Předtím jsem potratila v osmém týdnu, takže jakmile jsem znovu otěhotněla, cítila jsem úzkost a zůstalo to se mnou. Na začátku těhotenství jsem měla několik krvácení, jedno na Štědrý den, a vzpomínám si, že jsem sestře řekla: „Už je to zase tady.“ Ale vyšetření na Boxing Day ukázalo, že miminko je v pořádku.

Svědění začalo ve 34. týdnu

Svědění začalo až ve 34. týdnu a mohu ho popsat jen jako pocit, jako by mi něco lezlo po chodidlech. Zpočátku jsem to přičítala zadržování tekutin, ale škrábala jsem se a škrábala, abych se toho zbavila.

Měla jsem mírné svědění na bříšku, které jsem přičítala natahování kůže, a když se to zhoršilo, usoudila jsem, že je to letním horkem.

„Mohu to popsat jen jako pocit, jako by mi něco lezlo po chodidlech“

Porodní asistentce jsem se o tom zmínila až ve 36. týdnu, kdy mi udělala krevní testy, také se zmínila, že by to mohlo znamenat nutnost vyvolání porodu, ale moc jsem nad tím nepřemýšlela.

Později ten den mi zavolala doktorka a řekla mi, že mám porodní cholestázu, která se také nazývá intrahepatální těhotenská cholestáza. O svrabu jsem četla v časopisech, ale věděla jsem, že je neobvyklý a obvykle postihuje ženy z jiného etnika. V okamžiku stanovení diagnózy jsem netušila, jaké to má důsledky a jak vážné to může být pro mé dítě.

Stále jsem pracovala a druhý den ráno mě čekala důležitá schůzka, a tak jsem požádala lékaře, zda bych mohla návštěvu ordinace odložit na následující den, a on souhlasil.

Zjistila jsem, že mi hrozí vyšší riziko narození mrtvého dítěte

Když jsem ale přišla domů, můj partner Rob pátral na internetu a poprvé mi došlo, že OC může ohrozit mé dítě, že v některých případech vedlo k narození mrtvého dítěte.

Být úzkostná po celou dobu těhotenství, zjistit svůj největší strach, že můžete potenciálně přijít o své dítě, bylo děsivé. Připadala jsem si jako idiot, že jsem odložila schůzku s lékařem, a plánovala jsem, že hned ráno zavolám porodní asistentce.

Předběhla mě, vysvětlila mi, co je to porodnická cholestáza, a trvala na tom, abych jela rovnou do nemocnice, a řekla mi, že budu nadále v péči konzultantů.

Když jsem tam dorazila, zjistili, že mám žlučové kyseliny s hodnotou 24.

Poté, co jsem přišla do porodnice, mi řekli, že jsem v pořádku. Záleží na nemocnici, buď nad 10, nebo nad 14 znamená, že dostanete diagnózu OC. Dali mi nějaké léky Urso, ale jestli se něco zhoršilo, tak svědění. Sledovali mě, pak jsem se vrátila o týden později a v té době už jsem měla žlučové kyseliny na hodnotě 68. Dva konzultanti, které jsem navštívila, si hodně protiřečili, jeden říkal, že můžu rodit v plném rozsahu, ale druhý, že musím podstoupit indukci.

Nakonec jsem byla objednaná na indukci týden po stanovení diagnózy v téměř 38. týdnu.

Prošla jsem kurzem hypnoporodu a líbila se mi představa porodu do vody, vše přirozené. Dokonce jsem si pohrávala s myšlenkou porodu doma s co nejmenšími zásahy, takže jít do porodnice pod dohledem konzultanta jsem opravdu nechtěla. Ale převládal u mě ten pocit úzkosti, prostě jsem chtěla, aby tu moje dítě bylo v bezpečí.

Moje porodní asistentka byla v OC velmi zběhlá, ale praktický lékař se nezdál být

Vyvolávání bylo dost hrozné, ani ne tak bolestí, prostě to trvalo strašně dlouho. Začalo to v pátek a nakonec mi v pondělí praskla voda, ale po devíti hodinách se nám miminko zaseklo, klesla mu srdeční frekvence a já byla odvezena na akutní císařský řez. Moc si z toho nepamatuji, ale vím, že to pro Roba bylo velmi traumatizující a děsivé, natolik, že už možná nebudeme mít další děti, protože si není jistý, jestli by tím procesem a tou hrůzou dokázal znovu projít.

Ulevilo se mi, že je Teddy tady, v pořádku a zdravý, ale zůstala jsem s pocitem selhání, že jsem musela podstoupit císařský řez, že mám stav, který ohrožuje mé dítě.

Péče, které se mi dostalo, byla taková smíšená, moje porodní asistentka byla velmi informovaná, ale můj praktický lékař se nezdál být, jinak by mi nikdy nedoporučil počkat den navíc na další sledování. Jeho následná péče taky nebyla nic moc, na kontrole po šestinedělí jsem mu musela říct, že mi musí udělat krevní testy na kontrolu funkce jater. Jen díky webovým stránkám ICP jsem věděla, že mám požádat o toto kontrolní vyšetření, jejich webové stránky mi neuvěřitelně pomohly a bylo by skvělé, kdyby mě při stanovení diagnózy nasměrovali tímto směrem, než abych musela hledat na Googlu.

Je třeba mít větší povědomí o OC, já měla štěstí, ale vím, že některé ženy ho nemají. Svědění bylo spíš podráždění než cokoli jiného, většinou se mi to stávalo v noci a stejně jsem nespala moc dobře. Pro mě bylo opravdovou noční můrou, že po úzkostném těhotenství, kdy jsem se právě začala trochu uvolňovat, mi řekli, že se něco může pokazit, že můžu přijít o dítě, to bylo děsivé.

Přečtěte si více o porodnické cholestáze/intrahetické sholestáze v těhotenství zde

.