Top 10 Facts about Aristotle

Top 10 Facts about Aristotle

Aristoteles se narodil roku 384 př. n. l. ve Stagiru v Chalcidice, asi 34 mil východně od dnešní Soluně. Je pravděpodobně jednou z nejznámějších postav v dějinách starověkého Řecka. Byl obdivovaným žákem proslulého starořeckého filozofa Platóna. Na rozdíl od Platóna a Sokrata se však Aristoteles vyznačoval tím, že při studiu přírody používal vědeckou a věcnou argumentaci, což byla zvláštnost, kterou jeho předchůdci pravidelně zavrhovali ve prospěch svých filozofických názorů. Snad právě díky svému pevnému zaujetí přírodou, logikou a rozumem se stal stěžejním přínosem. Tyto příspěvky se dodnes odrážejí v moderní matematice, metafyzice, fyzice, biologii, botanice, politice, medicíně a mnoha dalších oborech. Vysloužil si poctu být nazýván Prvním učitelem. Abychom pronikli hlouběji do podrobností o jeho úspěších, přinášíme vám seznam 10 nejzajímavějších faktů o Aristotelovi.

1. Aristoteles v mládí osiřel

Oba Aristotelovi rodiče zemřeli, když mu bylo asi třináct let, a jeho poručníkem se stal Proxenus z Atarnea. Proxenus Aristotela několik let vzdělával, než ho poslal do Athén na Platónovu akademii. Žil na Atarneu, městě v Malé Asii. Aristoteles zůstal v Athénách téměř dvacet let, než je v roce 348/47 př. n. l. opustil. Je možné, že se obával tehdejších protimakedonských nálad v Athénách a odešel ještě před Platónovou smrtí.

2. Je zakladatelem zoologie

Po Platónově smrti odcestoval Aristoteles v doprovodu Xenokrata na dvůr svého přítele Herma z Atarnea v Malé Asii. Po Hermiově smrti odcestoval Aristotelés se svým žákem Theofrastem na ostrov Lesbos, kde společně zkoumali botaniku a zoologii ostrova a jeho chráněné laguny. Aristoteles předběhl svou dobu. Měl nové představy o tom, jak studovat svět. Prováděl podrobná pozorování světa a zaznamenával, co viděl. Ve snaze dozvědět se více o anatomii živočichů je začal pitvat, což byla nová praxe. Tehdejší řečtí filozofové a pedagogové dělali veškerou svou práci v duchu, přemýšleli o světě, aniž by ho pozorovali.

3. Byl vychovatelem královské rodiny

V roce 343 př. n. l. pozval Aristotela Filip II. makedonský, aby se stal vychovatelem jeho syna Alexandra Velikého. Ten od svého učitele přijal mnoho rad. Aristoteles učil také Ptolemaia a Kassandra, kteří byli nakonec oba korunováni králi.

3. Aristotelův milostný život

Aristoteles se oženil s Pýthií a měl s ní dceru, kterou rovněž pojmenoval Pýthie po její matce. Po nešťastném odchodu své první ženy se Aristoteles zamiloval do Herpyllis. Herpyllis byla bývalá Pýthiova otrokyně. Jeho nová žena mu dále porodila syna, kterého pojmenoval Nikomachus.

4. Aristoteles přispěl ke klasifikaci zvířat

Aristoteles byl prvním člověkem, který se odvážil klasifikovat různá zvířata. Využil znaků, které jsou některým živočichům společné, k jejich roztřídění do srovnatelných skupin. Například na základě přítomnosti krve vytvořil dvě různé skupiny, například zvířata s krví a zvířata bez krve. Podobně na základě jejich životního prostředí rozdělil zvířata na ta, která žijí ve vodě, a ta, která žijí na souši. Podle jeho názoru měl život hierarchické složení a všechny živé bytosti bylo možné zařadit do této hierarchie na základě jejich postavení od nejnižšího po nejvyšší. Nejvýše v tomto pořadí zařadil lidský druh.

5. Jeho přínos fyzice

Je pravda, že zatímco Aristoteles byl zakladatelem nových hranic v oblasti věd o živé přírodě, jeho podniky v oblasti fyziky ve srovnání s nimi zaostávaly. Zdá se, že jeho studie v oblasti fyziky byly do značné míry ovlivněny již zavedenými myšlenkami novověkých a dřívějších řeckých myslitelů. Například v jeho disertačních pracích O vzniku a rozkladu a O nebesích mělo uspořádání světa, které popsal, mnoho podobností s návrhy některých teoretiků předsokratovské éry. Přijal Empedoklův názor na složení vesmíru, podle něhož vše vzniklo z různých složení čtyř základních prvků: země, vody, vzduchu a ohně.

Stejně tak Aristoteles předpokládal, že jakákoli změna znamená, že je něco v pohybu. Poněkud rozporuplným způsobem (alespoň původní vykladači to tak považovali) definoval pohyb čehokoli jako aktuálnost potenciality. Ve svém celku chápal Aristoteles fyziku jako součást teoretické vědy, která byla v souladu s přírodní filozofií. Snad totožnějším termínem, který bychom mohli připojit k Aristotelovu výkladu, by bylo prostě nauka o přírodě.

