Je královnou rock’n’rollu. Nechtěné dítě. Věřící v sílu lásky. Dlouholetá buddhistka. Andrea Millerová hovoří s Tinou Turner.

Tina Turner. Foto: Alberto Venzago.

Tina Turner-Nikdy nezapomenu na svůj první pohled na ni. Bylo to, když mi bylo deset let a díval jsem se na Šíleného Maxe za bouřkou. Měla vražedné nohy, působivě velké ramenní vycpávky (i na poměry osmdesátých let) a ten nejneuvěřitelnější chraplavý, sexy hlas, jaký jsem kdy slyšel. Stalo se mi to, co se v té době dělo divákům už více než dvacet let a nyní se děje už více než půl století:

Královna rock’n’rollu není jen silná osobnost na pódiu. Je také dlouholetou buddhistkou, která začala praktikovat v 70. letech, když se snažila ukončit násilnický vztah s hudebníkem Ikem Turnerem. Soka Gakkai, tradice, k níž se Tina Turner hlásí, je podobná ostatním školám a podškolám ničirenského buddhismu; zaměřuje se na Lotosovou sútru a učí, že zpívání jejího názvu v japonštině – Nam-myoho-renge-kyo- nakonec umožňuje zpěvákům obsáhnout celý text a odhalit svou buddhánskou podstatu.

Turner zpívá Lotosovou sútru na albu Beyond, na němž se prolínají buddhistické a křesťanské modlitby a na němž se podílejí také zpěvačky Dechen Shak-Dagsay a Regula Curti. „Spojení odpovídajících skladeb z křesťanské a tibetské buddhistické tradice, jak se to stalo zde,“ napsal dalajlama v poznámkách k albu, „umožní posluchačům sdílet tyto modlitby a podnítit v jejich životech myšlenky na hlubší úctu a mír.“ Veškerý výtěžek z CD jde na nadace věnující se duchovnímu vzdělávání nebo pomoci dětem a matkám v nouzi.

V tomto rozhovoru Turner hovoří o síle písně a praxe a o významu lásky.

Všechna náboženství hovoří o lásce a zní to snadno, být milující. Lidé však tak často selhávají v lásce. Proč je milování tak obtížné?“

Někteří lidé se narodí do milující rodiny. Všichni v rodině se například ráno pozdraví, sedí spolu u snídaně, při odchodu si dají pusu. V domě panuje harmonie a láska. Když se s tím narodíte, odnesete si to s sebou.

Někteří lidé se však narodí do situace, kdy jsou vystaveni všemu možnému, jen ne lásce. Svět je plný lidí, kteří se do takových situací narodili a putují životem ve tmě. Nikdo jim nikdy nevysvětlil, že potřebují najít lásku, a nemají žádné vzdělání pro lásku kromě zamilovanosti do jiné osoby, pro sexuální lásku. Domnívám se, že problém dnešního světa spočívá v tom, že máme příliš mnoho lidí, kteří nejsou v kontaktu s pravou láskou.

Co vám pomohlo stát se milujícím?

Když nepocházíte od matky s láskou, můžete mít dar být obklopeni jinými lidmi nebo situacemi, které jsou milující, a naučíte se milovat tímto způsobem. Moje matka nechtěla dítě, takže jsem zažil, že jsem nechtěný. Ale lásku jsem našla, když jsem byla sama se sebou. Chodila jsem do přírody, do zahrad a jedla ovoce. Lezla jsem na stromy. Díval jsem se do přírody a nacházel lásku, protože láska je v přírodě. Když tam jdete zranění a rozzlobení, může vás to proměnit. Šel jsem s přírodou, se zvířaty, a našel jsem lásku a harmonii. Na konci dne jsem přicházela domů – s vytahanými copy, roztrhanými šaty – a samozřejmě se mě ptali: „Kde jsi byla celý den!“ A já se ptala: „Kde jsi byla celý den?“. Ale já jsem byla ve světě lásky a štěstí. Jsem velmi šťastná, že jsem objevila lásku v přírodě, protože později jsem byla ve vztahu bez lásky, a přesto jsem našla způsob, jak lásku najít. Lásku můžete najít, když jste z lásky.

Pomohl vám zpěv?

