Souostroví San Juan je nejintenzivněji lovenou oblastí státu Washington pro ostnokožce. Komerční potápěčský rybolov kalifornské mořské okurky (Parastichopus californicus) i mořského ježka červeného (Mesocentrotus franciscanus) se koncem 80. a začátkem 90. let 20. století vyznačoval vysokou mírou odlovu. Zde hodnotíme výkonnost populací obou druhů v současném režimu řízení rybolovu na základě odhadů biomasy z průzkumu dálkově řízenými vozidly, časových řad relativní početnosti z průzkumů indexových stanic SCUBA a údajů z rybářských deníků. Uvádíme také souvislosti stanovišť obou druhů s hloubkou a složením substrátu mořského dna. Plně využitá kvóta pro Parastichopus představuje 11,4% roční míru odlovu ze současného odhadu odlovitelné biomasy a známky toho, že tato míra je neudržitelná, zahrnují: nízkou hustotu v mělkých vodách, relativní početnost, která zůstává nízká, a neustálý pokles úlovku na jednotku výkonu (CPUE). Hojný parastychopus pod lovnou hloubkou nemusí mít dostatečnou hustotu, aby fungoval jako trvalá zásobárna, která by doplnila mělčiny novými jedinci. Částečně využitá kvóta pro Mesocentrotus představuje 3,9% roční míru odlovu na základě současného odhadu biomasy, relativní početnost se zvýšila z nedávného minima a neexistuje žádný trend v CPUE. Četné podobnosti mezi oběma druhy rybolovu, pokud jde o složení loďstva a historii odlovu, spolu s rozdílným stavem populace naznačují, že lov mořských okurků se může z nadměrného využívání zotavovat pomaleji. Navzdory problémům spojeným se společným řízením rybolovu mezi několika skupinami zúčastněných stran bylo dosaženo dohody o zlepšení dlouhodobé životaschopnosti rybolovu druhu Parastichopus pomocí snížených kvót odlovu a zákazu rybolovu v měsících vrcholícího tření a o dalším pečlivém sledování rybolovu druhu Mesocentrotus.

.