Mnoho výzkumů se zabývalo emocionálními reakcemi dospělých na hudbu. Výzkumy s dětmi jsou však více kusé a eklektické, což možná odráží obtížnost ptát se jich na to, co se jim líbí. Vědci vědí, že děti slyší a pamatují si hudbu ještě v děloze. A jedna zajímavá studie zjistila, že novorozenci dávají přednost Bachovi před Aerosmith.
Většina systematických prací zjistila, že malé děti dávají jasně přednost konsonanci před disonancí a dokáží si zapamatovat tempo a barvu hudby, kterou již slyšely. Děti dávají přednost ženskému hlasu, ale ještě více se jim líbí, když nabývá vlastností „mateřštiny“ (vysoce energický zpěvný tón, který všichni přirozeně přejímáme, když mluvíme s dětmi). Jejich emocionální reakce na hudbu jsou však trochu větší záhadou. Jaký druh hudby v nich vyvolává klid a spokojenost? A co je činí šťastnými?“
Jsem odborník na dětský smích a zaujalo mě, když mě a hudební psycholožku Lauren Stewartovou oslovil dětský klub C&G, abychom vytvořily „vědecky prokázanou písničku, která dělá děti šťastnými“ a kterou by mohly rozdávat rodičům. Přišlo nám to jako zajímavá výzva. Naší první podmínkou však bylo, aby nepoužívali slovo „dokázat“. Naší druhou podmínkou bylo, že nás nechali dělat skutečnou vědu. Ochotně souhlasili.
Prvním krokem bylo zjistit, co je již známo o zvucích a hudbě, které by mohly dělat děti šťastnými. Měli jsme nějaké zkušenosti. Při své předchozí práci na projektu Dětský smích jsem se ptala rodičů na říkanky a hloupé zvuky, které se dětem líbí. Laurenin předchozí výzkum se zabýval „ušními červy“, písničkami, které uvíznou v hlavě. Objevili jsme však překvapivě málo výzkumů o hudebních preferencích miminek. To bylo povzbudivé, protože to znamenalo, že z vědeckého hlediska jde o užitečný projekt.
Dalším krokem bylo najít správného skladatele: Imogen Heap, držitelku ceny Grammy. Imogen je velmi technicky zdatná hudebnice, která má shodou okolností vlastní osmnáctiměsíční dceru. Výzvy projektu ji také zaujaly. Jen málo hudebníků se ujalo úkolu napsat skutečnou hudbu, která by nadchla miminka a zároveň oslovila rodiče. Hudebník Michael Janisch sice nahrál celé album Jazz for Babies, ale to bylo velmi pomalé a určené k uklidnění miminek. Většina hudby napsané speciálně pro miminka zní upřímně vyšinutě.
Setkali jsme se s Heap a dali jí soubor doporučení na základě toho, co jsme zjistili z minulého výzkumu. Píseň by měla být v durové tónině s jednoduchou a opakující se hlavní melodií s hudebními prostředky, jako jsou bubínky, změny tónin a klouzání po stoupající výšce tónu, které poskytují příležitost k očekávání a překvapení. Protože srdeční frekvence dětí je mnohem rychlejší než naše, měla by být hudba rychlejší, než bychom očekávali. A konečně by měla obsahovat energický ženský vokál, ideálně nahraný v přítomnosti skutečného dítěte.
Příprava experimentu
Naštěstí měla Heap na pomoc při komponování svou dceru Scout. Heap vytvořila čtyři melodie, které jsme mohli v laboratoři vyzkoušet, dvě rychlé a dvě pomalé. Pro každou z nich vytvořila verzi s jednoduchým zpívaným textem a bez něj. Zhruba 26 dětí ve věku od šesti do 12 měsíců pak přišlo do naší laboratoře se svými maminkami a několika tatínky, aby nám sdělily svůj názor. Překvapivě se zdálo, že většina rodičů a 20 z 26 dětí dává jednoznačně přednost jedné konkrétní melodii. V souladu s našimi předpoklady to byla rychlejší melodie. Ještě překvapivější bylo, že to byla melodie, která začala jako malá písnička vymyšlená skautem.
Věděli jsme, která písnička se maminkám líbí, protože jsme se jich mohli zeptat. Také jsme požádali rodiče, aby nám řekli, co mají jejich děti nejraději, protože oni jsou odborníci na své vlastní děti. Odpovědi miminek jsme ale také natáčeli a videa kódovali podle smíchu, úsměvů a tance.
Teď, když jsme měli vítěznou melodii, musel z ní Heap udělat celovečerní písničku a ta musela být vtipná (pro miminko). Tajemství spočívalo v tom, aby byla hloupá a společenská. Přibližně 2 500 rodičů z dětského klubu C&G a fanklubu Heapäs hlasovalo o hloupých zvucích, které jejich miminka potěšily. Mezi deset nejlepších zvuků patřilo „bú!“. (66 %), maliny (57 %), kýchání (51 %), zvuky zvířat (23 %) a dětský smích (28 %). Víme také, že děti lépe reagují na „ploskové“ vokály, jako je „pa“ a „ba“, ve srovnání se „sonorními“ zvuky, jako je „la“. Mnoho z těchto prvků Heap velmi chytře zapracoval do písničky.
Dále bylo třeba, aby to bylo něco, co by rodiče bavilo a co by mohli sdílet se svými dětmi. Štěstí je sdílená emoce a úspěch dětských říkanek spočívá v tom, že jsou interaktivní. Heap pečlivě vytvořil text písně tak, aby vyprávěl radostný příběh o tom, jak milujeme své malé děti, ať už jsme kdekoli – od nebe až po oceán, na kole nebo na raketě. Dopravní téma umožňovalo spoustu plosek „píp, píp“ a skákacích akcí.
Naši konzultanti dětské hudby se vrátili do laboratoře a poslechli si dva mírně odlišné náčrty celé písně. Tentokrát jsme zjistili, že o něco pomalejší se zdála fungovat lépe (163 vs. 168 úderů za minutu), možná proto, že dávala rodičům a dětem trochu více času na reakci na text. Zjistili jsme také, že refrén je nejúčinnější částí písně, a určili jsme, který text a zvukové efekty fungují lépe a který hůře.
Po posledním kole úprav od Heapa jsme přistoupili k jinému druhu testu. Shromáždili jsme asi dvacet dětí v jedné místnosti a přehráli jim píseň všem dohromady. Pokud jste se někdy setkali s nadšeným batoletem nebo malým dítětem, víte, že dvě a půl minuty je dlouhá doba na udržení pozornosti i jednoho dítěte, natož dvou desítek. Když zazněla „Veselá písnička“, setkali jsme se s mořem nadšených malých tváří. Tento závěrečný kousek nebyl zrovna nejvědečtější, jak se na testy sluší a patří, ale rozhodně mě přesvědčil, že máme v rukou hit.
Teď, když máme písničku, která je nová a zároveň vysoce přátelská k dětem, máme s Lauren v plánu celou řadu následných studií. Plánujeme písničku použít v řadě experimentů, které se zabývají tím, jak rodiče seznamují svá miminka s hudbou, a doufáme, že se budeme hlouběji zabývat fyziologickými reakcemi miminek na veselou hudbu.