(CNN) Soudkyně Amy Coney Barrettová bude po svém potvrzení jednou ze tří současných soudců Nejvyššího soudu, kteří pomáhali právnímu týmu tehdejšího guvernéra Texasu George W. Bushe v bitvě o přepočítávání hlasů na Floridě, která u Nejvyššího soudu dospěla k jedinému hlasování.

Rozhodnutí soudu z 12. prosince 2000, kterým bylo přerušeno přepočítávání hlasů na Floridě, rozdělilo soudce i celý národ a případ se vznáší ve vzduchu dodnes, kdy se Amerika blíží k prezidentským volbám 3. listopadu.

Další současní soudci měli z rozhodnutí, které dalo Bushovi přednost před viceprezidentem Alem Gorem v Bílém domě, prospěch, protože se nakonec stali Bushovými nominanty na soudce. Naopak chystané jmenování jednoho ze současných členů do funkce soudce ztroskotalo na případu Bush vs. Gore – dočasně.

Z původních devíti, kteří před dvaceti lety rozhodovali, zůstali pouze dva, soudci Clarence Thomas a Stephen Breyer. A ti stáli na opačných stranách.

Následují popisy spojení soudců – některých předvídatelných, některých náhodných – s milníkem, který by mohl pronásledovat všechny soudní spory, jež se dostanou k soudcům v souboji mezi prezidentem Donaldem Trumpem a bývalým viceprezidentem Joe Bidenem.

Tři, kteří pomáhali Bushovi

Předseda Nejvyššího soudu John Roberts

Roberts odletěl v listopadu 2000 na Floridu, aby pomohl Bushovu právnímu týmu. Pomáhal připravit právníka, který Bushův případ předložil Nejvyššímu soudu státu Florida, a po celou dobu poskytoval rady.

Roberts také čelil výjimečné osobní výzvě během 36denního utrpení, které se protáhlo od volebního dne 7. listopadu do rozhodnutí soudu v pozdních hodinách 12. prosince. Roberts se tehdy v soukromé praxi připravoval na obhajobu před soudci v samostatném obchodním případu 29. listopadu a během několika prosincových dnů se mu narodil chlapeček, kterého plánoval s manželkou adoptovat.

Poté, co se Bush stal prezidentem, jmenoval Robertse členem odvolacího soudu USA pro obvod DC (Senát ho potvrdil v roce 2003); v roce 2005 pak Bush povýšil Robertse do funkce předsedy soudu, aby nahradil Williama Rehnquista. Během slyšení v Senátu, kde byl Roberts potvrzen, odmítl sdělit svůj názor na rozhodnutí soudců z roku 2000 s tím, že sporné volby mohou přijít k soudu znovu.

„Je zřejmé, že konkrétní parametry v tomto případě se k soudu nevrátí“, řekl, „ale je to velmi nedávný precedent a tento typ rozhodnutí je jedním z těch, u kterých jsem považoval za nevhodné komentovat, zda si myslím, že byly správné, nebo ne.“

Justice Brett Kavanaugh

V roce 2000 rovněž vykonával soukromou praxi a pomáhal Bushovu právnímu týmu. V senátním dotazníku z roku 2018 napsal, že jeho práce se týkala přepočítávání hlasů v okrese Volusia na Floridě.

V rozhovoru pro CNN ve Washingtonu poté, co si soudci vyslechli ústní argumenty, ale ještě předtím, než rozhodli, Kavanaugh řekl, že soudci byli znepokojeni „svévolnou, nestandardní povahou procesu přepočítávání hlasů na Floridě“. Otázku týkající se politických rozdílů odmítl slovy: „Nemyslím si, že by se soudci starali o to, zda jde o spor Bush versus Gore, nebo kdyby šlo o spor Gore versus Bush. To, co je zajímá, je, jak vykládat ústavu a jaké jsou trvalé hodnoty, které obstojí i za jednu generaci.“

Po volbách Bush najal Kavanaugha jako poradce a poté jako personálního tajemníka. V Západním křídle se Kavanaugh seznámil se svou budoucí manželkou Ashley, která byla Bushovou osobní sekretářkou. Bush jmenoval Kavanaugha členem amerického odvolacího soudu pro obvod DC, kde nejprve působil Roberts. V roce 2018 Trump Kavanaugha povýšil na člena Nejvyššího soudu.

Při Kavanaughově slyšení v Senátu se demokratičtí senátoři zmínili o jeho účasti na soudním sporu Bush versus Gore, ale na tento případ se ho neptali.

Soudkyně Amy Coney Barrettová

Barrettová v dotazníku, který předložila Senátu k posouzení jejího potvrzení u Nejvyššího soudu, napsala: „Jedním z významných případů, u nichž jsem poskytovala pomoc při výzkumu a vypracovávání zpráv, byl případ Bush v. Gore.“ Uvedla, že advokátní kancelář, v níž v té době pracovala, zastupovala Bushe a že na Floridu odjela „asi na týden na začátku sporu“, když spor probíhal u floridských soudů. Řekla, že po návratu do Washingtonu v případu nepokračovala.

