Syrská občanská válka, která již deset let decimuje zemi, vyvolává regionální humanitární krizi a přitahuje aktéry od Spojených států po Rusko, se zřejmě nezadržitelně blíží ke konci. Zdá se, že prezident Bašár Asad s podporou Íránu a Ruska vyšel z konfliktu, který začal poté, co jeho vláda v roce 2011 násilně potlačila civilní protesty, jako vojenský vítěz. Ozbrojené povstání, které následovalo, se brzy změnilo v regionální a globální zástupnou válku, v níž na vrcholu bojů radikální islamistické skupiny převzaly kontrolu nad rozsáhlými oblastmi země, aby ji vzápětí ztratily tváří v tvář trvalým protiútokům provládních sil i koalice západních armád pod vedením USA.

Boje však ještě nejsou zcela u konce, severozápadní oblast Idlíbu zůstává mimo kontrolu vlády. Na začátku roku 2020 vyústila Ruskem podporovaná kampaň syrské armády za znovudobytí Idlibu od posledních zbývajících ozbrojených opozičních skupin, které se zde soustředily, ve střety s tureckými jednotkami nasazenými na ochranu klientských milicí Ankary. Tyto potyčky byly připomínkou toho, že konflikt, ačkoli se zdánlivě nachází v závěrečné fázi, může stále přerůst v regionální požár. Situace na severovýchodě země zůstává nestabilní i po odsunu amerických sil od hranic s Tureckem, přičemž v regionu jsou nyní rozmístěny turecké, syrské a ruské síly spolu se zmocněnci a syrskými kurdskými milicemi.

Návrat k vysoce intenzivním bojům v Idlibu způsobil další humanitární krizi, která posílá vlny uprchlíků k tureckým hranicím a zvyšuje již tak závratné humanitární náklady války. Odhadovaný počet obětí je 400 000 lidí, ale ve skutečnosti může být mnohem vyšší. A v různých fázích konfliktu byla vysídlena více než polovina obyvatel země. Agentura OSN pro uprchlíky odhaduje, že od začátku bojů uprchlo ze Sýrie 5,6 milionu lidí, což značně zatěžuje sousední země i Evropu. I když konflikt ustává, není jasné, kdy a zda vůbec se budou moci vrátit.

Po definitivním ukončení bojů bude Asad stále čelit výzvě obnovy země, včetně oblastí, kde údajně nasadil chemické zbraně proti vlastním občanům. Otázka, kdo zaplatí účet, zůstává otevřená. USA a evropské země s Asadem spolupracují nerady. A Moskva pravděpodobně nepřevezme náklady na obnovu, které OSN odhaduje na 250 miliard dolarů. Bývalý americký prezident Donald Trump se ochotně distancoval od situace v Sýrii, ale prezident Joe Biden zatím nevyjádřil svůj přístup ke konfliktu, jehož konec se zdá být jako vždy nejasně viditelný na obzoru, ale jehož ničivý dopad je jasný a přítomný.

WPR se syrskou občanskou válkou podrobně zabývala a nadále zkoumá klíčové otázky, co bude dál. Zabrání Rusko a Turecko eskalaci krize v Idlibu? Může Rusko donutit Asadův režim k provedení klíčových institucionálních reforem, aby splnil podmínky západních zemí pro pomoc s financováním obnovy Sýrie? Jakou roli bude v zemi nadále hrát Írán a jím podporované milice? Níže uvádíme některé z hlavních bodů zpravodajství WPR.

Assad Is Getting Away With the Century’s ‚Greatest War Crimes‘

Jedná se o válku, na kterou jako by většina světa zapomněla, s příliš mnoha chmurnými milníky, než aby se daly spočítat. A i když vychází najevo stále více podrobností o hrůzách v Sýrii, především o systematickém mučení a zvěrstvech páchaných režimem Bašára Asada, spravedlnost a odpovědnost jsou stále vzdálené.

