdůrazňuji, že to bylo předtím, než jsme spolu začali chodit, takže jsme oba věděli, do čeho jdeme.

Přirozeně jsme byli zamilovaní. Všechno bylo v podstatě dokonalé. Všichni naši přátelé říkali, že jsme dokonalý pár, a oba jsme to tak skutečně cítili. Myslela jsem si, že jsem konečně potkala spřízněnou duši. Někoho, kdo mě prostě „chápe“. Ona to cítila stejně. Ale trhliny se začaly objevovat poměrně brzy. Já žil sám v bytě a ona údajně bydlela s rodiči (což je pro šestadvacetileté lidi v Asii běžné), ale v podstatě bydlela u mě doma a neplatila nájem. Občas platila za jídlo, ale na účty nepřispívala… nic z toho. Upřímně řečeno, v té době mi to nevadilo. Byl jsem zamilovaný. „Peníze přicházejí a odcházejí, ale láska je věčná“… bla, bla, bla. V té době jsem se tak trochu trápil, sotva jsem se držel mimo dluhy, ale protože jsme pracovali ve stejné firmě, věděla, že vydělávám víc peněz než ona. Chápala, že jakmile jsem dostal výplatu, vybílily ji účty a nezbytnosti, ale často si stěžovala, že nechodíme ven, do restaurací, na rande a tak. Držel jsem se na nohou a půjčoval jsem si peníze od kamarádů, jen abych ji mohl vzít ven, aby se necítila zanedbávaná. Její účty byly minimální. Všechno platili její rodiče, a když byla doma, tak samozřejmě neplatila stravu ani žádný takový kraviny. Školné sice splácela, ale to se bavíme jen o 150 dolarech měsíčně. Žádný kecy. Zbytek platu utrácela za oblečení a make-up. Začal jsem být smutný.

Něco víc o nás. Jednoduše řečeno, je to rozmazlené bohaté děcko. Rodiče jí platili výlety do různých zemí, roky studia v mé rodné zemi i rok studia ve Francii. V zahraničí nepracovala. Studovala, platila nájem, stravovala se a cestovala, to vše za peníze svých rodičů. Její rodiče jí platili v podstatě každou zatraceně důležitou věc v životě, kromě školného na univerzitě. Vlastně se před pár lety zadlužila na kreditní kartě, protože KAŽDÝ MĚSÍC utrácela desítky tisíc dolarů za oblečení, make-up a všechny tyhle sračky. Nedělám si legraci, desítky tisíc dolarů měsíčně. Vždycky je to pro ni značka. Nedá si na tělo nic levného, protože… Já vlastně ani nevím. Každopádně se blýskala kreditkou, jako by byla nějaká zasraná filmová hvězda, a on to všechno platil. Byli ale naštvaní, protože i když má její táta firmu, v posledních letech se jí moc nedaří. Ale ona tam měla účty jako sviňa. Tomu chlapovi je 71 let a pořád pracuje skoro každý den, protože potřebuje vydělávat peníze. Chudák. Hodně si ho vážím a vycházíme spolu skvěle, ale to je vedlejší. Takže jo, všechno, co si v životě přála, jí bylo dopřáno.

Co se týče mě, tak já pocházím z rozvrácené rodiny. Když jsem něco chtěl, pracoval jsem, abych si to koupil. Moje máma pořád pracovala, aby mě a sestru uživila, takže jsme se s ní moc nevídaly. Sestra mě v podstatě vychovávala, když máma nebyla poblíž. Můj táta byl pár let hajzl, ale od té doby jsme si promluvili a dnes máme skvělý vztah. Jsem absolventka střední školy. Když jsem byl mladší, zneužíval jsem drogy, ale pak jsem se kurva umoudřil, získal nějaké dovednosti a certifikáty, pracoval jsem jako hajzl a byl jsem schopný vycestovat do Asie a žít tady slušně. Jak vidíte, dvě velmi odlišné výchovy.

