Díky drtivé většině hlasů ruských voličů může Vladimir Putin zůstat prezidentem Ruska až do roku 2036. Bude mu 84 let, až dokončí druhé ze dvou dodatečných šestiletých funkčních období, které mu ruští voliči udělili v referendu, jež skončilo 30. června. Konečné výsledky referenda ještě nejsou známy, ale o jeho výsledku není pochyb.
Referendum, které Putinovi zaručilo setrvání ve funkci – za předpokladu, že zůstane obrazem zdraví, které neustále předvádí před svými obdivovateli -, se kromě otázky prodloužení jeho funkčního období ve skutečnosti týkalo 205 změn ruské ústavy. Mezi nimi byly i takové populární, jako je manželství jako heterosexuální svazek, záruky valorizace důchodů a řada dalších sociálních výhod. Návrh na prodloužení funkčního období byl pohřben mezi množstvím pozměňovacích návrhů, čímž se stalo téměř nemožným, aby bylo Putinovo prodloužení odmítnuto.
Do roku 2036 přežije Putin nejméně tři americké prezidenty a minimálně čtyři, pokud nebude letos znovu zvolen Donald Trump. Jeho doba v úřadu – pokud započítáme i čtyři roky ve funkci premiéra, kdy byl skutečnou silou za tehdejším prezidentem Dmitrijem Medveděvem – bude činit téměř 37 let. Toto prodloužené funkční období by z něj učinilo nejdéle sloužícího ruského (nebo sovětského) vůdce od dob Petra Velikého, jehož portrét zdobí Putinovu kremelskou kancelář.
Putinovým veřejně deklarovaným cílem je obnovit ruskou velikost alespoň na úroveň sovětské éry. Nemá sice ideologické pohnutky, které podněcovaly Lenina, Stalina a jejich nástupce, ale Putin sdílí stejné geopolitické zájmy, které motivovaly všechny jeho komunistické a carské předchůdce. Rovněž převzal taktiku, která byla ústředním bodem sovětské příručky. Jak poznamenal americký diplomat George Kennan ve svém „Dlouhém telegramu z Moskvy“ 22. února 1946, na počátku toho, co se stalo studenou válkou:
„Na dně kremelského neurotického pohledu na světové záležitosti je tradiční a instinktivní ruský pocit nejistoty. … Ruští vládci vždy cítili, že jejich vláda má relativně archaickou podobu. … Původně to byla nejistota mírumilovného zemědělského lidu, který se snaží žít na rozsáhlé exponované rovině v sousedství divokých kočovných národů. K tomu se s tím, jak se Rusko dostávalo do kontaktu s hospodářsky vyspělým Západem, přidal strach z kompetentnějších, mocnějších a lépe organizovaných společností. … Z tohoto důvodu se vždy obávali pronikání cizinců. … Rusové se budou oficiálně účastnit mezinárodních organizací tam, kde uvidí příležitost k rozšíření … moci nebo k potlačení či rozmělnění moci jiných. … Budou se snažit … narušit národní sebevědomí, brzdit opatření národní obrany, zvyšovat sociální a průmyslové nepokoje, podněcovat všechny formy nejednoty. … Chudí budou postaveni proti bohatým, černí proti bílým, mladí proti starým, nově příchozí proti usedlým obyvatelům.“
To vše se zdá až nechutně povědomé.
Putin však oproti svým carským a komunistickým předchůdcům těží z výrazné výhody. Žádný z nich se nemohl těšit takové podpoře, jaké se mu dostává od Trumpa ode dne nástupu amerického prezidenta do úřadu, a dokonce ani předtím. Žádný z ostatních ruských vůdců nikdy neměl vážnější vliv na americké volby. Žádnému z nich nedal prezident Spojených států přednost před slovy vlastních zpravodajských expertů, a to ani tehdy, když se ukázalo, že ruští neregulérní vojáci možná zabili americké vojáky. Dokonce i v roce 2014 byl Putin schopen anektovat Krym a poslat na Ukrajinu své „zelené mužíčky“ – aniž by Bílý dům od nástupu Trumpa do úřadu cokoli zakřičel.
Putin může z patolízalství Bílého domu těžit už jen několik měsíců. Možná, že jak budou Trumpova čísla v průzkumech nadále klesat, Putin se rozhodne, že musí využít příležitosti, která se mu nyní naskýtá, a přesune své síly do Běloruska, čímž uvrhne Polsko do ruského svěráku. I kdyby tak neučinil, prodloužení Putinova mandátu znamená, že Rusko již nelze považovat pouze za krátkodobou hrozbu pro americké zájmy. Naopak, několik příštích prezidentů se bude muset potýkat s mužem, jehož životním posláním je, jak to elegantně vyjádřil Kennan ve svém Dlouhém telegramu, „hledat bezpečí pouze v trpělivém, ale smrtícím boji za úplné zničení soupeřící moci.“
Dov S. Zakheim je vedoucím poradcem Centra pro strategická a mezinárodní studia a místopředsedou představenstva Foreign Policy Research Institute. V letech 2001-2004 byl náměstkem ministra obrany (comptroller) a finančním ředitelem ministerstva obrany a v letech 1985-1987 náměstkem ministra obrany
.