Skleníkové plyny jsou látky, které přispívají ke skleníkovému efektu. Nejvýznamnějšími plyny, které přispívají ke změně klimatu, jsou vodní pára (H2O), oxid uhličitý (CO2), metan (CH4), ozón a oxid dinitrogenový (N2O), které jsou přirozeně přítomny i v přírodě. Kromě nich jsou silnými skleníkovými plyny i mnohé chemické látky vyrobené člověkem, především chlorfluoruhlovodíky (CFS a HCFS), fluorované uhlovodíky (HFC, PFC a SF6) a sloučeniny bromu (halony, např. CF3Br). Škodlivost plynů se posuzuje z hlediska jejich životního cyklu a potenciálu globálního oteplování. Některé plyny přispívají ke skleníkovému efektu přímo, zatímco jiné působí nepřímo.
- Životní cyklus skleníkových plynů v atmosféře a jejich potenciál globálního oteplování
- Plyn
- Životní cyklus (r.)
- GWP 20 r.
- GWP 100 r.
- Přímé skleníkové plyny
- Potenciál globálního oteplování (GWP) nepřímých skleníkových plynů ve vztahu k oxidu uhličitému
- Plyn
- Životní cyklus (r.)
- GWP 100 r.
- Těkavé organické sloučeniny
Životní cyklus skleníkových plynů v atmosféře a jejich potenciál globálního oteplování
Vodní pára je skleníkový plyn a nejdůležitější přirozená příčina skleníkového efektu. Zvyšuje teplotu zemského povrchu o 21 stupňů Celsia. Oxid uhličitý má při své přirozené koncentraci vliv o sedm stupňů, zatímco ostatní skleníkové plyny se podílejí celkem pěti stupni.
Potenciál globálního oteplování (GWP) se používá pro porovnání plynů. Je to míra oteplovacího účinku každého plynu na jednotku hmotnosti za období 20 nebo 100 let ve vztahu k oxidu uhličitému.
Plyn |
Životní cyklus (r.) |
GWP 20 r. |
GWP 100 r. |
| Dioxid uhličitý | 50 -. 200 | 1 | 1 |
| Metan | 12 | 72 | 25 |
| Oxid dusíku | 114 | 310 | 298 |
| HFC | 1,4 -270 | 437 – 12 000 | 124 – 14 800 |
| PFCs | 2 600 – 50 000 | 5 210 – 8 630 | 7 390 – 12 200 |
| SF6 | 3 200 | 16 300 | 22 800 |
| CFCs | 45 – 1700 | 5 310 – 11 000 | 4 750 – 14 400 |
| HCFCs | 1,3 – 17,9 | 273 – 5 490 | 77 – 2 310 |
| Halony | 16 – 65 | 3 680 – 8 480 | 1 640 – 7 140 |
Zdroj: IPCC 2007
Přímé skleníkové plyny
Skleníkové plyny zadržují část slunečního tepla v atmosféře a přispívají tak ke skleníkovému efektu. Některé plyny mají nepřímý účinek:
- Oxidy dusíku (NOx), těkavé organické látky (VOC) a oxid uhelnatý (CO) reagují v atmosféře za vzniku troposférického ozonu
- Oxid uhelnatý (CO) reaguje v atmosféře, za vzniku oxidu uhličitého
- těkavé organické sloučeniny (VOC) tvoří metan a vodní páru
- oxid siřičitý (SO2) reaguje v atmosféře za vzniku chladivých sulfátových aerosolů
- oxidy dusíku a oxid siřičitý tvoří aerosoly, které zvyšují tvorbu oblačnosti. Tím se klima pravděpodobně více ochlazuje, než otepluje.
Plyny oteplující klima jsou oxid uhelnatý, oxidy dusíku (NOx) a těkavé organické látky (VOC). Oxid siřičitý (SO2) naopak klima ochlazuje.
Potenciál globálního oteplování (GWP) nepřímých skleníkových plynů ve vztahu k oxidu uhličitému
Plyn |
Životní cyklus (r.) |
GWP 100 r. |
| Oxid uhelnatý (CO) | 0,08 – 0,25 | 40 603 |
| Oxidy dusíku(NOx) | 0,01 – 0,03 | 40 |
| NMVOC* | ? | 11 |
| Dioxid siřičitý | ? | – |
*Těkavé organické látky bez metanu.
Zdroj: IPCC 2001, MŽP 1997
Těkavé organické sloučeniny
Metan a další plynné organické sloučeniny se souhrnně označují jako těkavé organické sloučeniny neboli VOC. Při hodnocení skleníkových plynů se metan řeší samostatně, protože je nejvýznamnějším VOC, a VOC se vztahují k ostatním sloučeninám. Běžně se také používá zkratka NMVOC (Non-Methane Volatile Organic Compounds).
Těkavé organické látky mají přímý vliv tím, že pohlcují tepelné záření ze země, ale jejich nepřímý příspěvek je významnější. Reagují s hydroxylovými radikály (OH-) ve vzduchu a vytvářejí troposférický ozon, který je skleníkovým plynem. Když se dostanou do stratosféry, reagují s OH- za vzniku vodní páry, která je skleníkovým plynem. VOC se také přeměňují na metan.
.