Jméno Trója odkazuje jak na místo v legendě, tak na skutečnou archeologickou lokalitu. V legendě je Trója městem, které bylo 10 let obléháno a nakonec dobyto řeckým vojskem vedeným králem Agamemnonem. Důvodem této „trojské války“ byl podle Homérovy „Iliady“ únos Heleny, královny ze Sparty. Tento únos provedl Paris, syn trojského krále Priama. V průběhu „Iliady“ bohové neustále zasahují na podporu postav na obou stranách konfliktu.

Trója také odkazuje na skutečné starověké město nacházející se na severozápadním pobřeží Turecka, které od starověku mnozí označují za Tróju, o níž se hovoří v legendě. Zda se trojská válka skutečně odehrála a zda je místo v severozápadním Turecku tou samou Trójou, je předmětem diskuse. Novodobý turecký název místa je Hisarlik.

Myšlenka, že se jedná o Tróju, pochází z doby před nejméně 2700 lety, kdy staří Řekové kolonizovali západní pobřeží Turecka. V 19. století se tato myšlenka opět dostala do povědomí, když německý podnikatel a raný archeolog Heinrich Schliemann provedl v Hisarliku sérii vykopávek a objevil poklady, o nichž tvrdil, že pocházejí od krále Priama.

Troja legenda

Trojská válka se měla odehrát na konci doby bronzové. Tedy kolem roku 1200 př. n. l. nebo před ním. odehrála se v době, kdy v Řecku vzkvétala civilizace, kterou nazýváme mykénská. Postavili velké paláce a vyvinuli systém písma.

Nejstarší zprávy o této válce pocházejí od Homéra, který žil kolem osmého století př. n. l., tedy několik století poté, co k událostem došlo. Zdá se, že byly zapsány až ještě později, pravděpodobně v šestém století př. n. l., kdy v Athénách vládl tyran jménem Peisistratos.

Homerova „Iliada“ se odehrává v desátém roce obléhání Tróje a vypráví o řadě událostí, které se zřejmě odehrály během několika týdnů. Z příběhu je zřejmé, že obléhání si vybralo svou daň na řeckém vojsku, které bylo vysláno, aby získalo zpět Helenu. „Trámy našich lodí shnily a lana se přetrhala a daleko jsou naše ženy a naše malé děti,“ píše se v básni (překlad Richmonda Lattimora).

Válka se v podstatě dostala do patové situace, kdy Řekové nebyli schopni dobýt město a Trójané je nedokázali zahnat zpět do moře. My „synové Achajští převyšujeme počet Trójanů – těch, kteří žijí ve městě; ale v jejich řadách jsou družiníci z jiných měst, držitelé kopí, kteří jim pomáhají,“ píše se v „Iliadě“.

V básni se odehraje řada klíčových událostí, včetně souboje Menelaa neboli Meneláa), krále Sparty a manžela Heleny, proti Parisovi. Vítěz má získat Helenu jako odměnu a ukončit tak válku. Bohové však zasáhnou a souboj přeruší ještě před jeho skončením a válka pokračuje.

Další důležitý souboj se odehrává ke konci básně mezi Achilleem (neboli Achillem) a velkým trojským bojovníkem jménem Hektor (neboli Hektor). Trojan ví, že se řeckému válečníkovi nemůže rovnat, a tak zpočátku běží tři kola kolem Tróje a Achilleus ho pronásleduje. Nakonec ho bohové donutí postavit se řeckému bojovníkovi a ten je naopak zabit.

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení nekončí „Iliada“ zničením Tróje, ale dočasným příměřím, po němž boje pravděpodobně pokračují. Další Homérovo dílo nazvané „Odyssea“ se odehrává po zničení města a vystupuje v něm řecký hrdina Odysseus, který se snaží dostat domů. Tato báseň se krátce zmiňuje o tom, jak Řekové dobyli Tróju pomocí slavného „trojského koně“, daru ukrývajícího v sobě bojovníky.

„Jaká to byla také věc, kterou ten mocný muž vykonal a snesl v tom vyřezávaném koni, na němž jsme my všichni náčelníci Argivů seděli, nesouce Trójanům smrt a osud!“ zní část básně (překlad A. T. Murrayho prostřednictvím Perseus Digital Library).

Původ města

Místo Hisarlik v severozápadním Turecku bylo od starověku označováno za Tróju. Archeologické výzkumy ukazují, že bylo osídleno téměř 4 000 let počínaje rokem 3000 př. n. l. Po zničení jednoho města se na něm stavělo město nové, čímž se vytvářel lidmi vytvořený pahorek zvaný „tell“.

„Neexistuje jedna jediná Trója, je jich nejméně deset, které leží ve vrstvách na sobě,“ píše badatel Gert Jan van Wijngaarden z Amsterodamské univerzity v kapitole knihy „Trója: (University of Amsterdam, 2013).

