Po volbách 5. března 1933 zahájili nacisté systematické převzetí zemských vlád v celém Německu, čímž ukončili staletou tradici místní politické nezávislosti. Ozbrojení hrdlořezové SA a SS vtrhli do úřadů místních samospráv a využili nařízení o výjimečném stavu jako záminku k tomu, aby svrhli legitimní úředníky a nahradili je nacistickými říšskými komisaři.

Političtí nepřátelé byli zatýkáni po tisících a zavíráni do narychlo zkonstruovaných záchytných kotců. Jako vězení sloužila stará vojenská kasárna a opuštěné továrny. Jakmile se vězni ocitli uvnitř, byli podrobeni cvičení ve vojenském stylu a tvrdé disciplíně. Často byli biti a někdy i umučeni k smrti. To byl úplný začátek nacistického systému koncentračních táborů.

V této době byly tyto rané koncentrační tábory volně organizoványpod kontrolou SA a konkurenční SS. Mnohé z nich byly jen o málo víc než ohrady z ostnatého drátu, známé jako „divoké“ koncentrační tábory, zřízené místními gauleitery a vůdci SA.

Pro Adolfa Hitlera byl cíl legálně zavedené diktatury již na dosah. Dne 15. března 1933 se konalo zasedání vlády, během něhož Hitler a Göring diskutovali o tom, jak zabránit zbytkům demokratického procesu, aby Říšský sněm schválil zmocňovací zákon, který by Hitlerovi předal ústavní funkce Říšského sněmu, včetně pravomoci vydávat zákony, kontrolovat rozpočet a schvalovat smlouvy se zahraničními vládami.

Výjimečný dekret, který Hindenburg podepsal 28. února po požáru Říšského sněmu, jim usnadnil zasahovat do činnosti neonacistických volených zástupců lidu tím, že je jednoduše zatkl.

21. března 1933 – S pohledem Německa a celého světa upřeným na něj – uctivá Hitlerova procházka ke garnizónnímu kostelu v Postupimi na slavnostní zahájení nového zasedání Říšského sněmu. Dole: Hitler zdraví prezidenta Hindenburga podle starého německého zvyku – nataženou rukou a skloněnou hlavou.

Nahoře: Hindenburg se vrací do svého sídla: Uvnitř garnizónního kostela – Hitler mluví, zatímco prezident Hindenburg (vpravo dole) a stará německá garda naslouchají.

Na spodním snímku: Před kostelem si rozpačitý kancléř Hitler povídá s císařovým synem a dědicem, korunním princem Wilhelmem.

Dole: O dva dny později – 23. března – Hitler předstupuje před Říšský sněm v Berlíně, aby jej ujistil, že – pokud mu budou uděleny – jeho nové pravomoci podle zmocňovacího zákona budou využívány šetrně.

Když Hitler spřádal plány na ukončení demokracie v Německu, připravil ministr propagandy Joseph Goebbels při slavnostním otevření nově zvoleného Říšského sněmu brilantní představení pro veřejnost.

Dne 21. března se v garnizónním kostele v Postupimi, pohřebišti Fridricha Velikého, konal propracovaný obřad, který měl zmírnit obavy veřejnosti z Hitlera a jeho gangsterského nového režimu.

Zúčastnil se ho prezident Hindenburg, zahraniční diplomaté, generální štáb a celá stará garda sahající až do dob císaře. Oblečeni ve svých krásných uniformách posetých medailemi sledovali nanejvýš uctivý projevAdolfa Hitlera, který vzdával úctu Hindenburgovi a oslavoval spojení starých pruských vojenských tradic a nové nacistické říše. Jako symbol toho na staré říšské vlajky brzy přibyly hákové kříže.

Po skončení projevu Hitler přistoupil k Hindenburgovi a uctivě se před ním poklonil, přičemž uchopil starého muže za ruku. Scéna byla zaznamenána na filmový pás a fotografy tisku z celého světa. Přesně takový dojem chtěli Hitler a Goebbels vyvolat ve světě, přičemž po celou dobu spřádali plány, jak Hindenburga a zvolený Říšský sněm odhodit.

Ještě téhož dne podepsal Hindenburg dva dekrety, které mu předložil Hitler. První z nich nabízel úplnou milost všem nacistům, kteří jsou momentálně ve vězení.Dveře věznic se otevřely a vyšla z nich celá řada nacistických zločinců a vrahů.

Druhý dekret podepsaný zmateným starcem umožňoval zatknout každého, kdo byl podezřelý ze zlomyslné kritiky vlády a nacistické strany.

Třetí dekret podepsaný pouze Hitlerem a Papenem umožňoval zřízení zvláštních soudů pro souzení politických provinilců. Tyto soudy byly vedeny ve stylu vojenského soudu bez poroty a obvykle bez obhájce.

Dne 23. března se v berlínské Krollově opeře sešel nově zvolený Říšský sněm, aby projednal přijetí Hitlerova zmocňovacího zákona. Oficiálně se nazýval „Zákon o odstranění tísně lidu a říše“.

Nacističtí šturmovikové v hnědých košilích se hrnuli nad honosnou starou budovou jako demonstrace síly a viditelná hrozba. Stáli venku, na chodbách a dokonce lemovali uličky uvnitř a zlověstně se dívali na každého, kdo by se mohl Hitlerově vůli postavit.