Zpívala jsem téměř od narození. Od té doby, co jsem byl dost velký, jsem zpíval. Když jsem byla malá, maminka mě posadila na židli a já zpívala prodavačkám. Takže jsem se narodila s hlasem pro zpěv a zpívám celý život. Je možné, že mi to, že jsem zpěvačka, pomohlo. Možná mi pomohlo zpívání na jevišti. Možná to bylo uvolnění.

V jakém smyslu je zpěv duchovní praxí?

Nam-myoho-renge-kyo je píseň. V tradici Soka Gakkai se učíme, jak ji zpívat. Je to zvuk a rytmus a dotýká se místa uvnitř vás. Tím místem, kterého se snažíme dosáhnout, je podvědomí. Věřím, že je to nejvyšší místo, a pokud s ním komunikujete, právě tehdy dostáváte informace o tom, co máte dělat. Zpěv písně vás může rozplakat. Zpěv písně vás může učinit šťastnými. To je duch – duch ve vás. Když si ve slovníku vyhledáte slovo „duchovní“, zjistíte, že je to vaše přirozenost, je to člověk, kterým jste. Když vejdete do místnosti, člověk by mohl říct: „Ach, ta má skvělého ducha.“ To je pravda. Nebo můžete vejít do místnosti a někdo řekne, že nemáte ducha, protože není vidět. Jste jaksi mimo nebo negativní. Meditace a modlitba mění vašeho ducha v něco pozitivního. Pokud už pozitivní je, zlepší ho to. Myslím, že to je nejlepší odpověď, kterou ti teď mohu dát.

Na CD Beyond říkáš: „Zpěv-zpívání tě přenese za hranice.“

Zpěv, o kterém mluvím na CD, je ten, který z tebe vychází, když si broukáš. Není to nutně píseň, spíše je to ten okamžik, kdy zjistíte, že vydáváte zvuky ze svého nitra –
ze svého srdce, ze svého ducha. Každý člověk má hudební píseň ze svého těla. To je něco, co jsem se časem naučil. Můžete si zahrát melodii svého jména a to je šumění z vašeho nitra, které vám může dodat klid, když jste opravdu na dně. Moje babička měla hučení, nikdy ne píseň. Broukala si, když seděla v houpacím křesle, a já jsem poslouchala. Jako zpěvačka jsem chtěla vědět, co babička zpívá. Ale byla to píseň její duše. Ta píseň, o které mluvím, je o zpívání, o tom být šťastný, užívat si hudbu, a i když jste v depresi, stále zpívat. Musíte se snažit najít ten zvuk nebo píseň v sobě. Možná zjistíte, že je to jen „huuuaa“ nebo „hučení“ nebo něco ve falzetu. Ale je to zvuk, který z vás vychází a který vám dává klid.

Jakým způsobem vás vaše praxe změnila?

Cítím, že pětatřicetileté zpívání ve mně otevřelo dveře, a i kdybych už nikdy nezpíval, ty dveře by tam stále byly. Cítím se smířený sám se sebou. Cítím se šťastnější, než jsem kdy byl, a není to z materiálních věcí. Materiální věci mě činí šťastným, ale já jsem šťastný už předtím, než tyto věci získám. Mám teď v sobě přirozenost, která je šťastná. Dlouhodobé praktikování slov „Nam-myoho-renge-kyo“ mě uvedlo do jiného rozpoložení, takže když jeden den nebo týden necvičím, stále se cítím šťastný. Ale cvičím.

Od té doby, co praktikuji buddhismus, musím říci, že už neprožívám pocit viny. Praxe vyčistí cestu. Zpívání „Nam-myoho-renge-kyo“ vám dělá dobře, protože odstraňuje nepříjemné mentální postoje. Díky ní si nekoupíte jen auto nebo dům – ona se o vás postará.

Jaká je vaše praxe? Zahrnuješ někdy prvky nebo praktiky jiných buddhistických sekt?“

Moje praxe je v těchto dnech taková, jakou ji chci, jak ji cítím. O víkendech si mohu udělat čas a zůstat jen ve své cvičebně a meditovat, pít vodu, procházet se. Podle toho, jak jsem zaneprázdněný, někdy týden nepraktikuji a pak se k tomu zase vrátím. Nemám v plánu cvičit přesně každé ráno a večer, ale považuji se za buddhistu. Je to ve mně. Stýkám se někdy s jinými buddhistickými prvky? Zatím jsem necítil potřebu, kromě případů, kdy mě něco přímo osloví. Od té doby, co žiji ve Švýcarsku, jsem navštívil jednu svatyni jinde v Evropě a setkal jsem se s Jeho Svatostí dalajlamou. Všichni vědí, že jsem praktikující buddhista.