6. Jeho úvahy o psychologii

Aristoteles jako první napsal knihu, která se zabývala specifiky psychologie: De Anima neboli O duši. V této knize naznačuje myšlenku abstrakce, která panuje nad tělem a myslí člověka. Tělo a mysl existují v téže bytosti a jsou propleteny tak, že mysl je jednou z mnoha základních funkcí těla.

V podrobnější psychologické analýze rozdělil lidský intelekt do dvou základních kategorií: pasivní intelekt a aktivní intelekt. Podle Aristotela je lidskou přirozeností napodobovat něco, co nám, byť jen na povrchní úrovni, poskytuje pocit štěstí a uspokojení. Jeho přínos byl obrovským skokem vpřed oproti psychologii předvědecké éry, která ho předcházela, a přivedl nás do věku mnohem přesnější kvalitativní a kvantitativní analýzy.

7. Aristotelovy názory na etiku

Bylo by nespravedlivé vůči Aristotelovu dílu, kdybychom se pokusili shrnout bohaté detaily Aristotelovy etiky v rámci několika odstavců. Nemůžeme se však vyhnout tomu, abychom se podělili o jeho velkolepý přínos. Jako hlavní vrchol Aristotelových výkladů vyniká Etika Nikomachova. Představuje nejznámější Aristotelovo dílo o etice: soubor deseti knih vycházejících z poznámek pořízených z jeho různých přednášek na lyceu. V Etice Nikomachově jsou vyloženy Aristotelovy úvahy o různých mravních ctnostech a jejich příslušných podrobnostech.

Aristotelova etika nastiňuje různé společenské a behaviorální ctnosti ideálního člověka. Například sebedůvěra, kterou člověk snáší tváří v tvář strachu a porážce, se střádá jako odvaha, schopnost odolat pokušení tělesných rozkoší vystupuje jako střídmost člověka, liberálnost a velkorysost vypovídají o objemu bohatství, které člověk dokáže rozdat pro blaho druhých, a jakákoli ctižádostivost nemůže být nikdy skutečně velkorysá, pokud nedosáhne bezvadné rovnováhy mezi ctí, kterou slibuje, a poplatky, které platí. Tyto a další stěžejní úryvky vytvářejí základ pro Aristotelovo úsilí v oblasti etiky. V této etické podstatě Aristoteles věřil, že „bez ohledu na různé vlivy rodičů, společnosti a přírody jsme jedinými vypravěči své duše a jejích aktivních stavů.“

8. Aristoteles o politice

„Politika“ je slovo odvozené z řeckého slova polis, které ve starém Řecku představovalo jakýkoli městský stát. Aristoteles se domníval, že „polis“ odráží nejvyšší vrstvu politického sdružení. Být občanem polis bylo nezbytné k tomu, aby člověk mohl vést kvalitní život. Získání tohoto statusu znamenalo, že občan musel navázat potřebné politické kontakty, aby si zajistil trvalý pobyt. Podle Aristotela právě tato snaha poukazovala na skutečnost, že „člověk je politické zvíře“.

Různé podniky Aristotelova života bezpochyby pomohly formovat jeho politický um tak, jak to jeho předchůdci a současníci nedokázali. Jeho pokrokové dobrodružství v oblasti biologie přirozené flóry a fauny je zcela zřetelné v naturalismu jeho politiky. Polis a příslušné ústavy dělí do šesti kategorií, z nichž tři hodnotí jako dobré a zbývající tři jako špatné. Mezi ty dobré podle něj patří konstituční vláda, aristokracie a kralování, mezi ty špatné pak demokracie, oligarchie a tyranie. Politické ocenění jednotlivce podle něj přímo závisí na tom, jak se podílí na zlepšování života své polis.

9. Aristoteles má mnoho přezdívek

Aristotelovo jméno v hrubém překladu znamená „nejlepší záměr“. Jak se však Aristoteles stával slavným, nasbíral několik přezdívek. Ještě za svého života byl znám jako „muž, který věděl všechno“. Později ho Tomáš Akvinský pojmenoval jednoduše „Filosof“, protože se domníval, že Aristoteles je jediný filosof, kterého člověk kdy potřebuje. V pozdním středověku jej Dante Alighieri ve svém mistrovském díle Božská komedie nazval „Mistrem“.

10. Aristoteles založil školu

Aristoteles založil v lyceu školu známou jako peripatetická škola. Mnozí tento název přisuzují Aristotelovu údajnému zvyku chodit při přednáškách, pochází ze slova peripatêtikos (řecky „chůze“), pravděpodobnější je, že název pochází z peripatoi, kolonád, které obklopovaly lyceum.

Teď už znáte 10 nejzajímavějších faktů o Aristotelovi. Doufám, že se vám tento článek líbil.

.