Van Wijngaarden poznamenává, že archeologové musí kopat hluboko, aby našli pozůstatky prvního osídlení, a podle toho, co mohou říci, šlo o „malé město obklopené obrannou zdí z neopracovaného kamene“. Za největší branou byl kámen s vyobrazením tváře, snad božstva vítajícího návštěvníky nového města.

Trója se rozjela v období po roce 2550 př. n. l. Město „bylo značně rozšířeno a opatřeno mohutnou obrannou zdí z broušených kamenných kvádrů a obdélníkových hliněných cihel,“ píše van Wijngaarden. Poznamenává, že na citadele osady stály domy typu „megaron“, které obsahovaly „podlouhlou místnost s ohništěm a otevřeným předhradím“.

Když Heinrich Schliemann v roce 1873 vykopával tuto úroveň Tróje, objevil skrýš s pokladem, který podle něj patřil králi Priamovi. „Sbírka zbraní, zlatých, stříbrných, elektrumových, měděných a bronzových nádob, zlatých šperků, včetně tisíců zlatých prstenů, a řada dalších předmětů z drahých materiálů zřejmě vyšla najevo poblíž vnější strany městské hradby u budovy, kterou Schliemann označil za královský palác,“ píše badatel z University of Queensland Trevor Bryce ve své knize „The Trojans and their Neighbours“ (Routledge, 2006).

Někteří badatelé spekulují, že tyto poklady nebyly nalezeny všechny v jedné hromadě, ale jednalo se spíše o vzácné předměty z celého areálu, které Schliemann shromažďoval po několik týdnů. Schliemann se sice domníval, že našel Priamovy poklady, ale v následujících desetiletích se ukázalo, že jsou na Priama o tisíciletí předčasné.

Homérova Trója?

Město, které mohlo být Homérem zmiňovanou Trójou, patří do dvou dalších fází, které se datují zhruba mezi roky 1700 př. n. l. a 1190 př. n. l. Bryce poznamenává, že jeho obrana byla hrozivá.

„Hradby, překonané náspy z hliněných cihel, kdysi dosahovaly výšky devíti metrů. Do těchto hradeb bylo vestavěno několik strážních věží, z nichž nejimpozantnější je severovýchodní bašta, která sloužila k posílení obrany citadely a zároveň nabízela velkolepý výhled na trojskou pláň,“ píše.

O přesné velikosti města se vedou spory. Archeolog Manfred Korfmann, který vedl vykopávky na tomto místě, píše v článku v knize „Trója:

„Tato Trója měla pod silně opevněnou citadelou velkou obytnou oblast. Pokud je nám dnes známo, citadela neměla ve svém regionu a v celé jihovýchodní Evropě obdoby,“ píše v kapitole knihy. Rozsah obytné oblasti je mezi vědci předmětem diskusí, přičemž někteří tvrdí, že Korfmann její rozsah přeceňuje.

Klíčovým problémem při identifikaci tohoto města jako Homérovy Tróje je způsob jeho zakončení. Trhliny v jeho zdech naznačují, že ho kolem roku 1300 př. n. l. postihlo zemětřesení, po němž možná následovalo povstání nebo útok. „Existují také určité náznaky ohně a kameny z praku ve vrstvě destrukce (naznačující) možnost, že mohlo dojít k nějakému boji,“ píše van Wijngaarden. „Nicméně se zdá, že největší škody způsobilo zemětřesení.“ Navíc poznamenává, že město bylo po svém zničení obnoveno stejnými skupinami obyvatel jako předtím, nikoliv cizími řeckými silami.

Přestože bylo město v roce 1190 př. n. l. napadeno, existují opět problémy s myšlenkou, že to provedla řecká síla. V té době se řecká mykénská civilizace zhroutila a její velké paláce se proměnily v ruiny. V Troji navíc archeologové našli keramiku a bronzové sekery z jihovýchodní Evropy, což naznačuje, že se do města mohli přistěhovat lidé právě odtud.

Pozdější Trója

Město bylo opuštěno kolem roku 1000 př. n. l. a znovu obsazeno v osmém století př. n. l., tedy přibližně v době, kdy žil Homér. Řekové znovu obsazené město nazývali „Ilion“.

„Noví osadníci nepochybovali, že místo, které se chystají obsadit, je bájným dějištěm trojské války,“ píše Bryce, a v pozdějších dobách toho jeho obyvatelé využili k získání politické podpory a antických turistů.

