Malé domy se dnes těší velkému zájmu tisku. Zaujímají naši představivost, dráždí náš hnízdící instinkt a lákají nás, abychom zvážili možnost bydlení s menší hypotékou nebo nižším nájmem. Tlačení ekonomikou a monokulturním trhem s bydlením si mileniálové, singles, prázdní hnízdiči a starší lidé myslí, že řešením je malý dům – nebo alespoň to, že klíčem k úspěchu je „ne tak velký“. Zastánci malých domů nám pomáhají zdokonalovat způsoby, jak můžeme žít ve velkém v malém prostoru, pomocí chytrých sklápěcích postelí, úložných prostor pod schodištěm, výklenků a niky.

Dokonalý malý dům však nestačí.

Ben Brown ze společnosti PlaceMakers, který žil v domku Katrina Cottage o rozloze 308 metrů čtverečních, dospěl k závěru, že bydlení v malém domě vyžaduje město. Říká, že „čím menší hnízdo, tím větší je potřeba vyvažování komunity“. V mírně útulných domech se může dostavit chalupářská horečka bez verand a zahrad, na které lze vyjít, nebo bez parku na konci bloku či místní kavárny – míst, kde lze být s ostatními bez větší námahy.

Uprostřed subdivize McMansionů, které jsou s širším světem spojeny spojovacími ulicemi, by se Katrina Cottage zdála absurdní. V okolí by bylo jen málo sousedů, s nimiž by si bylo možné popovídat, protože většina jejich potřeb je uspokojována za jejich velkými dveřmi.

Kontext je všechno: malý dům je lepší ve společnosti jiných sousedských domů (například těch s verandou) v dosahu skvělých veřejných míst, kam se dá jít – nejlépe pěšky nebo na kole.