Modlitba je modlitba. Nezáleží na tom, jaká svatá slova zpíváte, důležité je, že to děláte s veškerým nasazením – fyzickým, mentálním i duchovním.

Řekl byste, že se stále duchovně vyvíjíte?

Myslím, že dokud jste na této planetě jako lidská bytost, nikdy se nedostanete na vrchol duchovního vývoje. Myslím, že se vyvíjíš, dokud neopustíš tuto planetu, a dokud ji neopustíš, nevíš, jak daleko se dostaneš.

Narodil ses do křesťanské rodiny. Můžete mi říci, jak jste přešel od křesťanství k buddhismu?“

Narodil jsem se v baptistické rodině. Každou neděli jsem chodil do kostela. Kazatelé pronášeli Boží slova, ale já jsem příliš neslyšel, co kazatel říká. To, co mě ovlivňovalo, bylo prostředí. Bylo to „amen“ lidí, kteří souhlasili s kazatelem. Měli jsme sraz mladých baptistů, kde jsme se učili o Bibli, a díky tomu jsem se dostal do kontaktu s informacemi o Bohu a Ježíši a o tom, jak být k lidem milý. Matka mě naučila, že mi pomůže odříkávat modlitbu Páně, a tak jsem ji odříkával rovnou celý život, dokud jsem se neseznámil s buddhismem.

Ale nezáleželo na tom, že jsem se z baptisty stal buddhistou, protože jsem později zjistil, že je to totéž. Jen používají jiná slova. Možná jsem přestal říkat modlitbu Páně a přešel k buddhismu, protože jsem potřeboval nová slova – potřeboval jsem osvěžení -, abych se dostal k dalšímu kroku. Všiml jsem si, že odříkávání modlitby Páně a zpívání mantry na mě mělo podobný účinek. Mantru jsem však zpíval delší dobu a častěji než modlitbu Páně. Pro modlitbu Páně jsem tento systém neměl a je to systém, který mi vyhovuje.

Je důležité mít pro cvičení nějaké konkrétní místo?

Když jsem cvičil modlitbu Páně, prostě jsem si klekl, takže se můžete modlit kdekoli, ale psychologické výhody má, když máte svatyni na klidném místě ve svém domě, kde se vám pohodlně sedí. Můžete si tam vyplakat své srdce a je to v soukromí. Faktem je, že musíte mít své klidné místo ve svém domě, svou Buddhovu svatyni. Není to soukromí v kostele, kde musíte poslouchat kněze. Na svém místě se soustředíte na něco, co vaše osoba a vaše mysl potřebuje.

Jak často podle vás musí lidé praktikovat?

Někteří lidé musí praktikovat hodně – ráno, uprostřed dne, večer. Někteří lidé mohou cvičit jednou denně. Tradičně, když začínáte, cvičíte dvakrát denně – ráno při vstávání a večer před odchodem na odpočinek. Když jsem prožíval nejtěžší období svého života, cvičil jsem čtyři hodiny denně. A viděl jsem, jak to funguje. Moje reakce byly na místě a věděl jsem, že je to díky mé praxi, protože mé normální reakce takové nebyly.

Proč považujete za důležité mít album, které kombinuje buddhistické a křesťanské modlitby?

Odpovědí na tuto otázku je jednota. Před lety, když jsem byl na turné na Novém Zélandu, jsem dostal fialovou knihu, jejíž barvu jsem nemohl vystát, ale nějak jsem si ji nechal a po turné ji otevřel. Vysvětlovala, že Bůh je v nás a nezáleží na tom, jakého jste náboženství. Ať už používáte jakákoli slova, výsledek je stejný. Pokud jste v jiné zemi a jdete se s nimi pomodlit do jejich meditačního prostoru a vy se modlíte a oni se modlí, je to v pořádku. Za hranicemi je připomínat lidem nebo je vzdělávat, že Bůh je v nich. To, jak se napojíte na Boha, je vaše rozhodnutí. Zda budete meditovat, nebo zda se stanete křesťanem, to je na vás. Beyond je pozvánkou k otevření srdce pro všechna náboženství a ke sjednocení.“

Tina Turner se svými spolupracovníky na CD Beyond, Dechenem Shak-Dagsayem (vlevo) a Regulou Curti (uprostřed). Foto: Alberto Venzago.

