Neustále tu dostávám komentáře o tom, jak lidem „chybím v seriálu“ nebo že bych měl „natočit ještě pár dílů“ s rodinou; Píšu to proto, abych řekl, že se to nikdy nestane. Kvůli ‚epizodě‘ a sledovanosti jsem viděla spoustu STORYLINES načrtnutých (volně) o našich životech, a když jsem stála tady, v zákulisí a sledovala to zvenčí, prostě jsem se nemohla přestat smát. Smát se tomu, jak moc se producenti musí snažit, abychom se řídili mluvícími body, a tomu, jak směšné ty mluvící body jsou. . Abych špatně citoval Chomského, „hlavním cílem každého systému je zachovat jeho integritu“, což znamená, že hlavním cílem „štábu“, který jsem za ta léta cítil a pozoroval, je zachovat si práci a sledovanost, což je na vás, jestli máte pravdu nebo ne. Tím nechci říct, že jsou všichni bezduší firemní šimlové nebo něco podobného, jsou a byli mezi nimi dobří lidé, ale to nepopírá skutečnost, že mají své osobní cíle. Pro mě je to, že jsem si všiml, jak agenda štábu nefunguje dobře se zdravím & štěstím naší rodiny, to, co mě před časem přimělo rozhodnout se, že jakmile budu moci, nebudu její součástí. . Celkově si vážím toho, že lidé chtějí, abych ještě pár dílů „byl s rodinou“, ale rodina, která se natáčí, není moje rodina. Jsou to postavy Roloffových a já s nimi nemám téměř nic společného a ani sám nechci být postavou. Jakmile však kamery spadnou, je to skoro, jako by tu roli nikdy nehráli. Dvacet minut po pořízení tohoto snímku jsme si všichni plus kamarádi dlouho do noci udělali táborák. Takže jsem se svou rodinou a mám je rád, jen chci říct, že tohle už ode mě v televizi nikdy neuvidíte. (Tato fotka je stará několik měsíců)
.