Při slyšeních tento týden senátorům řekla, že si na podrobnosti svého zapojení nevzpomíná.

„Pracovala jsem na případu Bush versus Gore,“ řekla ve středu. „Pracovala jsem ve prospěch republikánské strany. Abych byla zcela upřímná, nepamatuji si přesně, o jakou část případu šlo. Byla tam řada výzev.“

Samostatně se Barrettová pod dotazy demokratických senátorů odmítla zavázat k tomu, že se odvolá z jakéhokoli Trumpova volebního případu. Trump spekuloval, že by Nejvyšší soud mohl čelit dalšímu velkému soudnímu sporu kvůli listopadovému prezidentskému klání. „Myslím, že to skončí u Nejvyššího soudu,“ řekl minulý měsíc. „A myslím si, že je velmi důležité, že máme devět soudců.“

Na lavici soudců

sedí soudce Clarence Thomas

Je jediným zbývajícím členem pětičlenné soudcovské většiny, která rozhodla spor Bush versus Gore. Thomas se připojil k nepodepsanému stanovisku, podle něhož Floridě vypršel čas na přepočítání sporných hlasů, aniž by byla porušena ústavní záruka rovné ochrany. Rozhodnutí stvrdilo, že stát koncem listopadu potvrdil, že Bush zvítězil nad Gorem o 537 hlasů (z téměř 6 milionů odevzdaných hlasovacích lístků), a dalo Bushovi na Floridě rozhodující volební hlasy.

Thomas, jmenovaný v roce 1991 Bushovým otcem, prezidentem Georgem H. W. Bushem, se rovněž připojil k souhlasnému stanovisku s Rehnquistem a soudcem Antoninem Scaliou, v němž shledal další ústavní nedostatky v rozhodnutí Nejvyššího soudu státu Florida, který umožnil pokračování přepočítávání hlasů.

Den po vynesení rozsudku ve věci Bush v. Gore Thomas dodržel předem naplánované setkání se studenty střední školy u soudu. Řekl jim, že týdny předcházející rozhodnutí byly „vyčerpávající“, ale že podle něj proces ukázal „sílu našeho vládního systému“. Řekl, že politika se na rozhodnutí nijak nepodílela.

Bylo to na tomto zasedání, kdy Thomas náhodou poprvé odhalil „osobní důvod“ pro svůj zvyk nekladení otázek při ústním jednání. Thomas se narodil na venkově v Pin Pointu v Georgii a uvedl, že mluvil dialektem Geechee a v dětství byl nesamostatný: „Prostě jsem si začal vypěstovat zvyk poslouchat,“ řekl studentům.

Thomas je jediným soudcem za posledních 20 let, který ve svém samostatném disentu z roku 2013 citoval rozsudek Bush v. Gore jako precedens v některém z následujících případů. Soud v roce 2000 považoval své rozhodnutí za „omezené na současné okolnosti, neboť problém rovné ochrany ve volebních procesech obecně představuje mnoho složitostí.“

Justice Stephen Breyer

Byl jedním ze čtyř disentujících soudců a po úmrtí soudkyně Ruth Bader Ginsburgové 18. září je jediným, kdo v senátu zůstal. Každý z disentujících soudců napsal samostatné stanovisko, ačkoli se podepsali pod část názorů svých kolegů. Breyer ve svém stanovisku prohlásil, že většina zřejmě opustila „zdrženlivost“ a tradiční kontrolu výkonu své moci.

„(R)izikujeme ránu, kterou si způsobíme sami – ránu, která může poškodit nejen soud, ale i národ,“ napsal.

Breyer, jmenovaný v roce 1994 prezidentem Billem Clintonem, ještě několik let poté připomínal své zklamání, ale odkazoval na kladné stránky uspořádané demokracie. „Mandát v případu Bush v. Gore byl dodržen, aniž by byli vysláni výsadkáři, aniž by se střílelo, aniž by se házely kameny, a dokonce aniž by padaly rány pěstí,“ řekl v roce 2009 při vystoupení v Bostonu.

„Aby bylo jasno,“ dodal, „lidé byli na rozhodnutí naštvaní a nadále s ním nesouhlasí. Ale také souhlasili s tím, že se rozhodnutím budou řídit, protože tak to chodí v zemích, které mají soudní nezávislost a kde se vládne podle práva.“

Pozdější Ginsburgová ve svém samostatném stanovisku kritizovala většinu za to, že opustila svůj obvyklý federalismus a úctu ke státním soudům v oblasti státního práva. „Zřídkakdy tento soud přímo odmítl výklad státního práva ze strany nejvyššího státního soudu,“ řekla. Když uzavírala své stanovisko, zdůraznila, co je pro zemi v sázce: „Závěr Soudu, že ústavně přiměřené přepočítání hlasů je neproveditelné, je v souhrnu proroctvím, které Soud svým vlastním úsudkem nenechá prověřit. Takové neověřené proroctví by nemělo rozhodovat o prezidentství Spojených států.“

V průběhu let Clintonova jmenovkyně z roku 1993 vyjádřila své zoufalství onoho večera 12. prosince a své otálení s odchodem z budovy, dokud jí Scalia nezatelefonoval a neřekl: „Ruth, proč jsi ještě u soudu? Běž domů a dej si horkou koupel.“ Ginsburgová odpověděla: „

Další konzervativní soudci

Justice Samuel Alito

Byl jmenován v roce 1990 prezidentem Georgem Bushem do 3. obvodního odvolacího soudu USA. V době procesu Bush versus Gore byl Alito již deset let ve funkci, psal stanoviska ve své kanceláři v Newarku ve státě New Jersey a byl všeobecně považován za možného kandidáta na „užší seznam“ kandidátů mladšího Bushe na Nejvyšší soud.

