Odpověď 2:

Velmi zajímavá otázka s nenápadnou odpovědí.Když se podíváte na konec páteře člověka, najdete zvláštní rys…..

kliknětezde pro zobrazení, prosím

Existuje něco, co se nápadně podobá ocasu a co se vhodně nazývá ocasní kost (neboli kostrč); ve vzácných případech se někteří lidé rodí s něčím, co připomíná ocas, což je považováno za vrozenou vadu. Co je to vlastně ta ocasní kost?

Přijímá se, že ocasní kost je vestigiální,tedy orgán nebo znak u člověka, který evolucí ztratil svou původní funkci. Ocasní kostje vlastně součástí větší skupiny znaků, které přestaly být používány. O její vestigialitě si můžete přečíst více. Možná znáte i jiné vestigiálníčásti lidského těla, jako je slepé střevo nebo moudré zuby, které si lidé často nechávají odstranit ze zdravotních nebo lékařských důvodů.

Proč se ocasní kost stala vestigiálnífunkcí?
Existuje několik teorií, proč k tomu došlo. Pokud se zamyslíte nad několika živočichy s ocasem, můžete si všimnout, že mají tendenci pohybovat se po čtyřech nohách (např. kočka) nebo využívají samotný ocas kpohybu (např. ryby). U živočichů se pozoruje, že ocasy mají funkce, jako je udržování rovnováhy, štětečkování hmyzu nebo uchopování věcí. Možnýmvysvětlením je, že se lidé stali bipedními (tj. chodí po dvou nohách), a tak potřeba ocasu vymizela.

Proč se lidé stali bipedními?
Také pro to existuje mnoho teorií, podrobnější článek si můžete přečíst zde.

Teorie se pohybují od schopnosti nosit předměty (zázrak protistojných palců! O palci je na Wikipedii celý článek)až po vystavení menší plochy slunci tam, kde je ho hodně.

Tady je výňatek z odkazovaného článku:
Teorie z dvacátého století navrhovaly širokou škálu dalších faktorů, které mohly pohánět evoluci bipedalismu homininů: Přenášení předmětů, brodění za účelem shánění vodní potravy a vyhýbání se predátorům, ostražité postávání ve vysoké trávě, předvádění falických nebo jiných sexuálních projevů, sledování migrujících stád na savaně a úspora energie (bipedalismus vynakládá méně energie než kvadrupedalismus). Navíc, pokud byli raní dvounožci pravidelně vystaveni přímému slunečnímu záření v polovině tropického dne, prospívalo by jim vzpřímené stání dvěma způsoby: méně povrchu těla by bylo vystaveno škodlivým slunečním paprskům a našli by úlevu v chladnějším vzduchu nad zemí.

Kdo ví, za pár dalších let evoluce by mohla ocasní kost úplně zmizet! Co si myslíte, že by mládež mohla skončit jako vestigiální rys s naším neustále se měnícím životním stylem a používáním technologií?

Doufám, že to pomůže!
Nejlepší,