Megan Polanin a Meg Seymour, PhD & Rebecca Cooper, Národní centrum pro výzkum zdraví

Co je sebepoškozování?

Sebepoškozování, nazývané také sebepoškozování, je situace, kdy si někdo úmyslně ublíží. Tento článek se zaměřuje na to, kdy si lidé ubližují, aniž by se snažili spáchat sebevraždu, což se nazývá „nesebevražedné sebepoškozování“. Sebepoškozování obvykle nekončí smrtí, ale lidé, kteří se sebepoškozují, mají také větší pravděpodobnost, že spáchají sebevraždu, než ostatní.1 Ve skutečnosti je anamnéza sebepoškozování jedním z nejsilnějších prediktorů toho, že někdo zemře sebevraždou.2 Další informace o tom, které faktory zvyšují pravděpodobnost, že se dospívající a mladí dospělí pokusí o sebevraždu, a jak jí pomoci předcházet, najdete v těchto článcích. Pokud vy nebo někdo z vašich známých uvažuje o sebevraždě, obraťte se na někoho, kdo vám zde pomůže.

Studie z roku 2018, které se zúčastnilo více než 64 000 dospívajících ve Spojených státech, zjistila, že téměř 18 % z nich se v posledním roce úmyslně zranilo.3 Jedním z nejčastějších způsobů sebepoškozování je řezání, existují však i jiné metody.4 Sebepoškozování je častější mezi mladšími dospívajícími a mezi dívkami.3 Někteří dospívající se mohou zranit několikrát a pak přestat, ale pro jiné se řezání může stát častým vzorcem.

Jak často k tomu dochází?“

Sebepoškozování je častější mezi dospívajícími dívkami než mezi chlapci. V posledních letech se navíc počet sebepoškozování dospívajících dívek zvyšuje.

Studie z roku 2017 zkoumala přijetí na pohotovost v 66 amerických nemocnicích v letech 2001-2015.5 V těchto nemocnicích bylo poprvé přijato více než 40 000 pacientů kvůli sebepoškozování (otrávení, popálení, pořezání tupým/ostrým předmětem). Počet těchto návštěv u dívek se začal zvyšovat v roce 2009. Případů sebepoškození přibývalo až do konce studie v roce 2015. Největší nárůst byl zaznamenán u dívek ve věku 10-14 let, kde se počet případů sebepoškozování mezi lety 2009 a 2015 zvýšil o téměř 19 %. U chlapců se míra sebepoškozování nezvýšila.5

Proč k tomu dochází?“

Psychologové se domnívají, že hlavním důvodem, proč se lidé sebepoškozují, je snaha regulovat své emoce. Lidé se sebepoškozují, aby zvládli tísnivé emoce.6 Pomáhá jim to uklidnit se, když jsou rozrušeni, a mohou to dokonce popsat jako příjemné a uklidňující.7 Tato úleva je ovšem jen dočasná a sebepoškozování je škodlivé jak po fyzické, tak po psychické stránce.

Distresivních emocí mezi dospívajícími dívkami přibývá, což může být důvodem nárůstu sebepoškozujícího chování. Studie z roku 2019 zjistila, že depresí přibývá mezi všemi dospívajícími, ale zejména mezi dospívajícími dívkami. Až 20 % dospívajících dívek trpí depresí.8 Trvalý pocit deprese zvyšuje pravděpodobnost, že se dospívající bude sebepoškozovat,9 takže nárůst depresí mezi dospívajícími dívkami může být příčinou nárůstu sebepoškozování.

To vyvolává další otázku: Proč přibývá depresí mezi dospívajícími dívkami? Vědci se domnívají, že to může být způsobeno větším využíváním sociálních médií a sníženým množstvím spánku. Obojí spolu může dokonce souviset, protože používání sociálních médií v noci vede ke špatnému spánku.8 Počet hodin, které dospívající stráví denně online, souvisí se zvýšenou pravděpodobností deprese a vztah mezi používáním sociálních médií a depresí je silnější u dospívajících dívek než u chlapců.10 Dospívající dívky také častěji než chlapci uvádějí, že jsou online „téměř neustále“.11

Kyberšikana je dalším rostoucím problémem mezi dospívajícími. Dívky jsou více než třikrát častěji vystaveny kyberšikaně než chlapci.12 Online šikana je obzvláště obtížná, protože oběti před ní nemohou utéct, zůstává online a učitelé ani rodiče často nevědí, že k ní dochází, a proto nezasáhnou. Výzkum ukázal, že u dospívajících, kteří byli kyberšikanováni, je více než dvakrát vyšší pravděpodobnost sebepoškozování než u ostatních.13

Další informace o používání sociálních médií dospívajícími a jeho vztahu k duševnímu zdraví najdete v tomto článku.