Zpět k věci, já bych měl depku z peněz, ale od ní bych se žádné pomoci ohledně našich životních podmínek nedočkal. Řekla mi, že kdyby měla platit za věci, šla by prostě bydlet domů. Byl jsem v té době hloupě zamilovaný, tak jsem řekl, že to nevadí, že budu pracovat, abych ji podpořil v tom, že tam zůstane. Ano, byl jsem idiot. Čas plynul, sblížili jsme se, sem tam jsme se pohádali, ale bylo to fajn. Tenkrát jsem si všiml, že spousta našich hádek byla kvůli blbostem, ale považoval jsem to za normální. Například jsme se strašně pohádali kvůli tomu, že jsem špatně vyhodil odpadky do koše (to dodnes nechápu), pohádali jsme se kvůli práci, jednou jsme se pohádali kvůli mému výrazu v obličeji, když mě políbila se rtěnkou, prostě hlouposti. Moc jsem nad tím nepřemýšlel, ale měl jsem si toho všimnout trochu dřív. Obecně jsme ale oba chtěli být spolu, takže to bylo fajn. Když si na ty vzpomínky vzpomenu, bylo to hořkosladké. Bylo hezké s ní ten čas strávit, ale celou dobu jsem byl v takové depresi a ve stresu z peněz, že se k těm vzpomínkám nerad vracím.

Moment, kdy jsem se na ni začal dívat jinak, nastal asi v polovině loňského roku, téměř přesně po roce vztahu. Oba jsme se těšili, že pojedeme do mého rodného města na rodinnou svatbu. Taky bych měl podotknout, že i když peněz bylo kurevsky málo, odkládal jsem si úspory na cestu domů a na svatbu. Ona si stále kupovala oblečení a make-up (a nakonec jsem za ni musel platit i na dovolené. Kéž bych si dělal legraci). Takže přišly moje narozeniny a já se naštěstí dostala z práce dřív. To teda jo! Zavolám jí, že jsem skončil v práci, a ona zpanikaří. Připravovala se na moje narozeniny a nebyla zdaleka připravená na to, že přijdu domů. Křičí na mě do telefonu a diví se, proč jsem jí neřekl, že skončím tak brzy. Řekla jsem jí, že jsem to nevěděla a že můj šéf byl jen milý. Každopádně jsem prostě chtěl jít domů a strávit s ní čas, ale chápu, že jsem jí tak trochu rozvrátil plány, tak jsem řekl, že budu chvíli něco dělat a domů přijdu později. Stejně byla trochu naštvaná, ale co už.

Hodinu jsem se rozhlížel po obchodech, ale byla to nuda, tak jsem šel na narozeniny do kina, sám (koukal jsem na Avengers… bylo to meh). Film skončil, volám jí, že ještě není úplně hotová a že zavolá, až bude připravená. Říkám fajn, půjdu domů pěšky (bylo to 30 minut chůze) a ona říká, že to je perfektní. Šel jsem pomalu domů, vzal jsem si v obchodě poblíž mého bytu pivo a seděl jsem na schodišti svého bytu a popíjel ho, zatímco jsem čekal na telefonát, abych šel dovnitř. Nakonec mi někdo zavolal a ona se zeptala: „Kde kurva jsi?“. Ukázalo se, že skončila, ale místo aby mi zavolala, rozhodla se jít směrem, kterým jsem jel, aby se se mnou setkala. Samozřejmě jsem už byl doma, ale respektoval jsem její přání ještě nejít dovnitř a čekal na její telefonát. Potkala mě u dveří mého bytu, vešel jsem dovnitř a ona na mě vybuchla. „Proč jsi to udělala?“ „Měla jsi prostě jít dovnitř!“ „jsi hloupá“ „děláš ze mě špatnou, jako bych ti bránila ve vstupu do tvého bytu!“ Prostě řvala jako pominutá. Tolik vzteku. Ztratila jsem nervy. Neztratila jsem ho vzteky, prostě jsem se rozplakala. Měla jsem nejosamělejší narozeniny v životě, abych jí dopřála moment překvapení. Udělal jsem přesně to, o co mě požádala, když jsem chtěl na své narozeniny prostě jít domů, a teď na mě řve, protože jsem nějak udělal špatnou věc. Už nějakou dobu jsem byla v depresi a všechno to ze mě vylezlo se slzami. Nakonec se uklidnila, dali jsme si večeři a všechno bylo v pořádku… na chvíli. Začal jsem k ní mít jiný vztah, ale o pár dní později jsme se sbalili a byli připraveni odletět do mého rodného města.

