(*) Ačkoli, jak Gilligan poznamenává níže, jednou z příběhových možností, kterou v El Caminu učinil, bylo oslovit mnoho fanoušků Breaking Bad, kteří závěrečný záběr na Walta nakonec nebrali jako uzavření seriálu.

Tady Gilligan mluví o tom, jak se z toho, co „začalo jako taková drobnost“, stal celovečerní film, proč se některé postavy vrátily a jiné ne, jak se styl Jesseho psance liší od stylu pana Whitea a o spoustě dalších věcí (s plnými spoilery k filmu).

Kdy jste poprvé dostal nápad na El Camino?
Nápad jsem měl už nějakou dobu. Když jsem psal závěrečnou epizodu seriálu Breaking Bad, nemohl jsem si pomoct: Kam to Jesse jel? Tehdy jsem si říkal: „Na tom vlastně nezáleží. Chci věřit, že se dostane na lepší místo. Dostane se pryč.“ Ale s přibývajícími měsíci a roky jsem se přistihl, jak se zasněně ptám: „No, a jak přesně by se dostal pryč?“. Je to docela chytrý chlapík z ulice, ale není to žádný Walter White. Není to Gustavo Fring, není to geniální zločinec. Jak se mu to podaří? Já bych s tím zápasil a řekl bych, že záleží na každém divákovi, jaký konec je pro Jesseho Pinkmana nejlepší: Uteklo mu to? Nevyvázl? Ale s odstupem času jsem si především říkal: „S tím bych si rád trochu pohrál.“ A taky jsem si říkal, že bych si s tím rád trochu pohrál. A za druhé, vždycky hledám záminku, abych mohl pracovat s Aaronem. Cítím to tak už šest let. Je radost s ním pracovat, je to tak skvělý herec. Když se loni blížilo desáté výročí seriálu, začal jsem přemýšlet: „Možná dostaneme od Sony trochu peněz a natočíme miniepizodu. Nazveme ji ’63‘, jako 63. epizodu. A bude mít třeba 15 nebo 20 minut.“ To se rychle změnilo v hodinovou epizodu. A pak se z toho stal dvouhodinový film. Dát dohromady štáb, který by natočil hodinový příběh, není zrovna rentabilní. Rychle to přerostlo ve film. Také jsem se radil se scénáristy Better Call Saul, z nichž mnozí pracovali na seriálu Breaking Bad, a ti mi říkali: „Nevím, jestli by se to mělo jmenovat ’63‘. Naznačuje to, že jsme v Breaking Bad něco nechali na stole, že to nebylo kompletní.“ A tak jsem se rozhodl, že to tak bude. Říkali, že by to mělo působit jako nová kapitola. Takže jsme využili všech těch skvělých podnětů od Petera Goulda a našich scénáristů. Tak to všechno vzniklo.“

Takže na jednu stranu máte pocit, že příběh Breaking Bad je kompletní. Na druhou stranu jste natočili tento film. Jak tedy cítíte, že film existuje ve vztahu k Breaking Bad? Stejným způsobem, jakým se Better Call Saul vztahuje k původnímu seriálu?“
Jak existuje v rámci většího univerza Breaking Bad a Better Call Saul je to, že to všechno do sebe velmi dobře zapadá. Ale není to nutné, stejně jako Better Call Saul není nutné k Breaking Bad, Breaking Bad není nutné k Better Call Saul a tento film není nutný k žádnému z nich. Všechny existují společně ve větším rámci. Lze si je vychutnat odděleně a můžete se podívat na jeden z nich, aniž byste viděli zbylé dva, ale pravděpodobně byste nezískali plnohodnotný zážitek. Mají kumulativní účinek, když se berou všechny dohromady. Možná v menší míře než ostatní dvě díla sama o sobě. Ale myslím, že se na to můžete podívat, pokud jste ani jeden ze seriálů neviděli. Nakonec toho není tolik k pochopení: Je to chlápek na útěku, kterého pronásleduje jeho minulost. Jak se mu podaří utéct? Dostane se pryč? Když už jsme u toho, jsou tu všechny ty detaily: Proč je v téhle jámě? Kdo je ten bláznivý blonďák, který se k němu chová zdvořile, a přesto ho drží v zajetí? Rozhodně je to hlubší a bohatší zážitek, pokud jste viděli Breaking Bad.“

