Netflix nedávno uvedl šestidílný dokumentární seriál „Wild Wild Country“ o kontroverzním Rajneeshově hnutí, které vytvořilo duchovní komunitu na 64 000 akrech bývalého ranče Big Muddy v Oregonu. V osmdesátých letech minulého století, stejně jako nyní, se média zaměřovala na pobuřující činy skupiny, právní konfrontace a údajné zločiny.

Odhalení, která v roce 1985 učinil guru komunity Rajneesh, byla šokující. Jeho osobní tajemnice Ma Anand Sheela se podle něj spikla s úzkým okruhem asi 24 lidí, aby zabila státní a federální úředníky, pokusila se ovládnout okresní volby tím, že do voleb přivezla autobusy bezdomovce a otrávila salátové bary v okresním městě, a záměrně eskalovala napětí s cizinci. Sheela a někteří z jejích kádrů byli později obviněni a odsouzeni za státní a federální zločiny. Mnoho oddaných však mně a dalším badatelům řeklo, že o rozsahu jejích zločinů a přečinů nevěděli, dokud neopustila Rajneeshpuram. Nebyla jsem to ani já.

Jako badatelka v oblasti genderu a alternativních duchovních hnutí jsem navštívila Rajneeshpuram desetkrát, než byl počátkem roku 1986 zcela uzavřen, a hovořila jsem s téměř stovkou mužů a žen, kteří tam žili. Přestože jsem byl občas sledován, nikdo mi do mého výzkumu nezasahoval.

Oproti dramatickému příběhu ze seriálu Netflixu to, co mi vyprávěli oddaní a co jsem pozoroval, dodává populárním představám o tomto krátce existujícím komunitním městě další rozměr.

Rajneeshpuram, Oregon

V roce 1981, poté, co se dostal do problémů s indickou vládou, uzavřel Rajneesh svůj ašram ve městě Pune ve střední Indii a pozval oddané z celého světa, aby se k němu připojili a vytvořili výjimečnou komunitu ve středním Oregonu. Někteří Rádžíšové si koupili domy v nejbližším městě Antelope. Většina však putovala dalších 19 mil po klikatých horských cestách, které vedly na náhorní plošinu, kde Rádžešpuram spočíval. V době největšího rozkvětu se v komunitním městě nacházelo asi 2000 oddaných.

Ženy a muži nepřetržitě společně pracovali na výstavbě obrovské meditační haly a nákupního střediska pod širým nebem s restauracemi, butiky s oblečením a obchodem, kde se prodávaly stovky knih a videokazet od Rajneeshe a o něm. Vytvořili také soukromé letiště, hotel, obytné prostory a třpytivé umělé jezero.

Vyznavači vyvraceli rozšířené stereotypy o pasivních, snadno manipulovatelných duchovních hledačích. Dvě třetiny obyvatel Rajneeshpuramu měly čtyřleté vysokoškolské vzdělání a/nebo se dříve věnovaly lukrativní kariéře.

Tito muži a ženy se mnou hovořili o svých zkušenostech a životní historii. Většina mužů například cítila, že mají ke svému guruovi osobní vztah, i když se s ním nikdy nesetkali. Zdůrazňovali také, jak jim Rádžniš pomohl získat přístup k jejich skrytým intelektuálním a emocionálním silám.

To bylo zajímavé, ale s každou další návštěvou se moje pozornost stále více obracela k ženám ve věku 30 a 40 let, jejichž příjmy a dosažené vzdělání vysoce převyšovaly celostátní průměr.

Vyspělé ženy

Padesát čtyři procent Rajneeshových oddaných tvořily ženy. Mnohé z nich se vzdaly vztahů, úspěšných kariér a občas i malých dětí, aby vytvořily utopii kolem svého duchovního vůdce. V našich rozhovorech prozradily, že následovaly Rajneeshe do Oregonu, protože cítily, že změnil jejich životy, a chtěly i nadále zažívat lásku a potvrzení, kterých se jim dostávalo od jejich mocného ochránce.

Každá žena, s níž jsem vedla obsáhlý rozhovor, byla ovlivněna feministickým hnutím 70. let a doufala v plnou ekonomickou, sexuální a sociální rovnost. Chtěly žít zcela jinak než jejich matky v domácnosti. Byly však hluboce zklamány, když se stále cítily úzkostné a osamělé navzdory penězům a uznání, které získaly díky své kariéře. Řekly mi, že se cítily nuceny volit mezi úspěšnou kariérou a naplněným manželstvím. S oběma volbami prohrávaly.

