Jazyk: Odkazy: Španělština
Odkazy: 16
Stránka:

ABSTRACT

Hypofýza neboli hypophysis cerebri je malá struktura podobná lískovému oříšku. Její rozměry jsou 13 x 10 x 6 mm, váží 650 mg, je tvořena jak žlázovou tkání adenohypofýzou, tak nervovou tkání neurohypofýzou, nachází se na spodině lebky v sella turcica na horní ploše těla kosti sfenoidální. Anatomicky a funkčně spojený s hypotalamem tvoří tzv. endokrinní mozek, v jehož žlázové části se syntetizuje pět důležitých hormonů nezbytných pro somatický vývoj, metabolismus a endokrinní homeostázu: růstový hormon, adrenokortikotropin, tyreotropin, prolaktin a gonadotropiny – folikuly stimulující hormon a luteinizační hormon. Ze zadního laloku hypofýzy odvádí hypotalamohypofyzární dráha do oběhového systému hormony vazopresin a oxytocin, neurosekreční produkt párových supraoptických a paraventrikulárních hypotalamických jader. Většina nádorů hypofýzy vzniká v adenohypofýze; nádory vznikající v neurohypofýze jsou velmi vzácné. Imunocytochemické a imunohistochemické techniky vedly k přesnější a modernější klasifikaci nádorů hypofýzy. Klasifikace je založena na typu hormonu produkovaného nádorovými buňkami: může se tedy jednat o adenomy růstového hormonu, prolaktinu, adrenokortikotropinu, tyreotropinu a gonadotropinu. Je také možné nalézt adenomy produkující více než jeden hormon, tyto nádory se nazývají smíšené adenomy nebo plurihormonální adenomy. Ačkoli benigní adenomy představují převážnou většinu adenohypofyzárních neoplastických lézí, může se jednat i o invazivní adenomy hypofýzy a karcinomy hypofýzy. Nádory vycházející ze zadního laloku jsou extrémně vzácné, popsán byl pouze choristom (hamartom) a granulobuněčný myoblastom vycházející z hypofyzárních buněk, přičemž druhý jmenovaný lze považovat za formu gliomu.

1. Guyton AC, Hall JE. Hormony hypofýzy a jejich kontrola hypotalamem. In: Sborník prací z konference o hypophysiophii: Sborník prací ze semináře k problematice hypofýzy: Hypofýza a hypofýza: Hypofýza a hypofýza: Textbook of Medical Physiology. Vydání desáté, kap. 75. Philadelphia: Saunders; 2000, s. 846-57.

2. Horvath E, et al. Hypothalamus and pituitary. In: Graham DI, Lantos PL (Eds.). Greenfield’s Neuropathology. 7th Ed, Chap 17. London: Arnold; 2002, s. 983-1062.

3. Kovacs K, et al. The world health organization classification of adeno-hypophysial neoplasms. Navrhované pětistupňové schéma. Cancer 1996; 78: 502-10.

4. Burrow GN, et al. Microadenomas of the pituitary and abnormal sellar tomograms in an unselected autopsy series. NEJM 1981; 304: 156-8.

5. Molitch ME. Incidentální adenomy hypofýzy. Am J Med Sci 1996; 306: 262-4.

6. Costello RT. Subklinické adenomy hypofýzy. Am J Path 1936; 12: 205-16.

7. Kovacks K, Horvath E. Tumors of the pituitary gland. In: Atlas of Tumor Pathology, Second Series, Fascicle 21, Wa-shington, DC: AFIP; 1986, s. 1-264.

8. Cushing H. Hypofýza a její poruchy. Klinické stavy vyvolané poruchami hypophysis cerebri. Philadelphia: Lippincott; s. 1912 (Cit. en Ref. 9).

9. Kernohan JW, Sayre GP. Nádory hypofýzy a infundibula. Sekce X, fascikl 36, Washington DC: AFIP, Atlas of Tumor Pathology; 1956, s. 1-81.

10. Kontogeorgos G, et al. Nulobuněčné adenomy, onkocytomy a gonadotrofní adenomy lidské hypofýzy: imunocytochemická a ultrastrukturální analýza 300 případů. Endocr Pathol 1993; 4: 20-7.

11. Horvath E, et al. Pituitary adenomas producing growth hormone, prolactin, and one or more glycoprotein hormes: Histologická, imunohistochemická a ultrastrukturální studie čtyř chirurgicky odstraněných nádorů. Ultrastruct Pathol 1983; 5: 171-83.

12. Pernicone PJ, et al. Pituitary carcinoma: a clinicopathologic study of fifteen cases (Abstract). J Neuropath Exp Neurol 1995; 54: 456.

13. Bucy PC. Hypofýza mozku. In: Penfield W (Ed.), Vol. 2. Cytology and Cellular Pathology of the Nervous System. New York: Hoeber; 1932, s. 705-42.

14. Sternberg C. Ein choristom der neurohypophyse bei Ausgebreiteten Oedemen. Centralbl f allg Path u path Anat 1921; 31: 585-91 (Cit. en Ref. 9).

15. Simmonds JP, Brandes WC. Patologie hypofýzy. I. Přítomnost abnormálních buněk v zadním laloku. Am J Pathol 1925; 1: 209-16 (Cit. en Ref 9).

16. Harland WA. Granulárně buněčný myoblastom hypofyzární stopky. Cancer 1953; 6: 1134-8.