Co mohou dělat rodiče?

Protože se sebepoškozování mezi mladými lidmi rozmáhá, měli by znepokojení rodiče přijmout další preventivní opatření. Zde je několik věcí, které pomohou zajistit bezpečnost dětí:

Všímejte si příznaků. Rodiče si často všimnou emočních změn u dítěte dříve, než si vůbec všimnou fyzického poškození. Změny ve vztazích, komunikaci nebo školním prospěchu dítěte mohou být známkou toho, že dítě má emoční potíže. Znepokojení rodiče si mohou všímat malých, rovnoběžných, lineárních řezných ran na předloktí, paži nebo noze. Znepokojení mohou vyvolat také nevysvětlitelné řezné rány nebo škrábance, zejména pokud se objevují pravidelně. Osoby, které se sebepoškozují, se často snaží skrýt příznaky tím, že nosí oblečení s dlouhým rukávem, takže rodiče by si toho měli být vědomi.

Promluvte si s dítětem. Může být obtížné zjistit, kde začít, pokud se u vašeho dítěte projevuje sebepoškozující chování. Buďte opatrní, když s tímto rozhovorem začínáte. Zachovejte klid a soustřeďte se na to, že své dítě milujete a máte starost o jeho blaho. Zdůrazněte, že se snažíte pochopit, z čeho vaše dítě vychází, a neodsuzujete ho.

Spojte se s poskytovatelem primární péče nebo terapeutem vašeho dítěte. Poskytovatel primární péče vašeho dítěte může vaší rodině pomoci vypracovat akční plán. Odborník na duševní zdraví může vašemu dítěti pomoci promluvit si o tom, co prožívá, a rozvinout zdravé dovednosti pro zvládání situace. Bylo například prokázáno, že dialektická behaviorální terapie (DBT) pomáhá těm, kteří se sebepoškozují, přestat si ubližovat.6 DBT je typ terapie, který učí, jak zvládat obtížné a zdrcující emoce, aniž by si ublížilo. Jedna z dovedností vyučovaných v DBT se nazývá všímavost, protože podporuje lidi v tom, aby si uvědomovali své pocity, aniž by jimi byli zahlceni. DBT může vašemu dítěti pomoci vyjádřit a zvládnout emocionální bolest, která může způsobit sebepoškozující chování.

K vyhledání terapeuta můžete použít vyhledávač Psychology Today, vyhledávač služeb behaviorální léčby Úřadu vlády USA pro zneužívání návykových látek a duševní zdraví (SAMHSA) nebo zavolat na Národní linku pomoci SAMHSA (1-800-622-4357). Nezapomeňte: Pokud je situace potenciálně životu nebezpečná, volejte 911 nebo okamžitě navštivte nemocniční pohotovost.

Bezpečí domácnosti berte vážně. Rodiče by si měli být vědomi léků, zápalek, nožů a dalších ostrých předmětů, které jsou v domácnosti snadno dostupné. Zvažte, zda by některé z těchto předmětů neměly být uloženy na bezpečném místě.

Využívejte dostupnou podporu a zdroje. K dispozici je mnoho bezplatných vzdělávacích a podpůrných zdrojů. Zde je několik zdrojů, které můžete prozkoumat:

• Informace pro rodiče: Co potřebujete vědět o sebepoškozování (Cornell Research Program on Self-injury and Recovery)
• Mluvte o duševním zdraví: Pro rodiče a pečovatele (U.S. Department of Health and Human Services)
• Alternatives to Self-injury (Kelty Mental Health Resource Center)

Moving Forward

Sebepoškozování je mezi dospívajícími častější než mezi dospělými.6 Nepředpokládejte však, že sebepoškozující chování vašeho dospívajícího nebo jeho problémy s duševním zdravím časem samy zmizí bez pomoci. Výzkum ukázal, že ti, kteří se sebepoškozovali jako dospívající, mají v dospělosti větší pravděpodobnost, že budou mít problémy s duševním zdravím.14 Pokud máte obavy, že by se vaše dítě mohlo sebepoškozovat, poraďte se s odborníkem, abyste svému dítěti zajistili potřebnou pomoc.

Všechny články recenzuje a schvaluje Dr. Diana Zuckermanová a další vedoucí pracovníci.