Jak jste se zapojila do projektu Beyond?

K zapojení do projektu mě přizvali Regula Curti, rozená křesťanka ve Švýcarsku, a Dechen Shak-Dagsay, rozený buddhista v Tibetu. Považoval jsem to za dobrý nápad, protože už jsem byl na cestě jednoty, přemýšlel jsem o tom, že existují náboženské války a že někdo musí lidem pomoci poznat, že Boha lze nalézt uvnitř, aby se vyvinul mír a harmonie. S Regulou a Dechenem jsme začali zpívat společně a objevili jsme jednotu na hlubší úrovni, více energeticky a duchovně.

Myšlenka jednoty v modlitbě se pro nás všechny tři stala polem k hudebnímu zkoumání. Doufáme, že si každý uvědomí, že systém – systém Boha, kontakt s ním, možnost být lepším člověkem a napravit své životní podmínky – je ve vás. Snažíme se říct, že nezáleží na tom, jaká svatá slova zpíváte, důležité je, abyste to dělali s veškerým svým zapojením – fyzickým, mentálním i duchovním. Nezáleží na tom, jestli Regula zpívá Ave Maria a Dechen zpívá modlitbu za Taru a já zpívám Lotosovou sútru. Modlitba je modlitba. Důležité je ji konat a nestarat se o to, jak se modlí ostatní.“

O překročení říkáš: „Když překročíš, tam najdeš pravou lásku.“ Co to pro vás znamená? Co je to pravá láska?“

Existuje mnoho různých podob lásky, ale pravá láska je něco, co překonává pochybnosti, něco, co neodsuzuje, něco, co je otevřené a přijímající. Nemluvíme o vášnivé lásce, o sexuální lásce. Mluvíme o lásce k lidským bytostem, k planetě – o lásce k tomu, že v určitém ročním období vidíte ze země vyrůstat malou květinu. Pokud máte schopnost najít lásku v kráse, je to otevírač dveří pravé lásky. Pravá láska vychází z pohledu na krásný den a z pocitu, který z toho pramení. Možná pro to nemáte vhodná slova, ale prostě cítíte: „Ach, bože, to je nádherný den,“ a ten konkrétní okamžik vás činí šťastnými. Vidíš krásu a přijímáš ji – to je láska.

Co nebo kde je to „za“, o kterém mluvíš?

Oh, to je hluboká otázka. Začněme meditací. V praxi existuje fáze, kdy neomdléváte, nemáte výpadek, ale nacházíte se v prostoru. V tomto prostoru jste schopni zastavit vědomou mysl, tu, která neustále mluví a podává vám nejrůznější informace z očí, uší, nosu. Když jste schopni dostat se do tohoto prostoru, je to „mimo“. Tam naleznete pravdu. V této fázi svého života osobně věřím, že pravdu získáváte z podvědomí a meditací se do podvědomí dostáváte. Meditace otevírá prostor, kterému říkám „za“.

Co pro vás jako rockového zpěváka znamená, že jste natočil album o modlitbě?

Znamená to, že lidé, kteří pracují v umění, potřebují modlitbu stejně jako kdokoli jiný. Neodděluji svou práci rockového zpěváka od modlitby. Když jsem si na jevišti vydělával na živobytí, dělal jsem lidem radost svou prací. Zpětná vazba byla vždy taková, že jsem lidi inspiroval, aby vyšli ven a pomohli si jít dál, aby praktikovali buddhismus.

Všechno bylo velmi pozitivní, a to díky mé duchovní praxi. Teď se cítím sám – moje matka odešla, moje sestra odešla. Ale mám dva syny, mám svůj vztah s partnerem Ervínem a mám svou praxi. Cítím, že mám pomoc. Praxe se o mě stará. Když budete cvičit, uvidíte, že přesně tohle dělá.“