Scotland as a nation

Skotsko je jedním z nejstarších evropských národů. Po sloučení parlamentu Anglie a Walesu a skotského parlamentu v roce 1707 zůstalo Skotsko národem v rámci nového unijního státu. Národnost Skotska a mnohonárodnostní charakter Spojeného království byly široce uznány, a to i vládou Spojeného království, stranami napříč politickým spektrem a občanskou společností ve Skotsku. Příloha A obsahuje stručné shrnutí ústavní historie skotského národa.

Skotská národnost je však více než jen záležitostí historie nebo souboru národních institucí. Jde také o sdílené hodnoty a aspirace a vyplývá z myšlenky skotského lidu jako svébytného politického společenství, které má právo zvolit si svou vlastní budoucnost.

Před referendem o nezávislosti vydali vedoucí představitelé skotských stran, které vedly kampaň proti nezávislosti, společné prohlášení, v němž podpořili právo Skotska na volbu –

Moc náleží skotskému lidu a my věříme, že je na skotském lidu, aby rozhodl o tom, jak nám bude vládnout.

Toto chápání ústavního postavení skotského lidu v rámci Spojeného království není vážně zpochybňováno. Po sobě jdoucí vlády Spojeného království i širší politické společenství již dlouho uznávají, že skotský lid má právo rozhodnout o dalším setrvání Skotska ve Spojeném království. Prohlášení o právu Skotska, které v roce 1989 podepsala řada předních osobností a organizací z celého politického a občanského života ve Skotsku, začíná uznáním –

svrchovaného práva skotského lidu určit si formu vlády, která nejlépe vyhovuje jeho potřebám.

Tento požadavek práva byl od té doby uznán a schválen jak skotským parlamentem, tak parlamentem Spojeného království. Pokračující účast Skotska v Unii je založena na trvalé dohodě a souhlasu lidu, který ve Skotsku žije.

Je tomu tak proto, že Spojené království není unitárním národním státem; je státem Unie. Je to mnohonárodnostní stát, jehož jednotlivé části mají různá ústavní uspořádání a práva.

S tím, že je Spojené království unijním státem, je slučitelné, aby jeho složky měly uznané právo stát se nezávislými v souladu s přáním občanů. Spojené království uznává podle mezinárodního i vnitrostátního práva právo lidu Severního Irska za určitých okolností uspořádat referendum o sjednocení Irska; a Spojené království je právně povinno – opět podle mezinárodního i vnitrostátního práva – sjednocení provést, pokud je to vůle lidu Severního Irska.

I ti, kdo podporují setrvání Skotska v Unii, uznávají právo Skotska na volbu. Po referendu o nezávislosti v roce 2014 se ve Smithově komisi sešly politické strany zastoupené ve skotském parlamentu, aby se dohodly na návrzích další decentralizace. Smithova komise se konala v kontextu jednak toho, že všichni účastníci přijali výsledek referenda o nezávislosti, jednak toho, že tři z pěti zastoupených stran vedly kampaň za to, aby Skotsko zůstalo součástí Spojeného království. Komise nicméně v rámci svých hlavních bodů dohody dospěla k následujícím závěrům:

Shodla se, že nic v této zprávě nebrání tomu, aby se Skotsko v budoucnu stalo nezávislou zemí, pokud se tak skotský lid rozhodne.

V roce 2018 předložila Skupina pro reformu ústavy, sdružení poslanců napříč stranami, ve Sněmovně lordů návrh zákona o unii, jehož cílem je uvést v platnost zásadu, že „každá z těchto zemí: Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko je jednotkou, která může a má rozhodovat o svých záležitostech v rozsahu, který považuje za vhodný“. Jejich návrh zákona by do zákona zakotvil zásadu, že každá část Spojeného království-

zůstává konstitutivním národem nebo částí Spojeného království, pokud a dokud většina obyvatel tohoto národa nebo části neodhlasuje v referendu vystoupení.

Ústavní historie Spojeného království a jeho národů je příkladem změn stejně jako kontinuity. Říká se, že ústava Spojeného království je založena na myšlence parlamentní suverenity: že parlament Spojeného království je jediným zdrojem suverenity a že koruna v parlamentu může vydat nebo zrušit jakýkoli zákon. Tato teorie ústavy je produktem viktoriánského právního myšlení a bylo zpochybněno, zda je i nadále přesným nebo rozumným popisem ústavní reality ve Spojeném království.

Skotsko má historickou ústavní tradici odlišnou od té, kterou popisuje doktrína parlamentní suverenity. Ve Skotsku se tradičně hovoří o tom, ţe suverenita náleţí lidu a upřednostňuje spíše omezenou neţ absolutní formu moci, přičemţ právo vládnout je podmíněno souhlasem lidu. Byla položena otázka, proč by ústava unijního státu měla odrážet pouze jednu z ústavních tradic národů, které jej tvoří.

V rámci správného chápání ústavy Spojeného království a jeho národů je třeba zohlednit i novější vývoj. Přenesené vlády a parlamenty ve Skotsku získaly svou demokratickou legitimitu na základě referend a udržují si ji prostřednictvím pravidelných voleb. Bylo uznáno, že samotná parlamentní suverenita by neospravedlňovala jejich zrušení. V návaznosti na doporučení Smithovy komise bylo ustanovení respektující jejich trvalost zahrnuto do zákona o Skotsku z roku 2016, který v parlamentu Spojeného království prosadila vláda Spojeného království.

Zásada svrchovanosti parlamentu musí brát v úvahu nejen devoluční úpravy, ale také členství Spojeného království v Evropské unii, mezinárodní závazky a mezinárodní režimy lidských práv a nedávnou judikaturu, která naznačuje další zásady, jež je třeba zohlednit při posuzování toho, co ústava vyžaduje od vlád a parlamentů v 21. století.

Přesto se vláda Spojeného království nedávno snažila zajistit uznání parlamentní svrchovanosti v zákoně jako trvalého právního principu v právních systémech Spojeného království. Ale stejně jako princip parlamentní svrchovanosti vznikl v době, kdy byl chápán jako přesný popis ústavy Spojeného království, jeho zakotvení v zákoně by zabránilo jeho změně nebo nahrazení či úpravě tam, kde již není přesným popisem moderní ústavy.

Skotská vláda zastává názor, že parlamentní svrchovanost, bez ohledu na její historický původ nebo tradiční obsah, již není přesným popisem ústavy ve Skotsku nebo ve Spojeném království. Jak tvrdí velšská vláda –

Pokud … se přijme, že svrchovanost (jejíž část by měla být sdílená) náleží každé části Spojeného království, tradiční doktrína svrchovanosti parlamentu již neposkytuje pevný základ pro ústavu Spojeného království.

Občané Skotska (a ostatních částí Spojeného království) mají právo určit si formu vlády, která nejlépe vyhovuje jejich potřebám, a ústava unijního státu to musí uznat.

.