Jakmile jsme tam dorazili, začala se chovat divně. Moje rodina žije trochu na venkově a svatba byla daleko od města. Jedeme tam, ona se setkává s některými členy mé rodiny a bylo to pro ni samozřejmě trochu nepříjemné, ale zdá se, že to zvládá dobře. Myslel jsem si, že její divnost je způsobená tím, že se poprvé setkala s mou rodinou, a tak jsem se ji snažil uklidnit, dát jí najevo, že jsou to dobří lidé a že chápu, co prožívá, protože jsem to samé udělal s tou její. Další den je svatba a my pomáháme s přípravou. Vidím, že nerada pomáhá, a tak se snažím většinu věcí udělat sama, aby si mohla odpočinout. Všechno připravíme, svatba začne a ona se mě zeptá na oddávajícího. Otázka zněla „odkud je?“. Teď jsem si nebyl úplně jistý, co tou otázkou myslela, tak jsem jen řekl, že „je tam jen jako svědek při podpisu, aby to bylo legální“ nebo něco v tom smyslu. Špatná odpověď na otázku, ale bylo to uprostřed obřadu a já ji prostě vyhrkla, protože jsem byla zaujatá obřadem a trochu zmatená samotnou otázkou. „Nejsem hloupá!“ zařvala docela nahlas. Lidé se samozřejmě otočili a podívali se na nás. Zkřížila ruce a odmítla se mnou mluvit. Svatba končí a my všichni vstáváme, abychom pogratulovali členovi rodiny, který se právě oženil. Ona se mi pořád vyhýbá, já ji sleduju, ale dává se se mnou do řeči rodina, kterou jsem léta neviděla. Nakonec ji doženu, snažím se s ní promluvit a omluvit se jí za nedorozumění, ale ona si myslí, že jsem „měnil příběh“ a že si myslím, že je hloupá a pitomá a nic neví. Říká, že si mě méně váží a že já jsem ten hloupý, protože jsem odešel ze střední školy.

Já si samozřejmě nemyslím, že je hloupá, jen jsem úplně nepochopil její otázku. To „odkud je“ byla její otázka na práci. Řekl jsem, že se mohla zeptat jinak („je z nějaké firmy?“) a dal bych jí správnou odpověď. To se jí nelíbilo, protože si myslela, že hodnotím její angličtinu a tím ji zhoršuji. Na svatbě mě celé hodiny ignoruje a já si připadám jako hovno. Jdu dovnitř sám a sedím být sám sebou, protože jsem tam nechtěl být. Později si o tom ještě trochu promluvíme, ona se omluví, to je fuk.

Už mě nebaví znovu prožívat všechny tyhle sračky, takže odteď budu prostě vypisovat ty zkurvený věci, co mi od té chvíle řekla a udělala.

Nenáviděla moje rodné město, protože to nebyla Francie. (Proto se celou dobu na dovolené chovala divně)

Moje matce řekla extrémně rasistickou poznámku, moje matka se kvůli tomu rozčílila a důrazně jí řekla, že to není moc hezké. Teď mou mámu nenávidí a říká, že máma má psychické problémy.

Nenávidí mou sestru, protože si myslí, že ji miluju víc než svou přítelkyni.

Často mi říká, že nikdy nebude vycházet s mou rodinou, protože jsou „hloupí“ a „nejsou její lidi“.

Nechce se setkat s mými přáteli, protože jsou to „ztroskotanci závislí na drogách“ (byli . … před 12 lety).

Řekla mé rodině, že jsem na narozeniny brečela, a pak se na mě naštvala, protože jsem jí řekla, že to neměla říkat.

