Rolling Stones vstoupili do roku 2020 s myšlenkou, že v rámci probíhajícího turné No Filter budou opět hrát na vyprodaných fotbalových stadionech po celé Severní Americe. Stále je teoreticky možné, že najdou způsob, jak tyto termíny vtěsnat do konce roku, ale mnohem pravděpodobnější je, že si na náhradní koncerty budou muset počkat až do roku 2021 nebo dokonce 2022.

Fanoušci měli o víkendu krátkou příležitost vidět Stouny hrát naživo, když vystoupili na akci Global Citizen „One World: Společně doma“. Zahráli píseň „You Can’t Always Get What You Want“ z oddělených domovů, ačkoli se zdálo, že Charlie Watts hraje na vzdušné bicí, což mnohé fanoušky zmátlo. (Zástupce Stounů se odmítl vyjádřit k tomu, co se vlastně při Wattsově vystoupení dělo). Píseň byla logickou volbou pro tuto příležitost, protože tolik lidí nedostává to, co chce, během celosvětové odstávky COVID-19.

„You Can’t Always Get What You Want“ se objevila na albu Let It Bleed v roce 1969 a od turné Exile on Main Street v roce 1972 se stala základem jejich koncertů. Hráli ji celkem 754krát, což je kromě „Jumpin‘ Jack Flash“, „Brown Sugar“, „Honky Tonk Women“, „Tumbling Dice“, „Satisfaction“, „Start Me Up“, „Sympathy for the Devil“ a „It’s Only Rock ‚n‘ Roll (But I Like It)“ více než kteroukoli jinou skladbu z jejich katalogu.“

První z těchto 754 živých vystoupení se uskutečnilo 11. prosince 1968 při natáčení speciálu skupiny Rock and Roll Circus. Pro tento pořad sestavili neuvěřitelnou sestavu talentů, která zahrnovala Jethro Tull, The Who, Taj Mahal, Marianne Faithful a jednorázovou superskupinu Dirty Marc, v níž účinkovali John Lennon, Eric Clapton, Keith Richards, Mitch Mitchell, Yoko Ono a izraelský houslista Ivry Gitlis.

Podívejte se na videoklip k písni „You Can’t Always Get What You Want“ z koncertu, kde se ke Stounům připojili pianista Nicky Hopkins a perkusionista Rocky Dzidzornu. Jedná se o poslední vystoupení Briana Jonese s kapelou, který zemřel o pouhých sedm měsíců později. Na samém konci je vidět, že John Lennon a Yoko Ono mají na sobě pestrobarevné pláštěnky a zpívají spolu s nimi jako všichni ostatní v davu.

Film byl nakonec odložen a v plném znění byl k vidění až při vydání na DVD v roce 1996. Vysvětlení dlouhého odkladu se v průběhu let různila, ale většina z nich poukazuje na pocit Micka Jaggera, že Stones byli po velmi dlouhém natáčecím dni vyčerpaní a následně předvedli podprůměrný výkon. Tvrdí se také, že měl pocit, že je převálcovali The Who, kteří zahráli divokou interpretaci písně „A Quick One (While He’s Away)“. Svou roli pravděpodobně sehrála i smutná představa zmenšeného Briana Jonese na pódiu.

Nedá se říct, kdy budou Stones opět hrát na veřejnosti. Mnozí odborníci na zdraví tvrdí, že masová shromáždění jsou tím posledním, co se vrátí, jak se národ pomalu vrací do normálu. Je jen málo masovějších shromáždění než koncert Rolling Stones. To znamená, že konečným znamením, že se svět vrátil do stavu před koronavirem, bude, až se Stouni opět objeví na pódiu.

Charlie Wattsovi bude v době, kdy se tak stane, pravděpodobně už osmdesát let. Nenechte se však zmást jeho nedávným experimentem s bubnováním na vzduch. Kdykoli kapela hraje, stále jí dodává sílu na dvouhodinových koncertech a ani při závěrečných úklonách na konci večera nevypadá unaveně. Kdykoli se vrátí na pódium, bude tam. A tentokrát budou bicí opravdové.