Občanská válka &Vnitřní politika

Po znovuzískání kontroly nad většinou obydlených oblastí země stojí nyní Asad před úkolem obnovit Sýrii. Nemá však na to peníze a mocnosti, které je mají – Spojené státy a Evropa – tvrdí, že bez změny režimu nejsou ochotny poskytnout žádné finanční prostředky. Asad mezitím prohlásil, že není ochoten ani uvažovat o institucionálních reformách, které by mohly uspokojit některé jeho kritiky. To by pro Sýrii a její občany mohlo znamenat cyklus domácích krizí.

• Jak si Asadova rodina udržela vládu nad Sýrií – a jaká je cena její vlády, in: Where 50 Years of Assad Family Rule Have Left Syria
• Proč jsou nedávné zprávy o Asadově brzkém politickém konci, stejně jako ty předchozí, předčasné, in: Is Syria’s Assad as Weak as He Appears?
• Co je hnací silou riskantního přístupu Turecka v Idlibu, in Escalating to Deescalate? Why Turkey Is Targeting Syria’s Army

Outside Powers and Coalitions

Sýrie začíná vypadávat z mezinárodní agendy. Ačkoli Rusko a Turecko zůstávají aktivně zapojeny, zájem ostatních aktérů, včetně Spojených států, klesá – což je dramatická změna oproti dřívějším fázím konfliktu, kdy Sýrie sloužila jako zástupné bojiště pro místní i globální mocnosti. Přinejmenším se zdá, že Moskva nemá zájem vzdát se svého vlivu, i když není jasné, jak velký vliv má Kreml na Asada. Otevřenou otázkou zůstává, zda se Bidenova administrativa znovu zapojí do utváření konečné podoby konfliktu a v jakém rozsahu.

• Proč Putin v Sýrii v dohledné době nezpeněží žádné zisky, v článku Russia Is Getting More Than It Bargained For in Libya and Syria
• Proč by turecká intervence v Idlibu mohla způsobit více škody než užitku, v článku After the U.S., Turkey Should Be Next to Leave Syria
• What the Idlib intervention means for Turkey’s ties with NATO and Europe, in An Isolated Erdogan Learns the Cost of Hubris in Idlib

The Fight Against the Islamic State

Ačkoli Islámský stát již nemá kontrolu nad žádným územím v Sýrii a ztratil svého vůdce Abú Bakra al-Bagdádího, nebyl jako hnutí vymýcen. Stále si udržuje značný počet bojovníků a sympatizantů, kteří by se mohli přeorientovat na povstalecké a teroristické útoky, ať už v Sýrii nebo jinde. Proti tomu může být obtížnější bojovat než proti předchozím verzím skupiny.

• Jak Evropa zpackala návrat zahraničních bojovníků, v článku Neochota Evropy přijmout zpět příznivce ISIS může vést k nové krizi
• Proč ISIS nebude nikdy poražen, dokud bude přežívat jeho ideologie, v článku ISIS není poražen a Trump nemá plán, co bude dál
• O tom, co porážka Islámského státu v Sýrii znamená pro budoucnost tohoto hnutí v Africe, v článku Jak zvládnout hrozbu rozšiřujícího se Islámského státu v Africe

Humanitární krize

I přes klesající mezinárodní zájem humanitární krize vyvolaná syrskou občanskou válkou zdaleka nekončí. OSN odhaduje, že pomoc potřebuje 13,1 milionu lidí – toto číslo by se mohlo dále zvyšovat, pokud se nepodaří ukončit boje v Idlibu. A humanitární krize bude přetrvávat, pokud Sýrie nenajde zdroje na zahájení obnovy.

• Jak vyspělé země stále nestíhají řešit migrační krizi, v článku As the Migration Crisis Evolves, the Wealthiest Countries Still Aren’t Doing Enough
• Jak je Sýrie součástí širšího kolapsu globálního humanismu, v článku Svět ztratil vůli vypořádat se s nejhorší uprchlickou krizí od druhé světové války
• O tom, zda by Čína mohla vstoupit do hry jako překvapivý mecenáš, který obnoví Sýrii, v článku Financování obnovy Sýrie by mohlo narušit další vazby Číny na Blízkém východě

Poznámka redakce: Tento článek byl původně zveřejněn v červenci 2019 a je pravidelně aktualizován.