„Ach, ale je těžké najít tuto stopu božského uprostřed tohoto života, který vedeme, v tomto obsedantním humpoláckém věku duchovní slepoty, s jeho architekturou, jeho obchodem, jeho politikou, jeho muži! Jak bych mohl nebýt osamělým vlkem, neotesaným poustevníkem, když nesdílím ani jeden z jeho cílů a nerozumím ani jedné z jeho rozkoší… Nemohu pochopit, co jsou to za rozkoše a radosti, které ženou lidi do přeplněných železnic a hotelů, do přeplněných kaváren s dusivou a tísnivou hudbou… Nemohu pochopit ani sdílet tyto radosti, ačkoli jsou mi na dosah, o které usilují tisíce jiných. Na druhé straně to, co se mi děje v mých vzácných hodinách radosti, to, co je pro mě blažeností a životem, extází a povznesením, svět obecně hledá nanejvýš v představách; v životě mu to připadá absurdní. a vlastně, pokud má svět pravdu, pokud je správná ta hudba kaváren, ty masové radovánky těch amerikanizovaných lidí, kteří se spokojí s tak málem, pak se mýlím, jsem blázen. Jsem Stepní vlk, jak sám sebe často nazývám; zbloudilé zvíře, které nenachází ani domov, ani radost, ani potravu ve světě, který je mu cizí a nepochopitelný.“
(citace z románu)