Poté, co byl Jesse v polovině série na chvíli spolutvůrcem seriálu, se v oněch závěrečných osmi dílech vrací o krok zpět a je to opět mnohem více Waltův příběh. Byl jste si toho při natáčení těchto epizod vědom?“
Velmi. Vzpomínám si, jak mě v těch pozdějších sezónách bolelo pomyšlení, že nejenže Jesse není tak v popředí zájmu jako dřív, ale ještě zásadnější je, že jsme rozbili Laurela a Hardyho. Moje nejoblíbenější momenty v Breaking Bad byly, když ti dva pracovali spolu, když mezi nimi fungovala ta chemie, bez slovní hříčky, kdy Jesse Walta vždycky pekelně štval. Takže si vzpomínám, že v pozdějších sezónách, kdy se tihle dva rozešli, jsme si hodně kousali nehty: „Nepokazíme to, co nás sem přivedlo, co nám získalo všechny ty fanoušky?“ Ale to, co mi vždycky umožnilo v noci spát, bylo vědomí, že nás příběh zavedl tam, kam nás zavedl, a my jsme k tomu byli tak upřímní, jak jen to bylo možné. Pokud vás příběh zavede do bodu, kdy se postavy rozdělí, musíte jít s příběhem. Nemůžete je k sobě nutit, protože tam opravdu ohrožujete kvalitu a celistvost příběhu. Takže ano, v poslední sezóně šlo opravdu spíš o Walta než o cokoli jiného. Jestli byl nějaký příběh v Breaking Bad naprosto, stoprocentně dokončen, zdá se mi, že to byl příběh Waltera Whitea. Když Jesse Pinkman odjíždí do noci v El Caminu a křičí a pláče a směje se a je vítěz a traumatizovaný zároveň, nemůžete si pomoct a říkáte si: „A co pak?“

Bryan Cranston, Aaron Paul a Gilligan v zákulisí čtvrté série „Breaking Bad“. Foto: Gregory Peters/AMC

Gregory Peters/AMC

V průběhu let jsme hodně mluvili o tom, jak rádi procházíte krok za krokem všemi těmi aspekty zločinu, jako je zbavování se těla. V tomto filmu je toho hodně. Nakolik je to jen váš proces psaní, kdy se ptáte: „Co teď udělá?“
To je v kostce vše. Mám rád proces. Myslím, že jsem se to naučil od Stephena Kinga. Nikdy jsem se s ním nesetkal, ale jsem fanoušek jeho díla a on napsal skvělou knihu o psaní , a myslím, že v ní někde říkal, jak lidé rádi čtou o lidech, kteří dělají svou práci. To mi vždycky utkvělo v paměti: Proces je zajímavý. Když pracujete v pizzerii a čtete si pro potěšení knihu o soudním znalci, chcete ho vidět při práci, jak dělá to, co dělá, a máte v sobě zabudovaný detektor blbostí. Pokud čtete o pilotovi letecké společnosti, příslušníkovi Navy SEAL nebo prezidentovi Spojených států, tak nějak poznáte, jestli je to vymyšlené nebo zamlčené. Ale pokud člověk, který o té postavě píše, udělal domácí úkol a dostal se na dostatečně podrobnou úroveň, bude to zajímavé. Možná v citátu pana Kinga čtu víc, než do něj vložil, ale opravdu mi utkvěl v paměti – myšlenka, že můžete ukázat někoho uprostřed procesu, jak se dostává z bodu A do bodu B do bodu Z, můžete se dostat až na tuto mikroúroveň. Myslím, že na to jako vypravěči zapomínáme. „Ach, musíme se dostat k dalšímu výbuchu“. Nebo „musíme obrátit karty“, jak s oblibou říkají ředitelé televizí. „Musíte se prostříhat přes všechny ty drobné nudné věci a jít od vrcholu k vrcholu.“ A tak to je. Dochází k přetížení vyvrcholením. Ty malé věci jsou pro mě tím, co udržuje velké věci zajímavé. Pokud jste v tomto případě Jesse Pinkman, jak se chcete dostat z Dodge, když vás hledají policisté a každý se svou sestrou? Budete k tomu potřebovat peníze, a jak ty peníze získáte? Pro mě se tato hádanka, kterou musí ve velmi krátké době vyřešit, stala velmi zajímavou.

