Přemýšleli jste někdy o té nádherné ženě na Michelangelově obraze na stropě Sixtinské kaple – o té, kterou má Bůh ovinutou rukou, zatímco druhou ruku natahuje, aby se dotkla Adamovy ruky?
Někteří historici umění se domnívají, že tato drobná blondýnka byla Jehovova babička, bohyně Sofie. V židovsko-křesťanské tradici je bohyně Sofie počátkem, zdrojem moudrosti a strážkyní poznání všeho, co je spravedlivé a čestné. Díky její zdravé moudrosti a vedení vedou panovníci svá království k prosperitě. V temnotě a nevědomosti, kterým se daří v její nepřítomnosti, se pověstná pustina zažírá do duše a národy hynou.
Známá jako Matka všech nebo prostě jako Moudrost, Sofie se podle gnostických mýtů o stvoření zrodila z Mlčení. Zrodila Muže i Ženu, kteří společně stvořili všechny prvky našeho hmotného světa.
Žena pak zrodila Jehovu ve všech jeho emanacích. Zrodila však také Ialdabaota, který byl znám jako Syn temnoty. Když byli stvořeni lidé, Sofie je všechny vroucně milovala.
Naneštěstí její náklonnost k lidem vyvolala žárlivost jak u Ialdabaotha, tak u Jehovy. V naději, že lidé zůstanou slabí a bezmocní, bratři zakázali lidem jíst ovoce ze stromu poznání. Žena pak vyslala svého ducha v podobě hada, aby lidi naučil neposlouchat závistivé bohy.
Sofie tak zoufale milovala lidi, že se rozhodla, že bude žít mezi nimi. K jejímu zděšení ji většinou ignorovali. Pokusila se s nimi promluvit. Když ohluchli, křičela z vrcholků nejvyšších zdí. Stále však nebyla vyslyšena.
Ve své úzkosti z toho, že ji tak zanedbávají, opustila lidi s poslední myšlenkou: Odmítali jste mě a ignorovali, stejně tak to udělám já, až vás postihne neštěstí a budete mě volat o pomoc. Jen ti, kdo mě upřímně hledají a milují, si zaslouží mou lásku a pomoc.
Jsou lidé, kteří věří, že se Sofie, tak zoufalá ve své touze navázat vztah, později vrátila k lidem v dalším pokusu se s nimi spojit. Sofii často symbolizuje Afroditina holubice, která se později stala holubicí představující Ducha svatého.
Holubice se zjevila Panně Marii v podobě Panny Světla, vstoupila do ní a počala Ježíše. V tomto smyslu se Sofie znovu pokusila v podobě člověka spojit se smrtelníky, které tak milovala.
Mezi Sofiiny vlastnosti patří: spravedlivá, moudrá, milující, komunikativní, znalá, tvořivá, ochranitelská, obětavá a pravdomluvná.
Žena Sofie vidí a říká, jak to je; nemá strach z pravdy.
Dává lidským zkušenostem smysl díky svému daru chápat „širší souvislosti“. Teprve když ustoupíte a získáte určitý emocionální odstup, uvidíte, že i ty nejtraumatičtější zážitky mohou být místem zrodu vašich nejcennějších silných stránek. Teprve ve chvílích velkého stresu lze skutečně ocenit hrdinské výkony.
Sofie byla také matkou Víry, Naděje a Lásky. Jsou to Sofiiny dary pro nás, dary, které mohou překonat zoufalství, zmatek a utrpení, jež rámují lidský život. Sofie vám připomíná, že jasná vize a porozumění lemují cestu, která vede k objevení smyslu vašeho života.