Všichni znáte příběh Ripa Van Winkla, který spal 20 let. Ale kolik z vás zná příběh Ripa Van Twinklea, který bděl 100 let?

Rip Van Twinkle byl „salaryman“. Každý den tvrdě pracoval. Ale někdy měl chuť pracovat ještě usilovněji. Ve skutečnosti se často o půlnoci vyplížil z domu, aby šel do své firmy a přivydělal si pár hodin navíc. Jednou v noci, když Rip pracoval v pozdních hodinách, pocítil ospalost, a tak si položil hlavu na stůl a zdříml si. Zdálo se mu o hoře Fudži. Když se probudil, byla mu zima jako sníh, ale brzy na svůj sen zapomněl a vrátil se do práce.

Od toho snu však Rip nemohl spát. Každou noc ležel v posteli, převaloval se, ale nedokázal zamhouřit oka. Dny ubíhaly a Rip se necítil ani trochu unavený. Proseděl firemní porady, které nedospěly k žádnému konsenzu, chodil pít a hodiny vysedával v horkých pramenech, ale stále nemohl usnout. Díval se na hru noh. Stále nemohl usnout.

Jezdil na „kodamě“, poslouchal lekce angličtiny na walkmanu a sledoval kung-fu filmy, a to vše v naději, že buď usne, nebo přinejmenším umře nudou. Ale nestalo se tak. Ani mrknutí oka, dokonce ani kývnutí. Tehdy Rip Van Twinkle pojal podezření, že není Japonec. Ani „nissei“!“

Rip prožil měsíce, které se změnily v roky, bez spánku. Zpočátku si naplno užíval nočního života: bary s hosteskami, karaoke, hanky-panky. Ale i to ho unavovalo. Rip toužil po klidu, který přináší spánek.

Nakonec Rip našel starý „futon“ a usadil se pod třešní. Někdy chodil do McDonaldu pozorovat středoškoláky s hlavami na stole, jak si hromadně zdřímnou. Rip už dávno přestal snídat v McDonaldu, protože hotdogy neměly stejnou chuť, pokud je člověk nesnědl ráno po probuzení. A neodvažoval se pít kávu ze strachu, že bude ještě několik let vzhůru.

Rip však nebyl osamělý. Na jaře k jeho stromu chodili lidé, pili saké a zpívali karaoke pod třešňovými květy. Ze svého stromu Rip každé ráno cítil vůni kadidla, které se pálilo v nedalekém domě. Občas se do domu vplížil a ukradl zelený čaj nebo ovoce. Vždycky se mu podařilo utéct, aniž by ho někdo viděl. Ripovými nejlepšími přáteli byla zvířata: pes, opice, bažant, jeřáb a mnoho dalších. Nejraději chodil k moři za svým kamarádem, mořskou želvou.

Po šedesáti letech bdění měl Rip Van Twinkle zjevení: Kanreki! V 61 letech se měl podle japonského zvěrokruhu znovu narodit. Tentokrát by se možná narodil jako Japonec. Mohl by kývnout ve vlaku, kdykoli by se mu zachtělo, zavřít oči, aby se mu „lépe přemýšlelo“, a po napití omdlít. Na své 61. narozeniny uspořádal velkolepou oslavu a pozval všechny své zvířecí přátele. Přinesli krabice a krabice dárků. Mořská želva mu dala krabici a řekla mu, aby ji co nejdříve otevřel. Ale Rip měl tolik dárků, že na krabici od mořské želvy úplně zapomněl.

Nakonec, když už byl Rip 100 let vzhůru, narazil na krabici pod keřem nedaleko svého stromu. Byla to krabička od mořské želvy. Když ji otevřel, vyvalil se z ní kouř. V kouři mohl Rip spatřit svůj obraz z doby před 100 lety, ze dne, kdy se mu zdálo o hoře Fudži. Bylo ráno a jeho kolegové se shlukli kolem a zírali na jeho mrtvé tělo skleslé nad stolem.

Rip se podíval na své ruce a všiml si, že najednou vypadají mnohem mladší. Když se podíval na zbytek svého těla, s údivem zjistil, že je z něj nyní mladý chlapec. Jmenoval se Urašima Taro. Od toho dne mohl spát kdekoli a kdykoli a ráno se mu už nikdy nechtělo vstávat z postele.