Jak se podle vás Jesse ve filmu chová jinak než Walt?
Je chytřejší na ulici než Walt. A má spoustu zdravého rozumu. A Jesse v tomhle filmu – z čehož mám velkou radost – není Jesse, kterého jsme poznali v roce 2008. Hodně vyrostl. V dějové rovině je tenhle film o jeho útěku, ale v nějaké jiné rovině je to o jeho dospívání. Alespoň takový je záměr. Rozhodně to není Walt, ale kdyby smyslem tohoto filmu bylo, že se z něj stal Walter White verze 2.0, byla by to tragédie. Vždycky byl, a to se k nám plíživě, velmi nenápadně, morálním středobodem seriálu Breaking Bad. Jakmile jsme si to ve scénáristické místnosti uvědomili, stalo se to pro nás velmi důležité. Kdyby byl morálním středobodem Breaking Bad na konci filmu jen další Walter White, nerad bych to viděl. Myslím, že na nějaké základní úrovni prostě chcete vidět, jak se ten chudák kluk dostane pryč.

Když už o tom mluvíme, prošel jsem si u tohoto scénáře spoustou permutací. Bylo to poprvé po dlouhé době, co jsem něco psal sám, i když jsem pak dostal spoustu dobrých poznámek od Petera Goulda a dalších scenáristů. Během procesu jsem byl opravdu v plevelu, sám, sotva s baterkou. A měl jsem různé verze. Jedna z nich byla, že jde do vězení a je to částečně jeho nápad. Sám se udá. Předložil jsem to Peterovi a scénáristům a ti byli zděšeni. Moje přítelkyně Holly řekla: „To přece nemůžeš udělat!“ A já se na to podíval. Řekl jsem: „Ne, copak to nechápeš? Ten tvar je z hlediska vyprávění příběhu příjemný! To poslední, co by chtěl, je být znovu ve vězení, a já to zkonstruuju tak, že to udělá, aby pomohl někomu jinému ven.“ A oni mě přesvědčili, že jsem se v tom úplně mýlil.“

Vyvrcholení filmu zastihuje Jesseho ve svářečské dílně, kde čelí Neilovi a jeho kumpánům. Jak byste jeho tamní přístup přirovnal k tomu, co by v podobné situaci udělal Walt?“
Je to ten nejjednodušší kouzelnický trik na světě: Mávej jednou rukou, aby padouch neviděl, co dělá ta druhá. To je stará dobrá pouliční chytrost. Walter White by použil termit, aby otevřel zámek, nebo něco podobného, a pak by šel do svářečky a namíchal plyny, takže by všech pět chlapů zemřelo udušením. Udělal by to vědecky. Jesse tam chodí z velké části jen proto, aby vymítal ty démony. Chce se podívat do tváře tomu parchantovi, který bezcitně postavil výběh pro psy, k němuž byl Jesse tolik měsíců připoutaný. Walt by těm chlapům taky nedal pokoj. Pravděpodobně by jich všech pět zabil. Ale Jesse se tomu chlápkovi postaví čelem a řekne si o 1800 dolarů. V hloubi duše věřím, že kdyby mu ten chlap ty peníze dal, byl by odtamtud pryč. Jesse ale správně přečetl místnost, takže se chystal na plán B. Byl to velmi nebezpečný gambit, protože ho při něm málem zastřelili. A mimochodem, ať to stojí, co to stojí, v původním scénáři a ve verzi, kterou jsme natočili, ho skutečně postřelí do boku a on se pak s pomocí Eda zotavuje. Až vyjde Blu-ray, budeme to mít jako vymazanou scénu.

