Autor: Joshua Sokol

Možná si myslíte, že být vyhlášen národním nebo státním zvířetem přináší určité výhody. Sněmovna reprezentantů USA 27. dubna odhlasovala, že se bizon americký stane prvním národním savcem USA, co to znamená pro toto zvíře, které kdysi vládlo planinám?

Zdá se, že bylo zachráněno před vyhynutím, ale budoucnost tohoto a dalších oslavovaných zvířat USA není jistá.

Bizon americký (Bison bison) byl v 80. letech 19. století uloven na méně než sto jedinců, ale od té doby se opět vzpamatoval. Zda se jedná o úspěšný comeback, však záleží na vašem referenčním rámci.

Stáda bizonů se dříve rozprostírala od severního Mexika až po Aljašku. Dnes přežívající zvířata zabírají méně než 1 % tohoto areálu – a žijí v pečlivě kontrolovaných oblastech. Někteří dokonce ani nejsou úplně „bizoni“, protože mnohá stáda se křížila se skotem.

„Je velkou otázkou, zda se jedná o skutečně volně žijící stáda, nebo zda je kolem nich prováděno tolik managementu, že už nejsou skutečně divoká; jsou jen jako dobytek na ranči,“ říká Craig Hilton-Taylor, vedoucí oddělení Červeného seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody v britské Cambridgi.

„Zubři jsou možná ohroženější, než si v současnosti myslíme,“ říká. „Letos to budeme muset opravdu pečlivě posoudit.“

Hrozba vyhynutí

Bizon je jen jedním z ikonických amerických zvířat, která mají problémy. Podle naší analýzy hrozí vyhynutí přibližně 29 druhům a poddruhům, které jsou oficiálními státními symboly ve 24 státech USA (viz interaktivní mapa níže).

Mnohé z nich byly kdysi velmi rozšířené nebo představovaly základní kameny regionálních ekonomik, ale od té doby se ve volné přírodě zmenšily na malé, křehké populace.

Jiní jsou lokálními zvláštnostmi, jako například alabamský salamandr Red Hills, který byl viděn vylézat ze svých nor na strmých lesních svazích tak vzácně, že byl objeven teprve v roce 1960.

Všichni se potýkají se zmenšujícím se biotopem. Agresivní ochranářské úsilí některé z nich vytáhlo zpět z okraje. Jedním z úspěchů je havajská husa nene, jejíž počet se v 50. letech 20. století snížil na 30 jedinců, ale nyní čítá asi 2000 ptáků.

Aby však tyto druhy přežily, potřebují více prostoru – a aby se o něj lidská společenství byla ochotna podělit. A jaký vliv by mohl mít jejich návrat do ekosystémů, které se nyní obejdou bez nich, lze jen hádat.

Pantýr na verandě

Floridský panter, jmenovec hokejového týmu v Miami, byl v roce 1982 vyhlášen oficiálním zvířetem státu a drápe se zpět z téměř vyhubeného stavu.

V březnu 2016 se několik pozorování stalo virálním. Jedna kočka byla vyfotografována, jak odpočívá na verandě, a druhá byla natočena, jak běží k vyděšenému turistovi.

Tento poddruh pumy, který se vyskytuje od Kanady po Jižní Ameriku, z východní části Severní Ameriky s výjimkou jižního cípu Floridy téměř vymizel. Když byla v roce 1967 zařazena do amerického zákona o ohrožených druzích, žilo na Floridě už jen asi 30 panterů.

Dnes jich žije odhadem 180. Pomohla tomu infuze čerstvých genů z dovezených texaských pum v 90. letech 20. století a ochranářské skupiny nadále rozšiřují chráněné území, které panter preferuje.

Tento úspěch má smíšené dopady na ekologii. Jako vrcholoví predátoři pomohli floridští panteři snížit počty divokých prasat. „Prasata bývala pohromou jihozápadní Floridy, protože dokázala napáchat velké škody,“ říká Greg Knecht z organizace Nature Conservancy v Tallahassee na Floridě. „Na mnoha místech už divoká prasata nejsou.“

Rostoucí počet panterů také potlačil počty původních jelenů běloocasých a vačic. Menší početnost těchto kořistí zase omezuje zdraví a dlouhodobou bezpečnost populace panterů, která je omezena na území jižně od řeky Caloosahatchee.

„Abyste získali pantery zpět, musíte je mít opravdu na více místech – více než jen v té jedné oblasti jižně od řeky Caloosahatchee,“ říká Knecht.