Naštvala se, protože se máma zmínila o mém bývalém (docela to chápu, protože jsem jí řekla, že nikdo z mé rodiny o tom bývalém neví. Upřímně řečeno jsem ale prostě zapomněla, že jsem o tom mámě řekla, protože se to stalo skoro před deseti lety)

Všechno výše uvedené se stalo, když jsme byli na dovolené kvůli svatbě. . . Jeden a půl týdne. (některé z těch věcí trvají dodnes, hlavně ta věc se sestrou a komentáře rodiny)

Po všech těchhle kravinách jsem věděl, že se musím rozejít, ale jako idiot jsem si myslel, že se to zlepší. Pro všechny, kdo to čtou a myslí si to taky: NE, TO SE KURVA NESTANE. Jděte kurva do hajzlu!“

Vztah pokračoval a další kecy, další hádky, další deprese, další samota, další omluvy, další sliby o změně… další stejné sračky. Tady je pár dalších samorostů:

Naštve se, když řekne „bože, já jsem tak tlustá, že jo?“ a já řeknu „ne, nejsi“. Rozčílí se, když řekne „bože, já jsem tak tlustá, viď?“ a já řeknu „podle mě vypadáš pořád skvěle“. Naštve se, když řekne „bože, já jsem tak tlustá, že jo?“ a já řeknu „já jsem taky trochu přibrala, co kdybychom si šli zítra spolu zaběhat nebo tak něco?“. Rozčílí se, když řekne „bože, já jsem tak tlustá, viď?“ a já řeknu NĚCO. JAK NA TO MÁM KURVA REAGOVAT? DO PRDELE, UŽ JSEM ZKUSIL VŠECHNO. NEMYSLÍM SI, ŽE JSI TLUSTÁ. NIKDO SI TO NEMYSLÍ. NEBUDU TI LHÁT A ŘÍKAT, ŽE JSI. TOHLE SE DĚJE POKAŽDÉ, KDYŽ SE PODÍVÁ DO ZKURVENÉHO ZRCADLA. VÁŽNĚ. NĚKOLIKRÁT DENNĚ. TOLIK ZASRANÝCH HÁDEK. I KDYBY BYLA TLUSTÁ, BYLO BY MI TO ÚPLNĚ U PRDELE. FFFUUUUCCKCKKCJDBNFIOBFGIKJHFODFKUHFDIUYFGE$(‚RT#$(‚

Neustále mluví o Francii, jako by to bylo to nejlepší místo na světě. Říká, že moje rodná země je malá, plná hloupých lidí, zaostalá a nic dobrého odtamtud nepřišlo a nepřijde.

Řekla mi, že by mě milovala víc, kdybych byl Francouz nebo Evropan, který umí i anglicky.Říká mi, že jsem jí zničil život, protože se nemůže vrátit do Francie. (Řekl jsem, že může, jenže já s ní nechci jet, pokud to není na dovolenou. Kdyby tam chtěla žít, museli bychom se rozejít, protože já tam žít nemůžu. Je to nemožné).

FRANCIE, FRANCIE, FRANCIE, FRANCIE, FRANCIE, FRANCE FUCKING FRANCE. (Omlouvám se všem Francouzům, někteří z vás jsou asi moc hodní, ale nemůžete pochopit, kolikrát jsme se kvůli Francii pohádali a já už nikdy, nikdy nechci vidět nic, co by mělo něco společného s Francií) – taky chci jenom připomenout, že ona není zasraná Francouzka, takže to není nějaká nacionalistická hrdost nebo tak něco. Je to zkurvená Asiatka a zkurveně posedlá, až mám pocit, že její posedlost jí zničila štěstí s každým, kdo nesdílí její názor na Francii.
Neustále mi nadává do blbců.

Říká, že se musím vrátit do školy. Udělala jsem tu chybu, že jsem jí řekla, že mi nejde matematika, takže je přirozené, že jen kvůli tomu jsem v jejích očích retardovaná. Řekla, že dítě ve druhé třídě je chytřejší než já a že bych se měl vrátit do školy, protože nedokážu fungovat jako dospělý. A to všechno jen proto, že jsem řekla: „Matematika mi nejde.“

Táhne mě nahoru na VŠE. JEDINÉM. TINY. CHYBĚ, jako bych právě implodovala vesmír a všichni kvůli mé neschopnosti zemřeme. Jednou jsem jí upustila láhev s pitím a ta se rozbila o zem (čistě náhodou). Dva dny se mnou nemluvila kvůli tomu, jak jsem neopatrný.“