Do seriálu jsi zapracoval spoustu westernových motivů a ten střet mezi Jessem a Neilem působil opravdu spaghetti westernově, možná víc než cokoli jiného, co jsi natočil.
Nemohl jsem si pomoct. Člověče, já miluju westerny. Říkal jsem si, proč ne? Uděláme staromódní rychlokvašku. Přišlo mi, že nastal ten správný čas. Postava padoucha Neila, jeho hrdost či mužnost byla zpochybněna jeho kamarádem Caseym. Má plný nos koksu a je naštvaný. Takže musí být chlap. A je to poslední chyba, kterou kdy udělá. Všechno to bylo správně. Každý chlap, který nosí pětačtyřicítku v pouzdře na opasku, když mu striptérky tančí na klíně, je chlap, který má vážně rád zbraně a vlastní mužnost.“

Rádiová zpráva o Lydii je jedinou aktualizací, kterou o postavě dostaneme bezprostředně po skončení závěrečné epizody Breaking Bad „Felina“. Existovaly verze, ve kterých jsme se dozvěděli více o Skyler nebo jiných postavách?“
Je tu jedna věc, která lidem možná uniká, protože pro mě je zřejmé, že Walt na konci Breaking Bad skutečně vypršel. Pro mě je ta scéna o tom, že se explicitně dozvídáme zprávu, že Walt je mrtvý. Záměrně to nikde jinde ve filmu neslyšíte. To je jediná chvíle, kdy explicitně uvádíme, že Walter White není někde v nemocničním pokoji a nezotavuje se ze střelného zranění. Udělal jsem to proto, že kdybych měl dolar pokaždé, když od někoho uslyším: „Co se stalo s Walterem Whitem na konci seriálu Breaking Bad?“, tak bych to udělal. Vždycky se usměju, nehodlám urážet náš chléb a máslo, fanoušky, ale ve skrytu duše si říkám: „Ty ses na to nedíval? Leží tam mrtvý se skelnýma a otevřenýma očima a policajti do něj píchají pistolemi. Jak to, že ti to uniklo?“ Chápu to, lidi nejsou hloupí. Je to svým způsobem velká pochvala: Chtějí víc. Chtějí, aby Walt přežil a mohl přejít do druhé kapitoly. Takže jsem si řekla, že je to asi ta správná příležitost napsat, že Walt je tam opravdu mrtvý; nebyl to všechno sen, neleží tam zraněný a nevezme si v pokoji kelímek od Dixieho a kancelářskou sponku a neuteče do helikoptéry nebo tak něco. To je ono! Jeho příběh je u konce. A pak Lydie, napadlo mě, to byl hezký způsob, jak do toho vstoupit. Nechali jsme ji přece naživu, tak bychom ji mohli přibít.“

Co se týče Skylera a Marie a Waltera juniora, velmi jsem se snažil najít způsob, jak je do filmu dostat, už jen proto, že mám ty tři herce moc rád. A v určitém okamžiku mi to nepřipadalo jako Jesseho příběh. Je to věc Billa Faulknera: Musíte nakonec zabít své miláčky.