Podle jeho slov však existuje odpor místních majitelů dobytka, kteří se obávají, že pro pantery budou telata snadnou kořistí. Letos byla na Floridě zatím napadena dvě telata, dvě kozy a jeden pes. „Bylo snadné mít je rád z dálky, ale mít velkého predátora na dvorku mění celou rovnici,“ říká Knecht.“

Stát bez medvěda

V Kalifornii je na státní vlajce kalifornský medvěd grizzly (Ursus arctos californicus) – poddruh, který vyhynul jen něco málo přes deset let poté, co byl v roce 1911 vybrán na vlajku.

Snahy o návrat podobných medvědů selhaly. V roce 2014 podalo Centrum pro biologickou rozmanitost (Center for Biological Diversity) v arizonském Tucsonu právní petici, v níž žádá americký Úřad pro ochranu ryb a divoké přírody (US Fish and Wildlife Service), aby rozšířil své úsilí o obnovu grizzlyho na nové území v několika západních státech včetně Kalifornie.

Části tamního pohoří Sierra Nevada se zdají být vhodné k tomu, aby zvíře hostily, říká Noah Greenwald, vedoucí úsilí o záchranu ohrožených druhů v centru. „Vypadá to, že je tam dost místa a že by tam bylo dost potravy,“ říká.

Představa je taková, že noví medvědi grizzlyové by plnili stejnou ekologickou roli jako jejich zmizelí příbuzní, tedy jako všežravci, kteří roznášejí semena, rozrývají půdu a udržují populace kořisti pod kontrolou.

Úřad pro ochranu ryb a volně žijících živočichů návrh zamítl, a tak se Greenwald a jeho skupina soustředí na zvýšení podpory občanů, aby se medvědi vrátili zpět.

Zemědělci versus ryby

Úděl pum a grizzlyů není nikterak neobvyklý. Několik státních ryb, plazů a obojživelníků je ohroženo, protože jejich životní prostředí mizí s vysycháním zdrojů sladké vody.

„Nejvíc mě zaráží, že jich je na seznamu tolik z téměř stejného důvodu,“ říká Brian Richter, který vede vodní program organizace Nature Conservancy z Charlottesville ve Virginii.

Sladkovodní druhy žijí ve vodě, kterou chtějí lidé odvést na zavlažování nebo do domácností. Nejvýrazněji se tento problém projevuje na americkém západě, který stále sužuje sucho. Polovina tamních toků je na poloviční úrovni než dříve, říká Richter. „Staví to farmáře proti rybám.“

Arizona, Colorado, Nevada a Nové Mexiko si nárokují unikátní poddruhy pstruha říčního, oblíbené rybáři a indiánskými kmeny. Klesající hladina vody, nadměrný rybolov, konkurence a křížení s invazními rybami však tuto rozmanitost ohrožují.

Snahy o reintrodukci ryb do původních oblastí výskytu mají smíšené výsledky.

Pstruh obrovský lahontanský je v Nevadě reintrodukován z přesazeného čistého kmene ryb, který byl po desetiletí zapomenut v horském potoce na hranicích s Utahem.

Podobný program pro pstruha obecného v Coloradu však ztroskotal poté, co genetická analýza v roce 2012 ukázala, že obnovené ryby nejsou tou správnou populací. Nová snaha o obnovu, založená na izolovaném čistém kmeni, začala v roce 2014.

Žít spolu?“

Úspěchy v ochraně přírody u těchto zvířat používaných jako symboly a emblémy nabízejí určitou naději, která se vztahuje i na méně známé druhy. „Ukazuje to, že pokud podniknete správné kroky, můžete věci zvrátit,“ říká Hilton-Taylor. „To je jedna z rolí těchto ikonických druhů. Potřebují velké rezervace, a to přivádí menší druhy.“

Ale zda s nimi bude člověk schopen koexistovat, se teprve uvidí. Usnesení amerického Kongresu o poctě zubrům nabízí náznak, že zubrům se nyní nedostane přednostního zacházení.

„Nic v tomto zákoně,“ píše se v návrhu, „nesmí být vykládáno nebo použito jako důvod ke změně, úpravě, modifikaci nebo jinému ovlivnění jakéhokoli plánu, politiky, rozhodnutí o řízení, nařízení nebo jiného opatření.“

Čtěte více:

Více o těchto tématech: Oživení dávno ztracených evropských šelem prostřednictvím masové obnovy divočiny; Seznamte se se zvířaty, která vzdorují nepřízni osudu a unikají vyhynutí

Více o těchto tématech:

• Spojené státy
• ochrana přírody
• ohrožené druhy