Injekce steroidů do středního ucha funguje stejně dobře jako jejich perorální užívání, pokud jde o obnovu sluchu u pacientů s náhlou hluchotou. Toto zjištění, které je výsledkem rozsáhlé klinické studie porovnávající obě terapie, pomůže lékařům vybrat nejlepší léčbu pro pacienty s tímto onemocněním.
Náhlá hluchota, nazývaná také náhlá senzorineurální ztráta sluchu, je naléhavý zdravotní stav, který ročně postihne několik tisíc lidí, obvykle ve věku od 40 do 60 let. Často vzniká bez zjevné příčiny a objevuje se v jednom uchu najednou nebo v průběhu až 3 dnů. K obnovení sluchu se obvykle předepisují perorální steroidy, například prednison, v průběhu 2 týdnů. Než se ztráta sluchu stane trvalou, existuje pouze 2 až 4týdenní časové okno pro léčbu.
V poslední době začali lékaři aplikovat steroidy přímo do středního ucha – postup se nazývá intratympanická léčba. Předpokládá se, že tato technika dodá do ucha větší množství léku a zabrání některým nežádoucím účinkům, které mohou být spojeny s perorálními steroidy. Nežádoucí účinky perorální léčby mohou být mírné, jako je přibývání na váze, změny nálady a poruchy spánku, nebo závažnější, jako je vysoký krevní tlak a zvýšená hladina cukru v krvi. Nežádoucí účinky injekčně podávaných steroidů jsou obvykle lokální, například ušní infekce a závratě. Dosud však žádná studie neporovnávala tyto dva způsoby léčby, aby zjistila, zda přímá injekce funguje stejně dobře jako perorální steroidy.
Pro zkoumání vedl Dr. Steven Rauch z Harvard Medical School a Massachusetts Eye and Ear Infirmary tým výzkumníků ze 16 lékařských center v celé zemi klinickou studii, které se zúčastnilo více než 250 pacientů. Studie byla financována Národním institutem pro hluchotu a jiné komunikační poruchy (NIH’s National Institute on Deafness and Other Communication Disorders, NIDCD) a její výsledky byly zveřejněny v časopise Journal of the American Medical Association 25. května 2011.
Studie testovala léčbu tak, jak se obvykle podává na klinice. V případě perorální steroidní terapie dostávali pacienti 60 miligramů prednisonu po dobu 14 dnů, po nichž následovalo 5denní období snižování dávky. Druhá skupina dostávala 40 miligramů methylprednisolonu aplikovaného přímo přes ušní bubínek 4krát v průběhu 2 týdnů. Studie sledovala zotavení těchto pacientů po dobu 6 měsíců a úspěšnost léčby měřila na základě testů sluchu v prvním a druhém týdnu a ve 2. a 6. měsíci.
Při obou režimech se pacientům obnovil sluch přibližně ve stejné míře ve 2. a 6. měsíci. U pacientů užívajících perorální steroidy se vyskytly typické příznaky, jako jsou změny spánku, nálady a chuti k jídlu. Pacienti s injekčně podávanými steroidy měli bolesti v místě vpichu a závratě; několik z nich mělo ušní infekce a perforovaný ušní bubínek. Většina příznaků do 6 měsíců odezněla. Rozdíl nicméně ukázal, že i když je léčba stejně účinná, nemusí být stejně vhodná pro každého pacienta.
„Komfort, cena a pohodlí léčby perorálními steroidy jsou výhodnější než léčba intratympanální,“ říká Dr. Rauch, „ale injekční steroidy jsou stejně účinnou alternativou pro lidi, kteří ze zdravotních důvodů nemohou užívat perorální steroidy. Lidé s náhlou hluchotou by měli se svým lékařem prodiskutovat rizika a výhody obou způsobů léčby.“