Jedna oddaná, která později zbohatla na obchodování s měnami, mi vyprávěla, že když se vdala, musela zanechat studia na univerzitě i studia před medicínou. Řekla: „Byla to taková židovská etika. Ženy byly manželky a matky, nebyly lékařky.“

Radžnýš však tvrdil, že ženy mohou uspět v každé činnosti stejně dobře nebo lépe než muži. Chválil vysokou úroveň úspěchů a také zdůrazňoval význam tradičně ženských vlastností, jako je intuice a citlivost, jak pro ženy, tak pro muže. Říkal ženám, že mohou a měly by integrovat svůj osobní a profesní život. Říkal:

„Pro zlepšení postavení muže i ženy je třeba, aby ženě byla poskytnuta veškerá svoboda a rovné příležitosti pro její individualitu.“

V Rádžešpuramu byly úspěšné ženy téměř vždy přidělovány na podobná pracovní místa jako dříve. Například psycholožky vedly skupiny osobního růstu, právničky obsazovaly právní oddělení, urbanistky a architektky navrhovaly silnice a budovy a spisovatelky a profesorky pracovaly v Rajneeshpuramských novinách „Rajneesh Times“. Oddaní popisovali, že pracovali po boku lidí, kteří sdíleli jejich ideály a vedle produktivity jim záleželo i na pocitech.

Jeden právník s diplomem z elitní univerzity hovořil o radosti z práce s přáteli, kteří ho podporovali, a ze společných her na konci dlouhých směn. Řekla:

„Všichni tady říkáme, že práce je naše meditace. Cítím se opravdu dobře…..Jsme v tom tak nějak společně.“

Proč ženy zůstaly

Sám guru se sice stáhl do soukromé meditace a veškerá organizační rozhodnutí přenechal Sheele, ale oddaní stále věřili, že nad nimi bdí. Každá žena i muž nosili medailonek s Rajneeshovou fotografií a používali nové indické jméno, které jim propůjčil. Propukali v radostné slzy, když lemovali hlavní silnici v Rádžešpuru, aby se poklonili a položili růže na guruův Rolls Royce, když tudy každé odpoledne projížděl.

V září 1985 podle zpráv médií guru soukromě konfrontoval Sheelu kvůli některým jejím zločinům. Odjela do Německa a Rádžníš opět začal se svými přednáškami. Informoval oddané, že mu jeho lékař řekl o jejím autokratickém vedení a rostoucích dluzích hnutí. Veřejně odsoudil Sheelu za zosnování desítek zločinů a spolupracoval se státními a federálními úřady, které chtěly Sheelu a její kádry zadržet.

Vyznavači se zdáli být nadšeni, že ho opět slyší mluvit, i když většina z nich mi řekla, že se podivují nad Rajneeshovým tvrzením o naprosté nevědomosti o Sheelině činnosti. Viděl jsem, jak lidé proti Šeele protestovali a jásali, když její oficiální roucho hodili do ohně. Oslavovali, když noví vůdci hnutí spálili tisíce výtisků „Knihy Rádžnišismu“, kterou Sheela navrhla. Ještě několik měsíců po ohromujících odhaleních však oddaní, s nimiž jsem dělala rozhovory, stále věřili ve svého gurua.

Po určitou dobu se téměř všechny ženy, které odpověděly na mé dotazníky zaslané poštou v letech 1985 a 1997 nebo s nimiž jsem byla v neformálním kontaktu, snažily udržet si svou víru.

Například bývalá modelka Veena se stala obětí Sheely kvůli své roli Rajneeshovy osobní švadleny a svému pokoji v jeho areálu. Přesto Veena guruovi po celou dobu svých útrap nadále důvěřovala. Když jsem s ní v roce 2008 v Anglii dlouze hovořil, byla Rajneeshem a svými starými oregonskými druhy stejně nadšená jako v roce 1981, kdy po Rajneeshpuramu provázela známou novinářku Frances FitzGeraldovou.

Bez ohledu na to, jak byli šokováni nebo poškozeni, oddaní neopustili rychle blízké přátele nebo duchovní praxi, která změnila jejich životy. V odpovědi na následný průzkum z roku 1997 však jen velmi málo z nich uvedlo, že stále věří v Rádžniše neboli Osha, jak se mu později začalo říkat. Přesto na svou oregonskou zkušenost vzpomínali s láskou.

Jedna žena po roce hnutí opustila, protože se jí Rajneeshova zjevení stále více hnusila, ale v roce 1997 na střední Oregon stále vzpomínala s láskou. Řekla:

„Nelituji ničeho. Určité pochopení lidského stavu.“

Většina úspěšných žen se vrátila ke svým starým profesím nebo přešla k novým. Léta strávená v Rajneeshpuramu je utvrdila v tom, že práce i láska jsou důležité, a naučily se, že je možné si užívat obojího. Jak ukázaly jejich odpovědi v průzkumu, byly si jisté, že z komunitního města odjíždějí s novými schopnostmi fungovat kdekoli na světě.