Národní centrum pro výzkum zdraví je nezisková, nestranická výzkumná, vzdělávací a advokační organizace, která analyzuje a vysvětluje nejnovější lékařský výzkum a vyjadřuje se k politikám a programům. Nepřijímáme finanční prostředky od farmaceutických společností ani výrobců zdravotnických prostředků. Zde se dozvíte, jak nás můžete podpořit.

1. Olfson M, Wall M, Wang S, Crystal S, Gerhard T, Blanco C. Suicide following deliberate self-harm. American Journal of Psychiatry. 2017; 174(8):765-74.
2. Ohlis A, Bjureberg J, Lichtenstein P, D’Onofrio BM, Fruzzetti AE, Cederlöf M, Hellner C. Comparison of suicide risk and other outcomes among boys and girls who self-harm. Evropská dětská & adolescentní psychiatrie. 2020 Feb 13:1-6.
3. Monto MA, McRee N, Deryck FS. Nonsuicidal self-injury among a representative sample of US adolescents, 2015 (Nebezpečné sebepoškozování u reprezentativního vzorku dospívajících v USA, 2015). American Journal of Public Health. 2018; 108(8):1042-8.
4. Klemera E, Brooks FM, Chester KL, Magnusson J, Spencer N. Self-harm in adolescence: protective health assets in the family, school and community. International Journal of Public Health. 2017; 62(6):631-8.
5. Mercado MC, Holland K, Leemis RW, Stone DM, Wang J. Trends in emergency department visits for nonfatal self-inflicted injuries among youth aged 10 to 24 years in the United States, 2001-2015 (Trendy v návštěvách pohotovostních oddělení pro nefatální sebepoškození u mládeže ve věku 10-24 let ve Spojených státech, 2001-2015). JAMA. 2017; 318(19):1931-3.
6. Lockwood J, Daley D, Townsend E, Sayal K. Impulsivity and self-harm in adolescence: a systematic review. European Child & Adolescent Psychiatry. 2017; 26(4):387-402.
7. Edmondson AJ, Brennan CA, House AO. Nesuicidální důvody sebepoškozování: A systematic review of self-reported accounts. Journal of Affective Disorders (Časopis o afektivních poruchách). 2016; 191:109-17.
8. Twenge JM, Cooper AB, Joiner TE, Duffy ME, Binau SG. Age, period, and cohort trends in mood disorder indicators and suicide-related outcomes in a nationally representative dataaset, 2005-2017 [Věk, období a kohortní trendy v ukazatelích poruch nálady a následků souvisejících se sebevraždami v celostátně reprezentativním souboru dat, 2005-2017]. Journal of Abnormal Psychology. 2019; 128(3):185.
9. Zubrick SR, Hafekost J, Johnson SE, Sawyer MG, Patton G, Lawrence D. The continuity and duration of depression and its relationship to non-suicidal self-harm and suicidal ideation and behavior in adolescents 12-17 (Kontinuita a trvání deprese a její vztah k sebepoškozování bez sebevraždy a sebevražedným myšlenkám a chování u dospívajících ve věku 12-17 let). Journal of Affective Disorders. 2017; 220:49-56.
10. Kelly Y, Zilanawala A, Booker C, Sacker A. Social media use and adolescent mental health: Cohort Study, UK Millennium Cohort Study: Findings from the UK Millennium Cohort Study. EClinicalMedicine. 2018; 6:59-68.
11. Pew Research Center. Teenageři, sociální média & Technologie 2018. Pewresearch.org. https://www.pewresearch.org/internet/2018/05/31/teens-social-media-technology-2018/. Květen 2018.
12. Seldin M, Yanez C. Student Reports of Bullying (Zprávy studentů o šikaně): Results from the 2017 School Crime Supplement to the National Crime Victimization Survey. Webové tabulky. NCES 2019-054. Národní centrum pro statistiku vzdělávání. 2019 Jul. https://nces.ed.gov/pubs2019/2019054.pdf
13. John A, Glendenning AC, Marchant A, Montgomery P, Stewart A, Wood S, Lloyd K, Hawton K. Self-harm, suicidal behaviours, and cyberbullying in children and young people: Systematický přehled. Journal of medical internet research. 2018;20(4):e129.
14. Borschmann R, Becker D, Coffey C, Spry E, Moreno-Betancur M, Moran P, Patton GC. Dvacetileté výsledky u dospívajících, kteří se sebepoškozují: populační kohortová studie. The Lancet Child & Adolescent Health. 2017; 1(3):195-202.