Především:

Jedním slovem, BASE je… zkratka! (Možná to zní divně, ale stejně jako „scuba“ ve slově potápění.) Ta čtyři písmena označují názvy čtyř objektů, které BASE jumpeři nejčastěji používají doslova jako odrazové můstky: budovy, antény (jako u rádiových antén a energetických věží), rozsochy (což je vlastně jen jiné slovo pro most) a země (ale ne jen tak ledajaká země: závratně vysoké, svislé skály).

První rozdíl:

BASE jumpeři používají systém s jedním padákem. Vypadá jako batoh („kontejner“), který obsahuje padák parašutisty, ale je podstatně jednodušší. Tento kousek výstroje není schválen žádnou dozorovou organizací – je to jen výsledek mezidobí vývoje, které uplynulo od doby, kdy lidé začali skákat BASE někdy v 80. letech minulého století. Padák je jen jeden, protože těch pár vteřin volného pádu, které BASE skáče, neumožňuje čas, který by bylo potřeba na odříznutí a rozvinutí záložního padáku. Na záložní nouzové postupy prostě není dost času. Pokud se to nepovede, žijete (nebo jinak) s následky.

Skydivers naproti tomu mají padáky dva. Parašutistická „výstroj“ má hlavní padák a záložní padák a téměř ve všech případech také automatické aktivační zařízení, které vysune záložní padák v případě, že parašutista ztratí vědomí. Na všechny padákové systémy ve vzduchu dohlíží a schvaluje je FAA, což znamená, že všechny záložní padáky jsou pravidelně otevírány a přebalovány pracovníky certifikovanými FAA. Pokud to zní vážně, je to tak! Bezpečnost parašutismu je neuvěřitelně důležitá a takovýto humbuk nad vybavením na vysoké úrovni pomáhá udržovat naše statistiky bezpečnosti parašutismu v nejlepší formě.

Druhý rozdíl:

Skákající s přístroji na měření výšky skáčou proto, že mají nějakou výšku na hraní. Skokani BASE neskáčou s výškoměry. Nemají téměř vůbec žádný volný pád, se kterým by si mohli hrát, aby si před vypuštěním padáku vytvořili správnou polohu těla a směr (většinou v „mrtvém vzduchu“ s pocitem kluzkosti). Protože jsou rezervy tak malé, musí chytrý BASE jumper před rozhodnutím o seskoku změřit všechny druhy podmínek: povětrnostní podmínky, emocionální podmínky, fyzické podmínky, podmínky vybavení, podmínky legálnosti a tak dále a tak dále. Existuje asi milion proměnných, kterým je třeba se přizpůsobit.

Jak si asi dokážete představit, věc „legálnosti“ je lepkavá. Někteří BASE jumpeři se rozhodnou skákat z objektů, ke kterým je třeba se dostat nelegálně (což zcela zjevně nedoporučujeme), takže mají kromě technických prvků seskoku obavy i z ochranky a policistů. Doslova všichni BASE jumpeři skáčou do přistávacích ploch, které slouží k více než jednomu účelu. Téměř všechny z nich obsahují nějakou nebezpečnou kombinaci plotů, elektrického vedení, zvířat, dětí, davů, pohybující se dopravy a strážců pořádku. Výzva je to nervy drásající, ale ne každý na to má – ne vždy.

Snímek:

Ano, BASE jumping je vzrušující. Je z toho dobré video (alespoň někdy). A existují tisíce BASE jumperů, kteří přežijí, aby si tuto zvláštní značku vzrušení užili opakovaně. Spousta jiných, velmi chytrých a talentovaných BASE jumperů to však nedokáže.

Ačkoli Skydive Paraclete XP počítá mezi svou rozšířenou nebeskou rodinu poměrně dost BASE jumperů, nenabízíme ani výuku BASE jumpingu, ani tuto praxi nijak zvlášť neschvalujeme. Přesto: naučit se skákat padákem je výchozím bodem kariéry každého BASE jumpera. Pokud se zeptáte jakéhokoli BASE skokana se smysluplnou kariérou, řekne vám, že čím více seskoků absolvujete, tím delší a méně náchylná ke zraněním tato kariéra pravděpodobně bude. Nejlepší rada je tato: Nejzdravějším počátečním krokem v tomto směru je začít kapitolu svého života seskokem padákem na skvělé dropzóně. Bude nám ctí, když ten svůj začnete s námi! Zkuste to s námi.