Před hlasováním pronesl Hitler projev, v němž se zavázal ke zdrženlivosti.

„Vláda využije těchto pravomocí pouze tehdy, pokud budou nezbytné k provedení životně nutných opatření… Počet případů, kdy existuje vnitřní nutnost k použití takového zákona, je sám o sobě omezený,“ řekl Hitler v Říšském sněmu.

Slíbil také ukončení nezaměstnanosti a zavázal se podporovat mír s Francií, Velkou Británií a sovětským Ruskem. K tomu všemu však podle Hitlera potřeboval nejprve zmocňovací zákon. Potřeboval dvoutřetinovou většinu, protože zákon by vlastně měnil ústavu. Hitler k jeho přijetí potřeboval 31 neonacistických hlasů. Tyto hlasy získal od katolické Strany středu poté, co dal falešný slib, že obnoví některá základní práva, která mu již byla dekretem odebrána.

Mezitím nacistické šturmoviky venku skandovaly: „Plnou moc – nebo jinak! Chceme zákon – nebo oheň a vraždění!“

Ale uprostřed drtivé síly povstal jeden muž. Otto Wells, vůdce sociálních demokratů, vstal a tiše promluvil k Hitlerovi.

„My, němečtí sociální demokraté, se v této historické hodině slavnostně hlásíme k zásadám lidskosti a spravedlnosti, svobody a socialismu.“ Žádný povolující akt vám nemůže dát moc zničit ideje, které jsou věčné a nezničitelné.

Hitler se rozzuřil a vyskočil, aby odpověděl.

„Už tě nepotřebujeme! Hvězda Německa stoupne a vaše se potopí! Zazněl tvůj umíráček!“

Hlasovalo se – 441 pro, proti bylo jen 84 sociálních demokratů.

Nacisté vyskočili na nohy, tleskali, dupali a křičeli, pak propukli v nacistickou hymnu, píseň Hörst Wessel.

Demokracie skončila. Legálně svrhli Německou demokratickou republiku. Od tohoto dne měl být Říšský sněm jen hlásnou troubou, roztleskávačkou Hitlerových výroků.

Zajímavé je, že nacistická strana byla nyní zaplavena žádostmi o členství. Tyto opozdilce staří nacisté cynicky označovali jako „březnové fialky“. V květnu nacistická strana členství zmrazila. Mnozí z těch, kteří byli vyřazeni, se přihlásili do SA a SS, které stále přijímaly členy. Počátkem roku 1934 však Heinrich Himmler vyhodil 50 000 těchto „březnových fialek“ z SS.

Nacistický Gleichschaltung nyní začal, masivní koordinace všech aspektů života pod hákovým křížem a absolutním vedením Adolfa Hitlera.

Pod Hitlerem byl nadřazen stát, nikoli jednotlivec.

Od okamžiku narození člověk existoval, aby sloužil státu a podřizoval se vůdcovu diktátu. Kdo nesouhlasil, byl zlikvidován.

Mnozí s tím souhlasili. Byrokraté, průmyslníci, dokonce i intelektuálové a literáti, včetně Gerharta Hauptmanna, světoznámého dramatika, vystupovali na otevřenou podporu Hitlera.

Mnozí s tím nesouhlasili a opustili zemi. Záplava nejlepších mozků, včetně více než dvou tisíc spisovatelů, vědců a lidí z oblasti umění, se vylila z Německa a obohatila jiné země, především Spojené státy. Mezi nimi spisovatel Thomas Mann, režisér Fritz Lang, herečka Marlene Dietrichová, architekt Walter Gropius, hudebníci Otto Klemperer, Kurt Weill, Richard Tauber, psycholog Sigmund Freud a Albert Einstein, který byl na návštěvě Kalifornie, když se Hitler dostal k moci, a do Německa se už nevrátil.

V Německu nyní probíhaly neustálé nacistické mítinky, průvody, pochody a shromáždění za neutuchající Goebbelsovy propagandy a všudypřítomné svastiky. Pro ty, kteří zůstali, byla ve vzduchu zvláštní směs strachu a optimismu.

Nyní, poprvé jako diktátor, obrátil Adolf Hitler svou pozornost k hnací síle, která ho do politiky přivedla na prvním místě, k nenávisti k Židům. Začalo to prostým bojkotem 1. dubna 1933 a skončilo o několik let později největší tragédií v celé lidské historii.

Vzestup Hitlera – Autor/Bibliografie
Vzestup Hitlera Rejstřík kapitol

Pokračování na II. díl naší Hitlerovy historie
Triumf Hitlera – Předválečná léta nacistického Německa, 1933-1939.

Podívejte se také:
The History Place – Časová osa druhé světové války v Evropě
The History Place – Časová osa holocaustu
The History Place – Historie Hitlerjugend

Hlavní stránka The History Place

Termíny použití: Je povoleno pouze soukromé domácí/školní nekomerční, neinternetové opakované použití jakéhokoli textu, grafiky, fotografií, zvukových klipů, jiných elektronických souborů nebo materiálů z The History Place.