Když jste najal Jesseho Plemonse, aby hrál Todda, dokázal jste si představit, že se tato postava stane tak důležitou pro konec seriálu?
Ne! To je jeden z příkladů mnoha úžasných, šťastných náhod, které se udály během šesti sezón Breaking Bad a pokračovaly i v tomto filmu. Obsadili jsme opravdu dobré herce a všechna čest Sharon Bialyové a Sherry Thomasové, že je našly. Většinu let, kdy jsem točil Breaking Bad, jsem žil pod kamenem. Takže jsem většinu těchto skvělých herců neznal, vlastně s výjimkou Bryana Cranstona. Jak seriál postupoval a všichni tito herci se mně a scénáristům představovali, říkal jsem si: „Panebože, ti lidé jsou tak dobří!“. A pak je postavíte na plac a oni jsou skvělí lidé, se kterými se pracuje. A to přesně vystihuje Jesseho Plemonse. Je to takový profesionál. Je tak uvolněný a bezstarostný. Stejně jako Bryan Cranston, na kterém není vidět práce. Nevidíte ho, jak se potí. Na tom, že se potí, není nic špatného; každý má svůj vlastní způsob, jak dělat svou práci. Ale lidi, kteří dělají svou práci a jsou nesmírně dobří a vy tu práci ani nevidíte, před těmi žasnu. Prostě se objeví a řekne: „Ahoj, jak se máš?“. A pak se točíme a on je taková postava a vy nevidíte to svalové napětí. Žádné domácí úkoly. Prostě tam je a je dokonalý.“

Plemons jako Todd ve filmu ‚El Camino‘. Fot: Ben Rothstein/Netflix

Ben Rothstein/Netflix

Takže ne, nikdy jsem si nemyslel, že postava Todda bude tak důležitá. Ale taky jsem si nemyslel, že s ním bude taková sranda! Je to fascinující postava. Neuvědomili jsme si, jak je zajímavý, dokud jsme neviděli Jesseho Plemonse, jak ho hraje. Ale začínáte s prvními principály. Řeknete si: „Chlap, který drží jiného chlapa v jámě, je nejspíš nějaký zlý, sadistický chlápek s knírkem, který se rád dívá na to, jak lidé trpí.“ A pak si řeknete: „Ježíši Kriste, to už jsem viděl stokrát. Jak to můžeme udělat jinak?“ To byl náš étos v seriálu Breaking Bad: Jak to můžeme udělat jinak, než to dělají všichni ostatní? A tak se to změnilo na: Todd je fajn chlap, až na to, že má kurva utržený šroub! Je to naprostý sociopat, nemá pochopení pro utrpení druhých. Ale ve skutečnosti není sadista. Pokud nemá důvod vás zabít, bude vám nejspíš připadat trochu nevýrazný a otřepaný, ale bude vám dostatečně sympatický. A najednou jste v jámě! A on k vám spouští cigarety na šňůře zubní nitě. Co je to za chlapa?!? On je tak šílený! Dva důvody, proč jsem chtěl tenhle film natočit, byly v první řadě opětovná spolupráce s Aaronem, ale potom, když jsem si uvědomil, že Todd by mohl být jeho nedílnou součástí. Teprve poté, co ho Aaron v závěrečné epizodě seriálu uškrtil k smrti, jsme pochopili, jak zajímavá ta postava je. Vzpomínám si, že jsem si tehdy říkal: „Bože, kdybychom tak měli víc Todda.“

Ve finále série jste zabili všechny nacisty, ale pak jste zjistili, že se Neil s těmi chlápky kamarádil –
Je nacista!“

Měl jste pocit, že potřebujete náhradníka za Todda a strýčka Jacka a Kennyho, kterému by se Jesse mohl postavit?“
Je to několik věcí. Nebudu lhát, je to Drama 101: chceš, aby Jesse zvítězil nad nějakými padouchy. Kdyby Jesse doslova jen našel peníze, prošel zkouškami a útrapami, málem ho chytili policajti a málem ho chytil ten či onen člověk, bylo by to do jisté míry zajímavé, ale nemělo by to nějaký niterný náboj. Chtěli byste záporáka, proti kterému by váš klaďas zvítězil. Nemohli jsme to celé udělat ve flashbacku, protože flashback je minulost; potřebujeme někoho v přítomnosti. Nikdy jsme se nesetkali , což je možná z hlediska příběhu na škodu. Ale vždycky mě zajímalo, kdo postavil výběh pro psy, ke kterému byl Jesse připoutaný. Říkal jsem si, že to možná byl někdo z těch nacistů, ale ti už jsou všichni mrtví. Asi by to chtělo nějaké svářečské schopnosti. Co když najali svářeče, který se na nic neptal a který byl sám o sobě takový sociopat, že by viděl chlapa přivázaného na řetězu jako psa, a bylo by mu to prostě jedno!“ A tak jsem si říkal, že je to prostě jedno. Je větší sociopat než Todd. Z těch dvou sociopatů by ses nejspíš chtěl bavit s Toddem, řekl bych. To by bylo těžké rozhodování. Raději bych se jim oběma vyhýbal jako moru. Ale každopádně šlo o to, aby měl Jesse v přítomnosti někoho, proti komu by mohl zvítězit. Na konci filmu je to tak šťastný konec, jak jen může Jesse uvěřitelně dostat, tak blízko traumatickým událostem z Breaking Bad.