Přirovnává mě ke svému bývalému (teď je ten zmrd čistý parchant. Dělal vyloženě hrozné věci. Z té trochy úcty, která mi k přítelkyni zbyla, je tu nebudu zmiňovat, ale nesnáším ho) a je to nesmírně zraňující a zbytečné. O svých bývalých nikdy nemluvím, nemám to zapotřebí, protože nemají žádný vliv na můj život, žádný vliv na náš vztah a upřímně řečeno jich stejně moc nemám. Ona velmi často mluví o svých, pozitivně i negativně, a mluví o jejich rodinách jako o úžasných. To mě hodně bolí. Tu moji nesnáší, a to bez jakéhokoli pádného důvodu, ale já si myslím, že to, že moje rodina není z Evropy, znamená, že pro ni nejsou dost dobří. Tohle upřímně nechápu a je bolestné to poslouchat.“

Procházela mé přátele na Facebooku a ptala se mě, kdo je každá z dívek, odkud je znám, jestli jsem s nimi měl v minulosti nějaký vztah a jestli jsem na ně někdy myslel romanticky. Nedělám si legraci. Každá z nich.

Vůči rodičům se chová jako puberťačka. Křičí na ně za každou jejich chybu (podobně jako to dělá se mnou) a hází záchvaty vzteku (vážně), protože nedostane, co chce. Oni jí uvaří a ona si stěžuje, že je to připálené, slané, málo slané, že to chce víc (zde vložte ingredienci), cokoliv. Říká mi, že je nenávidí, protože jsou na ni zlí (ve skutečnosti tak zlí nejsou. Jen jsou z těch jejích keců otrávenější než já, takže na ni důrazně řvou). Tady musím připomenout . . že je jí skoro třicet let.

Myslí si, že je nejchytřejší člověk na světě a že ji nikdo nemůže naučit nic víc, než už umí.

Pokaždé, když se pohádáme, říká svým kamarádkám, jaká jsem srágora. Když jsem ji požádal, aby o našich problémech mluvila se mnou, a ne s nimi, řekla, cituji: „Názorů svých přátel si vážím víc než tvých“.

Přerušuje mě, když mluvím, pořád. Když klidně řeknu „počkej, já jsem mluvila“, naštve se a nazve mě povýšenou a hrubou.

Vážně bych mohla pokračovat dál a dál a dál a dál, je toho vážně HODNĚ moc, ale když o tom tak přemýšlím… proč se namáhat? Musím se s ní rozejít. Nejsem ten nejlepší chlap na světě. Vím, že nejsem dokonalý, ale vím, že si zasloužím něco lepšího. Udělal jsem všechno, co jsem mohl, abych si jí vážil, aby se cítila milovaná, ale když nic kurva nefunguje, nikdy nic kurva fungovat nebude. Už mě nebaví dělat, co můžu, a nechat si líbit, že se ke mně chová jako k hovnu. Jsem unavený z toho, jak si rvu vlasy, protože jsem kurevsky frustrovaný z její negativity, kritiky a odsuzování. Jsem unavená z toho, že mi říká, že jsem „moc ženská“, když řeknu, že chci mluvit o tom, jak se kvůli ní cítím. Potřebuju si najít někoho, kdo mě bude respektovat a oplácet mi lásku.

Tak to je všechno. To, co začalo jako důvod, proč nenávidím svou zasranou přítelkyni, se mění v některé věci, které dělá a které mě štvou, a nakonec končí tím, že se pochlapím a musím jí říct, že končím. Pokud tohle všechno čtete, musíte se nudit nebo se obecně zajímat o životy cizích lidí. Přesto díky, ale psal jsem to jen jako terapii pro sebe. Doslova nemám ve svém životě nikoho, na kom bych mohl ventilovat své frustrace, takže to jde ven každému, kdo si to přečte na internetu.

TL;DR – Nenávidím svou přítelkyni, způsobila nevratné škody na vztahu a mém duševním stavu, takže se s ní musím rozejít.

Bude to těžké, ale držte mi palce.

.