Příležitost se naskytla koncem roku 2005, kdy ho Bush vybral jako náhradu za odcházející soudkyni Sandru Day O’Connorovou. Během Alitova schvalovacího slyšení v lednu 2006 se senátoři ptali na jeho názory na případ Bush versus Gore. „Doufám, že … se taková otázka před Nejvyšším soudem už neobjeví,“ řekl Alito a poznamenal, že kontroverze se víří nejen kolem toho, jak soudci rozhodli, ale také kolem toho, zda se případem vůbec měli zabývat.

Na otázku, co si myslí o výsledku, Alito odvětil: „Nestudoval jsem to tak, jak bych to studoval, kdyby se to dostalo přede mne jako soudce, a to by vyžadovalo vypustit z hlavy jakékoli osobní myšlenky, které bych o té věci měl.“

Justice Neil Gorsuch

Stejně jako Kavanaugh pracoval v administrativě George W. Bushe a byl jím jmenován do federálního odvolacího soudu. Gorsuch však zůstal v soukromé praxi až do začátku roku 2000. Do Bushovy administrativy nastoupil ve druhém volebním období a v letech 2005-2006 působil na ministerstvu spravedlnosti. V roce 2006 Bush vybral rodáka z Colorada do funkce soudce 10. obvodního odvolacího soudu USA se sídlem v Denveru. V roce 2017 pak Trump Gorsucha povýšil na člena Nejvyššího soudu.

Když se tehdejší předseda senátního soudního výboru Chuck Grassley, republikán z Iowy, zeptal Gorsucha na případ Bush versus Gore, odpověděl: „Vím, že někteří lidé v této místnosti na to mají nějaký názor, tím jsem si jist, pane senátore. Ale jako soudce je to precedent Nejvyššího soudu USA a zaslouží si stejný respekt jako jiné precedenty Nejvyššího soudu USA, když k němu jako soudce přistupujete.“

Obamovi kandidáti

Justice Elena Kaganová

Do federálního odvolacího soudu pro obvod DC ji v roce 1999 nominoval Clinton poté, co působila v jeho administrativě ve vysokých vnitropolitických funkcích. Později téhož roku se Kaganová stala hostující profesorkou na Harvard Law School.

Republikány ovládaný Senát o její nominaci do odvolacího soudu nikdy nejednal a rozsudek ve věci Bush v. Gore zajistil, že ji Clintonův nástupce znovu nenominuje. Kaganová pokračovala v pedagogické činnosti a v roce 2003 byla jmenována děkankou Harvard Law School.

Když v roce 2009 vystřídal Bushe demokrat Barack Obama, jmenoval Kaganovou generální právní zástupkyní USA a v roce 2010 ji pak jmenoval členkou Nejvyššího soudu. Během slyšení v Senátu, kde byla potvrzena, se Kaganová odmítla vyjádřit ke kauze Bush v. Gore. „Otázka, kdy by se měl soud zapojit do … sporných voleb, je podle mého názoru otázkou určitého významu, která se může před soudem znovu objevit.“

Dodala Kaganová: „Je těžké si představit důležitější otázku v demokratickém systému.“

Justice Sonia Sotomayor

V roce 2000 byla Sotomayor americkou odvolací soudkyní 2. obvodu. Projednávala případy v New Yorku a byla vzdálena od volebního spadu na Floridě a ve Washingtonu. Poprvé byla navržena na funkci americké okresní soudkyně v roce 1992 Georgem Bushem mladším, poté ji Clinton v roce 1998 povýšil na odvolací soud. Když Obama v roce 2009 nastoupil do úřadu, vybral si Sotomayorovou pro své první jmenování do nejvyššího soudu.

Při svém schvalovacím slyšení řekla, že její reakcí jako soudkyně na rozsudek Bush v. Gore „nebylo kritizovat ho nebo ho zpochybňovat“.

O angažovanosti Nejvyššího soudu až na dřeň řekla: „Stalo se to jen jednou za život naší země“ a dodala, že od roku 2000 došlo k „obrovským změnám ve volebním procesu“.

Sotomayorová na závěr senátorům řekla:

Somotayor senátorům řekla: „To je hold velikosti našeho amerického systému, který spočívá v tom, že ať už s rozhodnutím Nejvyššího soudu souhlasíte, nebo ne, všechny větve se zapojují do diskuse o tom, jak věci zlepšit.“