Ed pomáhá Jessemu zmizet, starý Joe se krátce objeví, aby se pokusil zbavit El Camina. Byly nějaké další postavy mimo základní skupinu, o jejichž zapracování jste uvažovali, ale nevyšlo to?“
Především chci vidět, co se stalo se Skyler a Waltem Jr. a Marií. Jen jsem nemohl přijít na to, jak je tam zapracovat. Kdyby Jesseho zahlédli, okamžitě by na něj zavolali policii. A já bych se jim nedivil. Ale to přece nechceš vidět. Nedokázala jsem vymyslet důvod, proč by mohli věrohodně skončit v interakci. Není to tak, že by se mu snažili pomoct. Jsou tu stíny jiných postav. Máme rychlý časosběrný záběr na Pollos Hermanos, který je nyní Twisters – byl rebrandován, na ceduli je napsáno pod novým vlastníkem. Máme tu výkřiky na podobné věci. Taky si vzpomínám, jak jsem si během plánování říkal: „Taky by bylo super, kdybychom viděli Giancarla Esposita. Mohli bychom Guse vidět v nějakém flashbacku?“. Ale ani na to jsem nedokázal přijít. Prostě jdeš tam, kam tě příběh zavede.

Měl být Ed vždycky Jesseho cestou z města, nebo jsi měl i jiné nápady, jak by to mohl zvládnout?
Měl jsem i jiné nápady. Jako vždycky jsem si prošel spoustu permutací. Je to taková ta Edisonova věc: jedno procento inspirace a 99 procent potu. Dlouho jsem přemýšlel o tom, že bych přivedl zpátky strýčka Jacka. Napadlo mě, že Jesse bude jezdit s duchem strýčka Jacka, který ho bude doprovázet, tenhle výplod Jesseho představivosti. Jesse nevěří, že tam je, ale je to strýček Jack, který říká: „Chytí tě, jsi hloupý, nejsi dost chytrý na to, abys z toho vyvázl.“ Jesse si myslí, že je to strýček Jack. Dlouho jsem si říkal: „Udělám z toho opravdu vnitřní příběh, ten démon ho pronásleduje skrze postavu strýčka Jacka.“ A tak jsem se rozhodl, že to udělám. V určitém okamžiku jsem si nakonec řekl: „Ach, to zní poněkud rozvláčně. Trochu ponuré. Už nechci vidět, jak se ten chudák kluk trápí.“ To mě tedy napadlo hned na začátku a pak jsem přemýšlel, jestli je uvěřitelné, že by mu zmizelý Ed skutečně pomohl. No, jestli ano, Jesse ho bude muset opravdu přesvědčit. Pravděpodobně se v určitém okamžiku Jesse chystal vystačit si sám s jakýmikoliv penězi, které by mohl utéct, ale přišlo mi, že by potřeboval nějakou profesionální pomoc.