Po několik prvních století byl Ilion skromnou osadou. Ačkoli se mnozí badatelé domnívají, že lidé, kteří Tróju po roce 1000 př. n. l. přesídlili, byli řečtí kolonisté, byla tato myšlenka nedávno zpochybněna. V roce 2014 výzkum publikovaný týmem vědců v časopise Oxford Journal of Archaeology odhalil, že amfora v Tróji, o níž se předpokládalo, že byla dovezena z Řecka, byla ve skutečnosti vyrobena místně a že většina další keramiky nalezené v Tróji po roce 1000 př. n. l. byla rovněž vyrobena místně a nebyla dovezena z Řecka. To vedlo tým k domněnce, že mnozí z lidí, kteří znovu obsadili Tróju, nemuseli být řečtí kolonisté, ale spíše lidé, kteří v oblasti již žili.

Uctívané místo

Perský král Xerxes se na své cestě za dobytím Řecka zastavil, aby Tróji vzdal hold, a především Alexandr Veliký měl ve 4. století př. n. l. učinit totéž a udělit jí zvláštní status v rámci své říše.

„Říká se, že město dnešních Ilianů bylo po určitou dobu pouhou vesnicí, která měla svůj Athénin chrám, malý a levný chrám,“ napsal Strabón, který žil asi před 2000 lety. Když tam „Alexandr po svém vítězství u řeky Granicus přišel, vyzdobil chrám votivními dary, dal vesnici titul města a nařídil těm, kdo ji spravovali, aby ji zvelebili stavbami, a že ji prohlásil za svobodnou a osvobozenou od poplatků; a že později, po porážce Peršanů, poslal na to místo laskavý dopis, v němž slíbil, že z ní udělá velké město…“. (Překlad H. L. Jonese, prostřednictvím Perseus Digital Library)

Speciální postavení Tróje mělo přetrvat i v období římské nadvlády. Římané věřili, že Aeneas, jeden z trojských hrdinů, byl předkem Romula a Rema, legendárních zakladatelů Říma. Obyvatelé města této mytologie využili a město se stalo „oblíbeným cílem poutníků a turistů“, píše Bryce. Poznamenává, že v této fázi existence Tróje, kdy se stala oblíbenou turistickou lokalitou, se město stalo větším než kdykoli předtím, včetně doby, kdy se údajně odehrála trojská válka.

S nástupem středověku však Trója upadala. Do 13. století se město zmenšilo na úroveň skromné zemědělské obce. Nedávný výzkum DNA odhalil příběh ženy, která zemřela před 800 lety na infekci, k níž došlo, když byla těhotná. Dnes je Trója zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO a je oblíbeným cílem turistů v Turecku.

V Tróji se buduje nové muzeum a turecká vláda předložila žádost o repatriaci artefaktů, které byly z Tróje ve 20. století nelegálně odvezeny, a o jejich navrácení do Turecka. Sbírka zlatých šperků v Penn Museum, která byla podle výzkumů odvezena z Tróje ve 20. století, byla po dlouhých jednáních vrácena do Turecka, uvedl C. Brian Rose, profesor archeologie na Pensylvánské univerzitě, v článku publikovaném v roce 2017 v časopise Journal of Eastern Mediterranean Archaeology and Heritage Studies.

Byla trojská válka?

Významnou otázkou, před kterou badatelé stojí, je, zda vůbec nějaká trojská válka existovala? Pokud byla, pak se skutečně jedná o Tróju?

Naneštěstí jediným písemným pozůstatkem nalezeným v Tróji, který pochází z doby před řeckou okupací v 8. století př. n. l., je pečeť psaná jazykem zvaným luvijština, přičemž pečeť byla do Tróje snad přivezena z jiného místa v Turecku.

Učenci si všimli, že topografie Tróje, jak se o ní vypráví v legendě, zřejmě skutečně obecně odpovídá topografii skutečného města, a jak již bylo uvedeno, lidé již v Homérově době také věřili, že se jedná o Tróju.

Archeologické nálezy však stále představují problém. Trója v době trojské války byla zřejmě zničena zemětřesením a později mohla přijímat lidi spíše z jihovýchodní Evropy než z Řecka.

Tyto problémy staví badatele před záhadu. „Na jednom konci názorového spektra je přesvědčení, že válka skutečně byla a že proběhla v podstatě tak, jak ji popsal básník,“ posílá Bryce. „Od toho přecházíme přes různé stupně skepse a agnosticismu až na druhý konec spektra, kde je tato tradice zcela odkázána do říše fantazie.“

Korfmann, současný vykopávač Hisarliku, věří, že příběh o trojské válce obsahuje část pravdy. „Podle současného stavu našich znalostí obsahuje příběh vyprávěný v „Iliadě“ s největší pravděpodobností jádro historické pravdy, nebo jinak řečeno historický substrát,“ píše. „Jakékoli budoucí diskuse o historicitě trojské války budou mít smysl pouze tehdy, pokud se budou ptát, co přesně tímto jádrem či substrátem rozumíme.“