V interakci člověk-počítač je správa relací proces sledování činnosti uživatele napříč relacemi interakce s počítačovým systémem.

Typické úkoly správy relací v desktopovém prostředí zahrnují sledování toho, které aplikace jsou otevřené a které dokumenty jednotlivé aplikace otevřely, aby bylo možné obnovit stejný stav, když se uživatel odhlásí a přihlásí později. U webových stránek může správa relací zahrnovat požadavek na opětovné přihlášení uživatele, pokud relace vypršela (tj. uplynula určitá doba bez aktivity uživatele). Používá se také k ukládání informací na straně serveru mezi požadavky HTTP.

Správa relací stolního počítačeUpravit

Správce relací stolního počítače je program, který může ukládat a obnovovat relace stolního počítače. Relace pracovní plochy jsou všechna aktuálně spuštěná okna a jejich aktuální obsah. Správu relací na systémech založených na Linuxu zajišťuje správce relací X. V systémech Microsoft Windows zajišťuje správu relací subsystém správce relací (smss.exe); funkce uživatelských relací lze rozšířit pomocí aplikací třetích stran, například twinsplay.

Správa relací prohlížečeUpravit

Správa relací je užitečná zejména ve webovém prohlížeči, kde může uživatel uložit všechny otevřené stránky a nastavení a obnovit je později nebo na jiném počítači (viz přenositelnost dat).

Pro usnadnění obnovy po pádu systému nebo aplikace lze stránky a nastavení obnovit i při dalším spuštění. Google Chrome, Mozilla Firefox, Internet Explorer, OmniWeb a Opera jsou příklady webových prohlížečů, které podporují správu relací. Správa relací je často řízena pomocí souborů cookie.

Správa relací webového serveruUpravit

Protokol HTTP (Hypertext Transfer Protocol) je bezstavový: klientský počítač se spuštěným webovým prohlížečem musí při každém novém požadavku HTTP GET nebo POST navázat nové síťové připojení TCP (Transmission Control Protocol) k webovému serveru. Webový server se proto nemůže spoléhat na navázané síťové spojení TCP po dobu delší než jedna operace HTTP GET nebo POST. Správa relací je technika, kterou vývojář webu používá k tomu, aby bezstavový protokol HTTP podporoval stav relace. Například po ověření uživatele na webovém serveru by při dalším požadavku HTTP (GET nebo POST) neměl webový server znovu žádat o zadání účtu a hesla uživatele. Pojednání o metodách používaných k dosažení tohoto cíle naleznete v části Soubor cookie HTTP a ID relace

V situacích, kdy více webových serverů musí sdílet znalost stavu relace (což je typické v prostředí clusteru), musí být informace o relaci sdíleny mezi uzly clusteru, na kterých běží software webového serveru. Mezi metody sdílení stavu relace mezi uzly v clusteru patří: multicasting informací o relaci do členských uzlů (jeden z příkladů této techniky viz JGroups), sdílení informací o relaci s partnerským uzlem pomocí distribuované sdílené paměti nebo virtualizace paměti, sdílení informací o relaci mezi uzly pomocí síťových soketů, ukládání informací o relaci na sdíleném souborovém systému, jako je distribuovaný souborový systém nebo globální souborový systém, nebo ukládání informací o relaci mimo cluster do databáze.

Pokud jsou informace o relaci považovány za přechodná, nestálá data, která nejsou vyžadována pro nepopírání transakcí a neobsahují data, která podléhají auditu shody (v USA viz například zákon o přenositelnosti a odpovědnosti zdravotního pojištění a Sarbanes-Oxleyho zákon jako příklady dvou zákonů, které vyžadují audit shody), pak lze použít jakýkoli způsob ukládání informací o relaci. Pokud však informace o relaci podléhají auditu shody, je třeba zvážit metodu použitou pro ukládání relací, replikaci a clustering.

V architektuře orientované na služby mohou spotřebitelské aplikace používat zprávy Simple Object Access Protocol nebo SOAP konstruované pomocí zpráv Extensible Markup Language (XML), aby přiměly webové servery k vytvoření relací.

Správa relací přes SMSEdit

Stejně jako je HTTP bezstavový protokol, je i SMS. Když se v roce 1999 staly SMS interoperabilní v konkurenčních sítích a textové zprávy začaly stoupat směrem k tomu, aby se staly všudypřítomnou globální formou komunikace, začaly se různé podniky zajímat o využití kanálu SMS pro komerční účely. První služby nevyžadovaly správu relací, protože se jednalo pouze o jednosměrnou komunikaci (například v roce 2000 byla prostřednictvím SMS doručena první mobilní zpravodajská služba ve Finsku). Dnes se tyto aplikace označují jako zprávy typu A2P (application-to-peer) na rozdíl od zpráv typu P2P (peer-to-peer). Vývoj interaktivních podnikových aplikací vyžadoval správu relací, ale protože SMS je bezstavový protokol definovaný normami GSM, byly první implementace řízeny na straně klienta tak, že koncoví uživatelé zadávali příkazy a identifikátory služeb ručně

.