Jak došlo k tomu, že do role zákaznice ve vysavači byla obsazena Marla Gibbsová?
Vlastně si tu roli, Bůh jí žehnej, přečetla. Jedním z mála herců, které jsem v dobách Breaking Bad dopředu dobře znal, byl Jonathan Banks, kterého jsem miloval ve Wiseguy. Sharon a Sherry mě upozornily na jeho jméno a já na to: „Panebože, to je Jonathan Banks! Chtěl tu roli natolik, že se o ni ucházel? Vážně?“ Stejné to bylo s Marlou Gibbsovou. Díváme se na videa, která přicházejí z castingové kanceláře, a já si říkám: „Panebože, to je Marla Gibbsová ze seriálu Jeffersonovi! A je skvělá.“ Vlastně si polovinu svých replik v té scéně vymyslela sama. Hlášku, kde říká: „Nebudu platit za žádné malování,“ prostě jen tak nadhodila a Robert se s tím smířil. Je to pistolnice. Je jí už asi 90 let. Byla absolutní profík, prostě radost, a všichni ji milovali.“

Zasmál jsem se, když jsem viděl Mountain Mana z Better Call Saul jako řidiče striptérky. Přemýšleli jste o tom, že byste do filmu zapojili někoho dalšího z tohoto seriálu?
Byli jsme tomu otevřeni. A Julie Pearl, která hraje asistentku okresního prokurátora v Better Call Saul a je opravdu dobrá, přišla do scény na tiskové konferenci. Stojí vedle Todda Terryho, když přijímá otázky novinářů. Napadlo mě, že bude existovat společná pracovní skupina, která bude vyšetřovat masakr a pátrat po Jessem, takže tam budete mít mimo jiné jeho z DEA a ji z kanceláře místního prokurátora. Mluvil jsem o tom s Peterem Gouldem a jemu se ten nápad líbil, a pak jsem jí musel říct: „Hele, to není moc velká role. V podstatě tam budeš stát vedle Todda.“ A tak jsem se na to podívala. A ona řekla tu starou větu o tom, že žádné malé role, jen malí herci. To asi nebyla ta nejvděčnější věc . Ale to jsou takové malé velikonoční vajíčka pro diváky, a tam se to všechno kříží ve Vennově diagramu. Je tu publikum Better Call Saul, publikum Breaking Bad, lidé, kteří sledovali oba seriály. A přesto to vycházelo z místa, které dávalo smysl, že bude existovat tato multijurisdikční pracovní skupina. Díky tomu to působilo reálněji.

Přesně kdy se v časové ose Breaking Bad odehrává flashback Walta a Jesseho? Ditto Jesse and Jane?
Flashback Walta a Jesseho se odehrává v epizodě „4 Days Out“, což je epizoda, ve které se v poušti rozbije karavan. Je to scéna, která se odehrává mezi Waltem a Jessem, kteří startují obytný vůz, a pak je další scéna v této epizodě, kdy jsou uklizeni a Jesseho auto přijíždí na letiště v ABQ.

Jane, to je přibližně ve stejné době, možná v následující epizodě(*), kdy Jane a Jesse jedou do Santa Fe do muzea Georgie O’Keeffe. To byla delší scéna ve filmu a budeš ji moci vidět ve vymazaných scénách na Blu-ray.“

(*) Ačkoli se výlet George O’Keeffe odehrává v blízkosti „4 Days Out“, diváci ho ve skutečnosti uvidí až na začátku „Abiquiu“, v následující sezóně. Jak vám Gilligan řekne jako první, jeho paměť na drobnosti z Breaking Bad není zrovna skvělá.

Od chvíle, kdy seriál Breaking Bad skončil, se vám podařilo udržet část zážitku tím, že jste natočil Better Call Saul. Ale najednou jsou v těchto rolích opět Bryan a Aaron a vy je poprvé po letech režírujete společně. Jaký to byl pocit?
Bylo to velmi melancholické. Bylo to nádherné, bylo to šťastné, ale byl tam i prvek hořkosladkosti. Ta scéna s nimi v Soví kavárně mi tentokrát připadala spíš jako valeditorium, než jak si vzpomínám, že jsem to cítil na konci Breaking Bad. Tehdy jsme věděli, že končí něco výjimečného a nám drahého. Ale na konci Breaking Bad jsem byl také naprosto vyždímaný a zčásti jsem chtěl prostě dojet do cíle maratonu. Když maraton skončí, je vám smutno, ale zároveň máte pocit štěstí, že jste přežili. Tady jsem měl víc energie a času na rozjímání. Ta scéna v Soví kavárně měla větší pocit konečnosti. Prostě jsem si uvědomoval, že to bylo velmi pravděpodobně naposledy, co jsme ty herce hrající tyto dvě postavy viděli pohromadě.

Ale byl to opravdu zajímavý den. Tu scénu jsme natočili za jeden den a byla to opravdu zábava, protože skoro všichni komparzisté v té scéně jsou buď lidé ze štábu, nebo maminky či tatínkové, nebo sourozenci lidí ze štábu. Vzniklo to z nutnosti, protože jsme se hodně snažili utajit a) že točíme film Breaking Bad a b) že se nám vrátili Walter White a Jesse Pinkman. Takže jsme to celé obestavěli stanem a Bryana jsme propašovali do města. Museli jsme ho přivézt soukromým letadlem, ne proto, že by to vyžadoval, ale kdyby přiletěl komerčně, věděli by o tom všichni i jejich babičky. Měl na to jen 36 hodin, protože hrál svou broadwayskou hru Network. Byl to úžasný logistický výkon, který dali dohromady moji skvělí producenti. Přivezli jsme ho do města, prakticky jsme mu dali pytel na hlavu. Posadili jsme ho do zatemněného auta, které jelo na plac. Dokonce měl zakrytý obličej, když vcházel na plac a vycházel z něj. Vymysleli jsme si, že natáčíme nějakou reklamu. Bylo úžasné, jak dobře se to podařilo udržet v tajnosti. Proto jsme nemohli najmout normální kompars a museli jsme nechat každého podepsat neprůstřelné NDA. Musím říct, že náš štáb a jejich rodiny byli v udržování tajemství velkolepí. Bylo to opravdu jako za druhé světové války, když se tajil projekt Manhattan nebo tak něco. Všichni cítili morální povinnost nechat si to pro sebe. Jediný, komu uniklo, že ten film vůbec natáčíme, byla zatracená filmová komise Nového Mexika! Někdo z toho úřadu to prozradil. Takže hurá na ně! Náš štáb byl jako James Bond nebo CIA. Byli solidní.

Jiní lidé, kteří s vámi pracovali na seriálu Breaking Bad, vás popisovali jako trochu odtažitého, když se natáčela závěrečná scéna tohoto seriálu, flashback Walta a Jesseho ze začátku „Ozymandias“. Držel jste se stranou a dokonce jste lezl do skal, abyste se s tím vyrovnal. Zní to, jako by to pro tebe bylo jiné. Bylo to lepší?“
Tentokrát jsem s tím byl zvláštním způsobem víc smířený. Možná to byl důsledek toho, že jsem byl tehdy fyzicky vyčerpaný. A uvědomit si – tohle bych ti asi neměl říkat, ale abych to zopakoval, tenhle film, přísně vzato, nemusí existovat. Stojím si za tím, že Breaking Bad stojí sám o sobě. A jsem na to zatraceně hrdý. Začalo to jako taková drobnost. Po tom, co jsem řekl, se to přetavilo v tento poněkud velkorozpočtový film událostního typu, na který nemůžu být víc hrdý. Netflix byl úžasný, Sony bylo úžasné, že nám umožnilo tuhle věc natočit. Ale nakonec, musíte se na to dívat jako fanoušci seriálu Breaking Bad, abyste měli plnohodnotný zážitek? Ne, to opravdu ne. Ale doufám, že to lidé budou brát tak, jak to je: jako něco, co má být dárkem pro fanoušky a dárkem pro Aarona Paula, který si podle mě opravdu zaslouží mnohem víc filmů, kde je hlavní hvězdou. Bylo to něco, co bylo uděláno z lásky, něco, co se lidem bude líbit a z čeho budou mít nějaké hlubší uspokojení.